Turecko na „domácím“ EURO. Němci, nebo Turci? Fandíme oběma, ale…
PŘÍMO Z HAMBURKU | Ať už přiletěli z Istanbulu, přijeli z Frankfurtu nebo přišli z domova v Hamburku, fanoušci tureckého národního týmu mají jedno společné. Mají radost, že se evropský šampionát koná v jejich druhém domově, Německu.
Pro takřka třímilionovou komunitu s tureckými vazbami v Německu je to velká událost. Spousta Turků má příbuzné v Německu a naopak. Vazby obou zemí se výrazně posílily poté, co Západní Německo po roce 1955 chtělo přitáhnout levnou pracovní sílu z jihu Evropy. Z gastarbeiterů a hlavně z jejich potomků se stali plnohodnotní němečtí obyvatelé. A mnozí z nich se usadili právě v Hamburku, stejně jako z velké části v Berlíně či Kolíně nad Rýnem.
„Přijeli jsme jen na zápas, žijeme ve Frankfurtu. Jdeme se podívat na stadion,“ těší se Ozan. „Je to úžasné,“ usmívá se fanoušek Umut. „Myslím, že máme víc tureckých fanoušků na naše zápasy než Němci. Bylo to více než sto tisíc na obě utkání,“ vypočítává. Ozan ho ale hned doplňuje: „Zároveň fandíme Německu, protože jsme se tu narodili, žijeme tu a naši zemi milujeme.“
Dvojí národnostní identita tak rozhodně nemusí znamenat, že si Němci s tureckými kořeny nutně musejí vybrat jen jeden tým, kterému budou fandit. Ale když jde čistě o fotbalové zápasy, přece jen mají o něco navrch Turci.
„Myslím, že kdyby se oba týmy střetly, budu podporovat asi spíš přece jen Turecko,“ usmívá se Umut. „Je to kvůli prostředí, ve kterém jsem vyrůstal, mám kolem sebe všechny rodiče, babičky a dědečky, přátele…“
I fanoušci, kteří se narodili a vyrostli v Turecku, mají z faktu, že se šampionát koná zrovna v Německu, velkou radost. „Je to tu jako náš druhý domov, je to naprosto skvělé,“ říká Murat.
„Úžasná atmosféra, ani se tu necítíme jako v nějakém cizím městě,“ dodává Kerem. Oba dva jsou původem z Istanbulu a fandí Fenerbahce, Murat momentálně studuje a pracuje v Mnichově. „Myslím, že spoustě lidí v Německu chybí Turecko, a skrze fotbal a tento šampionát se s ním chtějí tak trochu obejmout,“ usmívá se Murat.
Kdo by čekal v ulicích Hamburku přes den nějaké fanouškovské peklo, realita ho vyvedla z omylu. Ani v honosném centru u radnice, ani u oficiální fanzóny nebo na párty ulici Reeperbahn se neodpalovaly petardy, neskandovalo se, ani nezpívalo. Turečtí příznivci místo světlic drželi v rukou nákupní tašky z designových obchodů.
A to ačkoli se pro turecké fanoušky hraje největší reprezentační zápas za posledních šestnáct let. Právě v roce 2008 totiž v posledním skupinovém zápase památným obratem proti Čechům nastartovali jízdu až do semifinále.
„Je to pro nás nejdůležitější zápas a nemůžu se dočkat, až budu na stadionu,“ říká Emre. Ozan zase očekává těžký zápas jako v roce 2008. Ale jinak výborná bilance na EURO proti Česku mezi tureckými fanoušky překvapivě nijak zvlášť nerezonuje. „Ne, je to normální obyčejný zápas. Nepřemýšlím o tom tak, že nad Čechy máme výhodu,“ doplňuje bez emocí Umut.
Před zápasem s Českem měli příznivci soupeře spíš rezervovaná očekávání. Velké nadšení utlumily nepovedené přáteláky v březnu a prohra na EURO s Portugalskem.
„Jako turečtí fanoušci jsme dost nahoru dolů. Když vyhrajeme, jsme mistři světa, a když prohrajeme, hodně snadno se naštveme,“ vysvětluje Murat. „Zatím jsme vybojovali jen jeden dobrý výsledek, proti Portugalsku to bylo velké zklamání. Ale kolem a kolem je to fajn turnaj,“ hodnotí Umut.
