Dalo by se to svést na smůlu. Reprezentace v zápase s Albánií (1:1) inkasovala z jediné střely soupeře, zatímco sama několik šancí neproměnila. Češi ale celkově proti outsiderovi skupiny nijak zvlášť herně nepřesvědčili a v některých oblastech podali horší výkon než v předchozích kvalifikačních utkáních.
Albánci nejsou nazdárci a házet je do jednoho pytle s Moldavskem a Faerskými ostrovy by byla chyba. Přesto jde o soupeře, proti kterému by měl český tým v domácím zápase dominovat. A to se nestalo.
V držení míče přehrála Šilhavého parta soupeře jen těsně, a přestože mu dovolila jen 356 přihrávek, umožnila v nich Albáncům dosáhnout vysoké úspěšnosti. Ti k tomu navíc přidali důraz v soubojích a způsobili českému středu zálohy spoustu problémů. Výsledkem byl fakt, že domácí prohráli hned stovku soubojů, tedy stejný počet jako proti výrazně silnějšímu Polsku.

Záloha kouče Sylvinha si připsala 38 zisků balonu, nejvíce ze všech českých soupeřů v kvalifikaci, což jen podepisuje slabý výkon Alexe Krále. Po jednom takové zisku padl vyrovnávací gól.
Křeč proti poctivě bránícím Balkáncům si národním tým mohl ulehčit větší přímočarostí, dlouhými přihrávkami a centry, k té možnosti ale hráči sáhli minimálně. Dokonce i faerský defenzivní blok Češi touto praktikou rozpohybovali častěji. S tím se váže podprůměrný počet podstoupených útočných soubojů.
Ano, dle metriky očekávaných gólů měli Češi téměř dva dát a žádný nedostat. K tomu ale musíte jít naproti a mít zápas pod kontrolou. A fakt, že Češi byli v mnohých ukazatelích horší než v domácím zápase s Polskem, je zdvižený prst před dalšími boji ve skupině.