Radost s pachutí podivna. Hříchy, které mučí národní tým
Radost s pachutí podivna. Tak by se dalo krátce shrnout představení české reprezentace v utkání s Kazachy. I přes výhru totiž bylo ve hře národního týmu mnoho nedostatků. Deník Sport shrnuje ty nejzásadnější.
Absence presinku
Být aktivní, nedat soupeři vydechnout a po ztrátě míče se okamžitě snažit o jeho znovuzískání. To je moderní fotbalová filozofie, které se ovšem reprezentace proti Kazachům dokonale zpronevěřila. Češi rezignovali na snahu o zatlačení papírově slabšího soupeře do defenzivy, vrcholem byl závěr prvního poločasu. Hosté dlouhé dvě minuty poklidně kombinovali s balonem, Češi jen přihlíželi. 64 Tolik procent času měli Češi balon na svých kopačkách.
Nulový pohyb
Bez balonu Bez pohybu hrát fotbal najde. V ideálním případě to vypadá tak, že hráč na balonu má automaticky k dispozici několik možností, kam míč distribuovat. Ve čtvrtek to ovšem neplatilo. Svěřenci trenéra Pavla Vrby byli zabrždění, vlastní statičností si situace sami komplikovali. Chyběly sprintové náběhy, kombinace v nejvyšší rychlosti. Češi svým přístupem Kazachům bránění značně usnadnili.
Alibistická rozehrávka
Tomáš Rosický je pro národní tým nenahraditelný, to v tuhle chvíli nelze zpochybnit. Duel v Plzni to jen podtrhl. Při absenci lídra se nenašel nikdo, kdo by se odhodlal ke kolmému balonu vpřed. Drtivá většina přihrávek létala do stran, případně zpět ke stoperům. Z české hry se tak naprosto vytratil moment překvapení. Mnoha přihrávkám navíc chyběla razance, která by přispěla k plynulejší mezihře.
Bránění standardek
Už před zápasem bylo jasné, že to bude největší (možná jediná) zbraň Kazachů. Standardní situace. Pavel Vrba svůj tým na jejich bránění připravoval, přesto se to nepovedlo. Češi zaspali už při rozehrání na krátko, následně nedokázali pohlídat náběh Logviněnka a inkasovali. Od stejného hráče navíc už potřetí, znovu po standardní situaci. Nešvar z první části kvalifikace tak žije dál.
