Špotáková o fotbale: Vsadím na naše! Hokeji najednou fandili všichni...
Ani hokejové šílenství zlatého mistrovství světa slavnou oštěpařku Barboru Špotákovou nezviklalo. To fotbal pro ni znamená tu pravou vášeň. S rodinou se chystá sledovat tažení národního týmu na EURO a je optimisticky naladěná. „Dám na naše, že vyhrajou!“ říká legenda české atletiky. Její syn Janek už si vybral klub. A není to Sparta, ani Slavia.
Užijete si EURO?
„Jednoznačně. Asi můžu říct, že mám vřelejší vztah k fotbalu, než k hokeji. Mně se na těchhle sportech líbí ta jednoduchost, stejně jako v atletice. Každý černoušek někde v písku se může dostat do Manchesteru United. Opravdu to je možné, tyhle úžasné příběhy. Je to sport, kdy se spoléháš na svoje nohy, na svoje dovednosti. To je jak atletika. Každý může běžet stovku. To je, proč je to ten fenomén. Vím, že lidi nenávidí fotbal… Asi závidí. Nebude větší fenomén. Nebude! Nikdy! Sorry! Já určitě koukat budu.“
Kde se ve vás ta fotbalová vášeň vzala?
„Koukám i na ženský fotbal, hraju za Amforu. Fandím hlavně Jankovi. On o tom všechno čte, povídá mi, ví, který hráč za co hraje, kolik mu je. Janek má hrozný přehled. Akorát se asi na žádné zápasy nedostaneme, lístky se asi nedají sehnat. Kluci byli na hokeji na skupině, to byl pro ně taky hezký zážitek. Nechci je zas rozmazlovat, aby si furt jezdili po nějakých mistrovstvích. Já to neměla… (směje se) Ale v televizi je to nakonec stejně nejlepší.“
Líbilo se vám, jak hokej aspoň na chvíli spojil národ?
(Špotáková se mračí) „Najednou byli všichni fanoušci hokeje, všichni se musí fotit, kdo tam byl. Nejsem takový typ člověka… Najednou všichni fandí hokeji a cítí největší národní cítění. Přijde mi to trošku falešné. Každopádně, atmosféra tam byla úžasná, mělo to grády. Byla to trošku teatrální show. Fotbal je větší, na to se těším.“
Zvlášť kdyby borci porazili Ronalda, co?
„Přesně. Ronaldo už asi nebude nejlepší hráč mistrovství Evropy. Ale je to někdo. Už to, že s ním hrajou… Jsem ráda, že tam jsou. Oni ještě fotbalisti vyhrajou EURO a pak budete muset řešit, kdo bude Sportovec roku.“ (směje se)
Opravdu myslíte, že naši vyhrajou?
„Věřím, že naši vyhrajou. Možná, že si půjdu vsadit. Já nesázím, ale Lukáš mi vsadí. Dám na naše, že vyhrajou!“
Nedávno jste se objevila v Ďolíčku, když tam hrál Jablonec, odkud pocházíte. Jak k tomu došlo?
„Oba kluci, hlavně Janek, hrají fotbal. Janek nechtěl být ve skupině Sparta, nebo Slavie. Protože i děti dovedou být hnusné, a hádají se: Ty debile, proč fandíš Spartě? A mně se tohle na fotbalu hrozně nelíbí. Já mám fotbal docela ráda. Ale tahle fanouškovská agrese se mi zdá úplně stupidní. A byl na Amfoře, kde byl Tonda Panenka, s kterým se vyfotil, má knížku o něm, podepsanou od Tondy. Tu jsme mu tam nesli, dostal ji k jedenáctým narozeninám. Říkal: Já budu fandit Bohemce, tam je Tonda! Začal fandit Bohemce, koupili jsme lístky a jeli jsme. Hlavně já chodila do ústavu, naproti do Přípotoční (na sportovní gymnázium – pozn. red.). Mám to tam taky s tím spojené… Že to byl zápas proti Jablonci, to byla čistě náhoda.“
