Češi, už žádnou pohromu! Hašek pod tlakem: klíčový den, zmizel v zázemí
PŘÍMO Z NĚMECKA | Potřetí za šestnáct let je Česko ve stejné situaci. K postupu do vyřazovací fáze mistrovství Evropy musí sestřelit Turecko. Jenže vzpomínky na předchozí setkání jsou tak bolavé… Nevyšlo to na EURO 2008 ani v roce 2016. Reprezentace pokaždé klesla do kolen a pakovala se z turnaje. Ve středu v Hamburku dopíše – dosud mrazivou – trilogii. Výhra znamená postup. „Nejdůležitější zápas mé trenérské kariéry,“ připustil Ivan Hašek. Pánové, už žádnou pohromu!
V úterý před půl jedenáctou dopoledne pestrobarevný autobus s bílým nápisem CZECHIA zaparkoval u skromného stadionu Eintrachtu Norderstedt. První vystoupil Ivan Hašek, oči zabořil do země a s nepřístupným výrazem zmizel v zázemí.
Okolo postávalo pár fanoušků, nikdo jim nevěnoval výraznou pozornost, jen několik hráčů podepsalo dresy a kartičky. Byla to jen chvíle, naprostý mžik. Během minuty se celý tým schoval v kabině. Ani asistenti, kteří se před každým tréninkem stavili za reportéry Sportu, se tentokrát nezdrželi. Jen pozdravili, stiskli pravici a vkročili na heboučký trávník.
Koncentrace na rozhodující střet turnaje je maximální. Atmosféra přísně pracovní. Prostor na vtípky a všelijaké poťouchlosti se významně zúžil.
Česko vyrazí v Hamburku proti Turecku. Proti partě Hakana Calhanogla. A také proti chmurné historii. Je čas na pomstu. Čas splatit dluhy. Vyberte si sami.
Ztráta dvougólového vedení
První děsivá vzpomínka se váže k červnu 2008. Ve stejné fázi turnaje, tedy v poslední bitvě ve skupině, národní tým pustil z ruky komfortní náskok 2:0. V závěrečné čtvrthodině třikrát inkasoval, neklidné ruce Petra Čecha se staly symbolem krachu. „Takovou chybu nikdy v kariéře neudělal,“ vydechl Tomáš Ujfaluši v pondělním interview pro deník Sport. „Bylo mi z toho smutno,“ vybavil si Václav Černý, jak coby desetiletý capart hltal turnaj přilepený u televize.
O osm let později repete. Opět Turci. Znovu porážka a konec turnajového dobrodružství. Česko tehdy potřebovalo ve francouzském Lens vyhrát. Nacházelo se ve stejné situaci jako tentokrát. Ve skupině na úvod padlo se Španělskem, remizovalo s Chorvatskem, před závěrečným zápasem přišlo o kapitána, největší hvězdu, Tomáše Rosického.
Nejdůležitější zápas kariéry
O dalších osm let později je vývoj událostí až mrazivě podobný. Porážka s favoritem, pak remíza a k tomu zranění nejvýraznější tváře týmu Patrika Schicka… Kdo věří na znamení osudu, nebude mít klidné spaní. „Neřeším to,“ zakroutil hlavou Hašek. „Tahle parta kluků nechce domů a je to na ní znát.“
A vzápětí dodal. „Je to nejdůležitější zápas mé trenérské kariéry,“ vypálil.
Přesně na tento moment se chystal půl roku. Dopředu tušil, že poslední skupinová bitva s Tureckem bude určující. Buď radost. Nebo slzy. Postup, nebo konec. Nic mezi. Přichází den, který zhodnotí Haškovu dosavadní práci.
„Řekli jsme to na začátku, trváme na tom. Cílem byl postup ze skupiny. Neříkali jsme něco do vzduchu. Když nepostoupíme, budeme to brát jako neúspěch,“ neschovával se.
Česko má velkou jistotu, že za vítězství dostane místenku do kolotoče play off. „Chceme vyhrát. Nic jiného nás nebude zajímat,“ pravil s důraznou dikcí Hašek.
Na největší zápas roku půjde bez Patrika Schicka. Byť se jeho stav lepší, angažovanost v nočním hamburském spektáklu je podle zdrojů redakce vyloučená. Lýtkový sval na pravé noze, který si poranil s Gruzií, se stále zcela nezahojil. Nejlepší střelec minulého EURO od té doby netrénoval. „Jde o jednoho z nejlepších střelců v Evropě. Ještě uvidíme před zápasem… Ale když nebude k dispozici, máme připravené jiné hráče,“ konstatoval Hašek.
Snad bude mít šťastnou ruku.
