Memphis sní o zlatu. Holdoval ulici a má důvod, proč nechce být Depay
Prohání se po německých trávnících s nezaměnitelnou čelenkou. Sice zatím skóroval na EURO jen jednou, ale ofenzivní organismus s ním, Gakpem, Malenem či Simonsem Nizozemcům svědčí. Přitom byl Memphis Depay (30) krůček od toho, aby místo fotbalovým obráncům na trávníku unikal policistům. Holdoval ulici, ale tenhle příběh má šťastný konec. „Fotbalový talent mě zachránil,“ vyznal se ve své autobiografii Lví srdce, která teď značně ožívá, když Memphis a spol. zdolali v osmifinále EURO Rumunsko 3:0.
Startovní čáru mu mohl těžko někdo závidět. Narodil se do chudých poměrů. Otec byl ghanský uprchlík, a když byly Memphisovi tři roky, rodinu opustil. Tehdy se rozjelo životní peklo kluka, jenž měl do budoucna patřit k hlavním tvářím Oranjes, ale pojďme postupně.
Za nějaký čas po rozpadu vztahu s Memphisovým otcem si jeho máma nabrnkla nového partnera. Mělo to ale jeden malý háček. S sebou si do vztahu přivedl patnáct dětí. S mnoha z nich malý Memphis sdílel pokoj a čelil šikaně, protože byl jiný. Místo lásky a budování nové rodiny se dočkával fyzických útoků a rasistických poznámek. „Říkali mi opice, rakovino nebo zasranej ksichte. Několikrát mi vyhrožovali nožem a jeden z nevlastních bratrů mi přiložil kleště k uchu a silně stiskl. V té době jsem prostě musel přežít,“ popisuje ve svých pamětech.
Otčím později svou partnerku i s malým Memphisem odkopl. Memphis našel otcovský vzor ve svém dědečkovi z matčiny strany, kterého miloval. Právě on klučinu dovedl k fotbalu. Ze Sparty Rotterdam to i díky dědově pomoci dotáhl do akademie PSV. „Jednou se na mě budeš dívat, jak vyhraju trofej s PSV,“ řekl vděčný Memphis svému ochránci. Jenže když mu bylo patnáct let, dědeček zemřel a možná nejtalentovanějšího nizozemského křídelníka od dob zářivých let Arjena Robbena neměl kdo korigovat.
Nesnesl autority, ale v PSV mu otevřeli svět
Marihuana a alkohol pro něj ještě jako pro kluka se školními povinnostmi byly denním chlebem. Trávu začal taky prodávat. „Stýkal jsem se s kluky, kteří před sebou běžně mívali na stole kilo kokainu. Býval jsem na ulici do pozdních nočních hodin a dělal věci, které by kluk tak nízkého věku dělat neměl,“ konkrétnější být ale nechtěl. Už tenkrát si však Memphis uvědomoval, že zatímco pro mnohé jeho kumpány je tohle životní strop, on šilhal po něčem lepším.
„Fotbalisté, ke kterým jsem vzhlížel, hráli finále MS. Na jevišti, o kterém jsem snil taky. Byl jsem přitom ve světě, který mi byl na míle vzdálený,“ prozradil, ale stále se podle svých tužeb nechoval.
Když už dorazil na trénink, byl prchlivý, útočný a nesnesl autority. Z PSV jej pravděpodobně nevyhodili jen díky velkému talentu a chápavým lidem v klubu. Mezi ně patřili mentální kouč Joost Lenders a tehdejší asistent trenéra v PSV Erik ten Hag. „Byl hodně sebevědomý. Někdy to s ním bylo těžké, ale já s Memphisem nikdy problém neměl. Velmi dobrý vztah jej pojil taky s manažerem Fredem Ruttenem, kterému důvěřoval. Trávili spolu dost času. Vzhledem k Memphisově minulosti bylo nutné přijít na to, jak na něj,“ vzpomínal současný kouč Manchesteru United.
PSV mu skutečně otevřelo velký fotbalový svět. Nejen díky skvělým lidem kolem, ale i díky jeho píli. Následovaly štace jako Manchester United, Lyon nebo Barcelona. Nikde neudělal krok mezi fotbalové bohy typu Ronalda a Messiho, ale ze šikmé plochy je mužem, který si užívá fotbalového pozlátka.
Dnes je mu třicet, ale jeho životopis by vydal možná na další tři životy. Svému otci nikdy nezapomněl, že rodinu opustil. Proto od počátku kariéry odmítal, aby se mu říkalo Depay. „Setkával jsem se s různými reakcemi. Co si o sobě ten kluk myslí? Že je hvězda? Oni nechápali, oč jde. Velmi rád bych hrál pod svým příjmením a byl na něj hrdý, ale rozkol s mým otcem je nenapravitelný. Nemluvím s ním a už nikdy nebudu. Nezaslouží si, abych měl jeho příjmení na dresu,“ řekl před lety rozhodně ofenzivní šikula, když se hojně řešilo, proč je v tomto ohledu tak striktní.
A když v roce 2014 na světovém šampionátu vstřelil první reprezentační gól proti Austrálii, políbil zápěstí, kde má na počest dědy tetování a ukázal k nebi. Od té doby se Memphis v reprezentaci prosadil ještě v 45 případech a stále může snít o zlatu z EURO 2024.
