Frank de Boer ho jako první trenér vytáhnul z mládeže Ajaxu do áčka k Daleymu Blindovi, Jöelu Veltmanovi a Davymu Klaasenovi. V dorostu vyrůstal s Matthijsem de Ligtem a Frenkiem de Jongem. A v žáčcích tou dobou kopali Jurriën Timber a Ryan Gravenberch. Bez nadsázky, záložník Václav Černý (23) má v nizozemské reprezentaci asi stejně známých a kamarádů jako v té české. „Nejdůležitější část života trávím tam, holandsky mluvím už pomalu líp než česky, nedostanu to ze sebe. Ale vím, komu budu fandit. Přece Čechům,“ usmívá se.
Kdyby si letos v lednu neurval levé koleno, nejspíš by v nominaci Jaroslava Šilhavého nechyběl, našlápnuto měl díky výjimečně vydařenému půlroku na hostování v Twente Enschede výborně. A teď by se Václav Černý chystal na Nizozemsko, svůj druhý domov. Možná už první… Místo toho se léčí u moře a na písku v Řecku. Ale povyprávět, co Česko čeká, může.
Nejdřív k vám. První odhady po přetržení předního zkříženého vazu a poškození menisku byly, že bude těžké vrátit se vůbec v tomhle kalendářním roce. Jak to vypadá teď?
„Jde to možná líp, než se čekalo. Tady mi pomáhá mořská voda, písek na běhání. Dostal jsem to jako radu, tak jsem vyrazil. Sám jsem cítil, že taky potřebuju na chvíli vypadnout z Holandska.“
A ty odhady?
„Ještě tak dva a půl až tři měsíce budu takhle trénovat sám, pak bych se chtěl pomalu připojovat k týmu.“
To už nezní tak hrozně, ne?
„Hele, teď už to zvládnu. To nejtěžší mám za sebou. Ještě to bude bolet, ale zvládnu to.“
Vybavíte si občas, že jste na EURO mohl být, že jste měl jednu chvíli do české nominace blízko? A teď byste hrál v osmifinále proti kamarádům a známým.
„Už ne. Dostávám tyhle otázky dost často, ale je to nějaká doba. Na začátku mě to uvnitř bolelo strašně, protože jsem o to fakt hrál. Cítil jsem šanci si to konečně splnit a být tam. A najednou to bylo zase pryč. Jak se říká tady v holandštině… (přemýšlí) Musím si to v hlavě nějak přeložit do češtiny…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
