Rosický tlačil na sudího: S Královcem jsme se smáli, pak mě naštval
ROZHOVOR | Vyřazení z Ligy mistrů pokaždé bolí. Když ale v soutěži skončíte po výhře 2:0 venku, těžko hledáte slušná slova. Zklamání z prohrané bitvy s Bayernem Mnichov z Tomáše Rosického ještě nevyprchalo. Záložník Arsenalu na srazu fotbalové reprezentace mluvil i o tom, jak na hřišti během osmifinále Ligy mistrů debatoval s českým rozhodčím Pavlem Královcem, který řídil odvetu v Mnichově.
Přebolelo vás už vyřazení Arsenalu?
„Zklamaní jsme hlavně z prvního zápasu. Ten jsme si prohráli sami. Když v takovém zápase dostanete tři góly doma, je strašně těžké postoupit dál. Chyběl nám jeden gól, strašně to mrzí. Vyhrát v Mnichově dva nula a nejít dál, to je strašně divný.“
Jaký dojem na vás Bayern udělal?
„Hlavně první zápas u nás na Arsenalu hráli výborně technicky i takticky. Odveta ale ukázala, že také mají své chyby, které se dají využít. Je to výborný, silný tým, dokazuje to v bundeslize, kde má obrovský náskok. Ale nejsem si jistý, jestli dokáže celou Ligu mistrů vyhrát.“
Nelitoval jste, že už zápas končil? V závěru vám k postupu chyběla jediná branka…
„Druhý gól jsme dali trošku později, oni ale závěr odehráli hodně zkušeně. Dvě nebo tři minuty drželi míč u našeho rohového praporku, v těch momentech se projevila zkušenost týmu. Znovu opakuji. Můžeme jen litovat prvního zápasu. Dostat doma tři góly, to je pak moc těžké.“
O co teď hraje Arsenal?
„My teď hrajeme o všechno. Hrajeme o čtvrté místo v lize, o bytí a nebytí v příštím ročníku Ligy mistrů. To je sama o sobě velká motivace. Do konce ligy zbývá devět kol, ve hře je spousty bodů. Na čtvrté místo ztrácíme čtyři body, to jde velice rychle dohnat. Potřebujeme dobrou šňůru zápasů, doufám, že zápas v Mnichově pro nás bude zlomový v sezoně. Teď jsme vyhráli na Swansea, kde se nezískávají body lehce. Potřebujeme takhle pokračovat, aby Arsenal dál působil v Lize mistrů.“
V zápase s Bayernem se hrálo hodně tvrdě. Nebál jste se zranění?
„Tohle je od mých 18 let denní chleba. Na to si časem zvyknete. Zranění jsem měl v kariéře hodně. Ale minulou sezonu ani tu předtím jsem neměl tolik svalových zranění. Na dlouhou dobu mě pokaždé vyřadila jen operace. Když vám někdo dvanáct let šlape po achillovkách, jednoho dne nevydrží. Ale když operaci nepotřebuji, zvládám to. Loni jsem měl jen dvě zranění, od poloviny prosince do posledního kola ligy jsem byl v pořádku. Cítím se výborně. Zranění k vrcholovému sportu patří. Ve fotbale do sebe kope dvacet bláznů. Každý do sebe jde, hraje se o strašně moc. To k tomu patří. Akorát ten kung-fu kop, to bylo takové neočekávané. (v závěru zápasu Rosického trefil Martínez).“
Neříkal jste rozhodčímu Královcovi, jestli se koukal na zápas Manchesteru United s Realem Madrid a že by měl dát červenou? (Nani byl vyloučený za podobný zákrok)
„V tu chvíli mě to nenapadlo. (smích) Když jsem to viděl… Neřekl bych, že to bylo na červenou. V zápase Manchesteru s Realem podle mě Nani neměl být vyloučený. Když už, tak by to ale měli všichni rozhodčí posuzovat stejně. To je bez debat.“
Zkoušel jste na Královce trošku tlačit? Přeci jen, jde o vašeho krajana.
„Zkoušel, to je jasné. Na začátku jsme spolu nějakým způsobem komunikovali, dokonce jsme se hodně smáli. Pak už mi moc do smíchu nebylo. Když každý souboj, co vypadal padesát na padesát, pískl pro Bayern, byl jsem naštvanej. Ten jeho asistent byl taky dobrej. Takový moment, kdy nám pískl sporný ofsajd, může být v zápasech zlomový.“
Vám dal žlutou kartu, když jste zastavoval rychlý brejk Bayernu. Nebál jste se vyloučení?
„Ne, to bylo na žlutou. Věděl jsem, že ji dostanu. Byl jsem tam pozdě, nic jiného mi nezbývalo. Dal mi ji zaslouženě, to bez debat.“
