Lafata se reprezentace nevzdá. Pozvánky přestanou chodit samy, tuší
Před rokem se stal českým útočníkem číslo jedna. O tuto pozici bojoval v reprezentaci dlouhá léta. Jenže záhy o ni David Lafata (32) přišel, poslední čtyři zápasy proseděl na lavičce. Na Maltě, kde kvůli kartám bude pauzírovat Libor Kozák, má šanci hrát, budoucnost v národním týmu však nevidí příznivě. „Jsem realista, jezdit asi budou mladší,“ říká.
Vašimi slovy, stal se z vás zase turista, tedy přijedete na sraz, ovšem na hřiště se nedostanete. Upřímně, nezvažoval jste nyní omluvenku? Bylo by pro vás nejspíš výhodnější trénovat naplno se Spartou, než, v nadsázce, ležet deset dnů na hotelu.
„Na druhou stranu, reprezentace se neodmítá.“
Problesklo vám to tedy hlavou?
„Ne, ne. Spíš o tom přemýšlím jinak. Nejsem v pozici, že by to tady na mně stálo, že by český nároďák stoupal a padal s Lafatou. Teď se prakticky ztratila šance na postup, a než začne příští kvalifikace, uběhne další rok. Mistrovství Evropy se koná až v roce 2016, to mi bude už pětatřicet. Spíš přemýšlím o tom, že pozvánky přestanou chodit samy. A jezdit asi budou mladší.“
Připouštíte, že současný sraz může být vaším posledním?
„Když jedu na reprezentaci, tak si vždycky říkám, že sem jedu naposledy. (usměje se) Proto to neřeším. Když to ale vezmu selským rozumem, směřuje to k tomu.“
Sám se reprezentace nevzdáte?
„Ne. Já jsem toho v národním mužstvu moc neodehrál, nemůžu říct, že končím. Je pro mě čest přijet.“
Celý rozhovor s Davidem Lafatou a téma útočníků reprezentace čtěte ve čtvrtečním Sportu!
