Barák starší: Největší úspěch? Že syna fotbal baví. Popsal důležitý projekt
PŘÍMO Z NĚMECKA | Je to téma, které se linulo šampionátem po úvodním neúspěchu českého týmu s Portugalskem (1:2). Naplno vysvitly technické nedostatky českých hráčů oproti protějškům ze Selecaa. Až na pár výjimek, mezi které patří i Antonín Barák. Jeho otec Antonín Barák starší přitom patří mezi nejuznávanější mládežnické trenéry v zemi. Do Hamburku přicestoval za synem reprezentantem, kterému s manželkou a snachou hlídá děti.
Hned poté ale Antonín Barák starší pojede zpátky do Česka pracovat na projektu Trenéři ve škole, který ho momentálně zaměstnává nejvíc. A v České republice nemá obdoby. V podstatě tím supluje roli státu. Mládežničtí trenéři po celém pomáhají s pohybovým rozvojem ve školách a zároveň mohou pro sporty najít nové naděje.
Můžete představit projekt Trenéři ve škole?
„S kamarády už šestým rokem děláme projekt Trenéři ve škole. Školíme trenéry ze všech možných sportů, aby chodili pomáhat s výukou tělesných věd do mateřských škol a především na první stupeň základních škol a u toho i náborovat. Pomáhají učitelkám na prvním stupni se zkvalitněním výuky, učitelkám se to hrozně líbí, protože dostávají spoustu nápadů od trenérů tance, juda, ragby atd. Trenéři rotují během roku a děti jsou nadšené, protože mají každou chvíli jiného trenéra, ochutnávají se různé sporty, který jim trenéři nabízejí.“
Dá se říct, že vás to naplňuje nejvíc z prací, které jste vystřídal za celý život? I pro prostředí českého sportu a školství, které nedokáže využít práci trenérů, je to neocenitelná pomoc.
„Jednoznačně vidíme, že i prostředí reaguje a zájem o ten program je obrovský. S kolegy to ani nestíháme odbavovat a vidíme to do budoucna jako cestu ke zlepšení životního stylu mladé české populace. Aby si mladí lidé našli vřelý vztah k pohybovým aktivitám a jednou zase své děti vychovávali k tomu, že pohyb a sportování jsou naprosto přirozené a měly by být každodenní součástí života.“
Na EURO U17 vysvitla spousta mladých kluků i z hlediska technických dovedností. Teď na EURO naopak vyšly najevo technické nedokonalosti starší generace v porovnání s portugalskými hráči. Myslíte tedy, že se české prostředí mění?
„Určitě. Samozřejmě vidím ještě spoustu rezerv, ale zaplaťpánbůh si myslím, že nejdeme špatnou cestou. Práce v akademiích a v některých klubech je na velmi vysoké úrovni. Znám spoustu mládežnických trenérů, kteří jsou profíci a dělají to s obrovskou láskou, rozvíjí mladé hráče skutečně dobře. Potom je druhá věc.“
Jaká?
„Abychom dokázali - a s tím máme velký problém - tuto práci přetavit při přechodu z mládežnických kategorií do dospělého fotbalu. Tady vidím obrovské rezervy, protože drtivá většina klubů dává minimum šancí mladým hráčům, třeba osmnácti či devatenáctiletým. Samozřejmě na úkor výsledků, což je pochopitelné.“
Co tedy s tím?
„Není to jednoduché, ale tohle bychom měli nastavit lépe, aby mladí hráči dostávali mnohem větší prostor se prosazovat. Bez adaptace na dospělý fotbal to nedokážeme. Mluvit o hráčích ve věku třiadvaceti až pětadvaceti let, že jsou to relativně mladí talenti, to už je všude v Evropě dávno pozdě. Tam o talentech mluví právě v šestnácti až osmnácti letech. To jsou mladí talenti, kteří naskakují do dospělého fotbalu, a my je zatím nemáme.“
Vycestoval jste do Hamburku hlídat synovi děti, to jsou asi při vašem náročném programu příjemné úlohy.
„Hrozně příjemné. Starat se o vnoučata a přijet se podívat na syna, to je vrchol tátovy pýchy a splněného štěstí a snů, které se nám jako rodině splnily.“
Jakou největší radost vám syn udělal, když si to vybavíte zpětně?
„Mám hlavně radost z toho, že ho skoro ve třiceti letech fotbal stále hrozně baví. K tomu jsme vždycky vedli kluky v Příbrami a mám radost, že to Tondovi vydrželo a chce hrát dál. Zatím mu drží zdraví, takže se těším, že se ještě na nějaké akce podívám.“
Jak jste vlastně zatím spokojený s tím, jak to tady celkově vypadá a co máte ještě v plánu v Hamburku?
„Zázemí a vůbec atmosféra okolo šampionátu jsou nádherné. Byli jsme se podívat i v Lipsku a hrozně bych chtěl poděkovat českým fanouškům. Zápas se úplně nepovedl, to jsme všichni vnímali, ale fanoušci byli prostě geniální. Někdy se zmiňuje, že naši fanoušci umějí fandit, jen když je úspěch. A tady bylo vidět, že klukům se v tomto utkání moc nedařilo a stejně byli fanoušci neskutečně skvělí až do poslední vteřiny a hnali mužstvo.“
