Pivarník: Slováci přesně ví, co mají hrát. A Češi? Co chtějí od útočníků?
Lépe než kdo jiný dokáže posoudit, jak jsou na tom teď fotbalově Česko a Slovensko a proč EURO ukázalo rozdíl mezi jejich reprezentacemi. Roman Pivarník je totiž mezi oběma zeměmi rozkročený: usadil se v Olomouci a vedl místní Sigmu i Bohemians či Plzeň, ovšem nyní je technickým ředitelem Slovenského fotbalového svazu. „Rezervy jsou, ale naše mužstvo má přesně definované, co má hrát, a vykazuje parametry toho, co se děje ve světě,“ říká. „U Česka vidím přepínání z jednoho rozestavení do druhého, někdy s výstavbou, někdy ne, nebo nezvládnutý protiútok,“ hodnotí naopak tým Ivana Haška ve videorozhovoru pro Ligu naruby, v němž dojde i na hvězdy Ivana Schranze a Lukáše Haraslína, kouzlo italského trenéra Francesca Calzony či téma, jak vychovávat hráče.
Na vlastní oči z tribuny sledoval statečný boj Slováků, kteří v osmifinále EURO málem potrestali pýchu hrdého Albionu, ale dobrý dojem zanechali i celkově a díky výkonům i výsledkům předčili českou reprezentaci, byť na klubové úrovni je to přesně naopak. Zatímco Spartě pomohlo angažování dánského trenéra Briana Priskeho, oni šli ještě o level výš a rozhodli se v roce 2022 pro krok, který je pro Čechy přece jen ještě nepředstavitelný: cizince vzali rovnou k národnímu týmu.
A Ital Calzona dokázal něco podobného jako Priske: tým stmelil, dodal mu sebevědomí a také ho herně výrazně posunul. S (mírnou) nadsázkou řečeno, zjevně pochopil slovenskou mentalitu. „Hráči tomu, s čím přišel, začali věřit, baví je to,“ pozoruje Pivarník. Ten přibližuje metody i jednu specialitu někdejšího asistenta Luciana Spallettiho či Maurizia Sarriho v Neapoli, která Calzonu na jaře se souhlasem slovenského svazu souběžně angažovala, a vedle toho líčí význam nynějšího manažera národního týmu Marka Hamšíka pro úspěch celého internacionálního projektu. „Soudržnost mužstva byla famózní,“ chválí společnou práci.
Synovec mistra Evropy z Bělehradu 1976 Jána Pivarníka se rovněž věnuje oporám působícím v české lize, především třígólovému střelci na EURO Schranzovi a Haraslínovi. V prvním případě se podivuje nad tím, že na hvězdě slovenské reprezentace více nestavěli v pražském Edenu. „Byl jsem trošku překvapený, že nebyl v minulé sezoně klíčovým hráčem Slavie. Určitě by jím měl být jak v klubu, tak v celé české lize,“ je přesvědčen. U Haraslína pak zmiňuje jeden důležitý předpoklad jeho dalšího progresu. Hovoří také o bývalém sparťanu Dávidu Hanckovi a o tom, jak jsou pražská „S“ v souvislosti s angažmá slovenských hráčů vnímána. „Česká liga je výš. Tamější top kluby jsou výborný mezikrok k tomu posunout se dál,“ tvrdí.
U české reprezentace vidí nedostatky v kombinaci a vysvětluje, proč se jí nedaří rozvinout účinné kontry. Rozebírá také téma, jež po neúspěchu na EURO rezonuje: tedy že je třeba zaměřit se na individuální rozvoj mladých fotbalistů, vsadit více na herní formu tréninků a nepodléhat – ve zkratce – tolik „fetiši“ naběhaných kilometrů či představě, že každý hráč musí ovládat všechny ofenzivní i defenzivní dovednosti. Pivarník nabízí hlavně u útočníků odlišný pohled a řeč přijde i na českého snajpra Patrika Schicka...
