ANALÝZA | Jen jedna jediná věc může podle deníku Sport ospravedlnit setrvání Michala Bílka na lavičce české fotbalové reprezentace: výhra v Itálii a následný postup na mistrovství světa v Brazílii. Pokud Češi v Turíně nezvítězí, musí být jasné (pokud Bílek sám neodstoupí), že příští kvalifikace se bude hrát už s jiným koučem. Selhání je totiž nikoliv výsledkem smůly a neproměněných šancí s Arménií, ale opakujícími se chybami trenéra. Sport pojmenoval čtyři Bílkovy největší hříchy.
Trenér národního týmu prohlásil, že osobní odpovědnost vyvodí až tehdy, pokud jeho mužstvo v úterý nezvítězí v Itálii. Pane Bílku, deník Sport vás bere za slovo: tři body v Turíně, nebo váš odchod. Šance na postup se v tu chvíli dotknou nuly.
Jediná otázka zní, zda má kouč odejít ihned, nebo až po konci kvalifikace. Nabízí se okamžité loučení, to by však nic neřešilo. Ať si trenér, pokud sám nerezignuje, protrpí i poslední dva duely. Zbrklé hledání nástupce nedává smysl.
Co ale musí být zcela jasné ihned a Miroslav Pelta, předseda fotbalové asociace, ať to veřejně vyhlásí – do příštího kvalifikačního cyklu už povede první tým země nový trenér. Je to důležitá zpráva pro fanoušky, že se „experiment Bílek“ zanedlouho uzavře. Jaké čtyři největší chyby kouč po celou dobu (a které vyvrcholily při propadáku s Arménií) dělal?
1. Chaos při bránění
Co dělají Bayern, Barcelona, Dortmund po ztrátě míče? Buď se snaží ihned o presink, nebo se hráči včetně největších hvězd typu Ribéryho sprintem vrací tak, aby devět hráčů z pole bylo za balonem a jen jeden před ním. Po Bílkovu mužstvu nikdo nechce složitější kontrapresink, ale návrat do kompaktního bloku musí umět.
Jde jen o to vzít nohy na ramena a zasunout se do své pozice mezi míč a vlastní bránu. Jenže čeští ofenzivní hráči (hlavně středoví záložníci) to dělají na volno, anebo vůbec. Konkrétně v pátek často zůstávali před balonem tři i čtyři hráči, jako tomu bylo před prvním gólem Arménie.
2. Útok na náhodu
Postavit dva útočníky a myslet si, že tím máme vyhráno, to je fatální omyl. Koller za dob Brücknera věděl, že když pravý bek přihraje pod tlakem míč pravému střednímu stoperovi, musí si ze středu zběhnout trošku k pravé lajně, protože tam půjde pas. Tam ho pak sklepl druhé vlně a mužstvo bylo rázem u soupeřovy brány.
Byl to jeden z mnoha naučených jednoduchých principů v ofenzivě, díky nimž Češi poráželi Nizozemce, Francouze i Němce. Za Bílka Kozák a spol. předem nevědí, jak se k nim balon dostane, ani komu ho pak mají přihrát. S touhle improvizací už to nejde ani na Armény.
3. Špatná taktika i koučink
Jak se prokousat zhuštěnou arménskou defenzivou? Středem asi těžko, to umí jen Barcelona. Takže zbývá po křídlech. Jenže koho měli na stranách Češi? Nikoho.
Rosický, Plašil, Hušbauer, Jiráček, ti všichni jsou profesí středoví záložníci. A beci Gebre Selassie a Limberský téměř nezaútočili.
Navíc ta střídání! Chudáka Vaňka pošle Bílek zachraňovat kvalifikaci se čtyřiadvacetiminutovou zkušeností z přáteláku v Maďarsku a zvracejícího Limberského nahradí stoperem Suchým, když Češi potřebují za stavu 0:1 rozproudit ofenzivu a zvýšit nebezpečí před bránou Arménů.
4. Standardní situace
Pamatujete, kolik různých signálů nabídly týmy Bayernu a Chelsea ve finále evropského Superpoháru v Edenu po rozích a přímých kopech? Nebo kolik jich úspěšně použila Viktoria Plzeň při cestě do Ligy mistrů? Ale standardky v podání reprezentace?
Plašil nakopne míč z rohu do vápna, a i když trefí většinou prvního obránce, za chvíli to udělá podruhé, pak potřetí, počtvrté… Žádný jiný signál tým nevytáhne. Asi je trenér neučí. Potom se nedivme, že mužstvo ani ze 17 rohů neudeří.
