Unavený Limberský: Potřebuji si dáchnout, nemám čas ani na rodinu
VIDEO | Jeho tělo řeklo DOST. David Limberský, nezničitelný železný muž reprezentace i Viktorie Plzeň, nedohrál páteční duel s Arménií a stal se symbolem českého zmaru. Celý týden nebyl ve své kůži, přesto do kvalifikační bitvy šel. O přestávce pak zvracel a ve chvíli, kdy gradoval český tlak, musel střídat. „Taky mě napadlo, že jsem neměl hrát, ale chtěl jsem pomoct,“ krčí rameny.
Snažil přesvědčit sám sebe, že to zvládne, jenže David Limberský nakonec své síly přecenil. Kvůli žaludečním potížím byl proti Arménii poloviční, navíc svůj tým v nejméně vhodný okamžik oslabil nuceným střídáním. „Každý má samozřejmě podíl na tom, jak to dopadlo,“ říká.
Kdy vaše problémy začaly?
„Trošku se mi točila hlava celý týden, nevěděl jsem, čím to je. Chodil jsem na infuze, bral jsem nějaké prášky a snažil jsem si v hlavě vsugerovat, že je to všechno v pořádku. Úplně v pořádku jsem nebyl, ale trenérovi jsem řekl, že to zvládnu.“
Neměl jste spíš zůstat na lavičce?
„Taky jsem měl takovou myšlenku. Ale jsem takový, že když jen trochu můžu, chci do toho jít. Trenér chtěl, abych hrál, finální rozhodnutí bylo na mně a já řekl ano.“
Jste na roztrhání v Plzni i reprezentaci. Snášíte to špatně?
„Nemám čas na nic, ani na rodinu. A ke konci už ani ty výkony nebyly takové. Neodfrknu si, už je to takový stereotyp, a pak už motivaci hledám těžko. Tak věřím, že po Itálii se s trenérem v Plzni domluvím, aby mi dal třeba jedno kolo v lize volno, abych načerpal sílu na zbytek sezony.“
Ono to zní zvláštně, když je začátek sezony.
„Jenže pro nás moc začátek sezony není. Máme za sebou čtrnáct patnáct zápasů. A když k tomu přidám přípravu, kterou jsem promarodil, je to hodně. Navíc se k tomu přidalo ještě psychické vyčerpání z boje o Ligu mistrů. Neříkám, že jsem unavený fyzicky - spíš asi psychicky.“
Pomůže pár dní volna?
„To ukáže budoucnost. Někdy toho mám plný zuby, ale věřím, že když třeba jeden zápas vynechám, tak třeba nabiju baterky a už to do prosince dojedu. Aspoň jeden zápas si trochu dáchnout, to je jediný, co bych si přál. Doufám, že mě někdo vyslyší.“ (směje se)
Třeba si to Pavel Vrba přečte.
„Už jsem mu před zápasem s Olomoucí říkal, že jsem unavený. On mi na to ale řekl: Já jsem taky unavený. (směje se) Ale neházím to na trenéra, kdybych se fakt necítil, do zápasu bych nešel. Vždy je rozhodnutí na mně, a protože jít na hřiště chci, vždy jsem řekl, že do toho jdu.“
Teď se cítíte líp?
„Nechci říkat, že jsem úplně fit, ale už je to lepší. Ráno jsem byl na kapačce a doufám, že mi to pomůže. Dostal jsem nějaké prášky, dobře jsem spal, což je teda docela divný, ale spal jsem dlouho. Věřím, že na úterý bych měl být stoprocentní. Uvidím, jak se budu cítit před zápasem.“
