Přestože z nevýrazného výkonu a zasloužené prohry v Německu převažují negativní dojmy, ne vše bylo tak zlé. Například křídelníci patřili k tomu lepšímu, co Češi v Lipsku ukázali. V extrémně náročné reprezentační premiéře, byť jen pětačtyřicetiminutové, obstál i debutant Václav Černý. „Ukázal, proč je s námi,“ chválil ho kouč Jaroslav Šilhavý. Čím tahoun nizozemského Twente zaujal? Zdravým sebevědomím a rychlou prací s míčem. S Jakubem Janktem by mohl Černý na krajích vytvořit moderní dvojici.
Zbytečně. Po strastiplných sezonách konečně zase pookřál, je zpátky ve formě. První myšlenka? Okamžitě nahoru, vpřed! Hlavně rychle, ideálně sklepnutím z jednoho dotyku, maximálně ze dvou. Dát balon spoluhráči a hned si říct pohybem o narážečku. A když to nejde, tak to na beka zkusit sám jeden na jednoho. Klasická škola Ajaxu Amsterdam, kde Černý vyrostl.
„Tohle umí, je silný na balonu,“ přitakal trenér Jaroslav Šilhavý. „Střídali jsme ho, protože jsme do toho chtěli sáhnout a něco s tím udělat. Určitě nepropadl, nezatracujeme ho,“ vysvětlil vzápětí.
Byla by to škoda, českému fotbalu totiž takové typy scházejí. Byť i na druhé straně předvedl slušný výkon třicátník Jan Kopic, rodák z Příbrami působí právě svou „zahraniční“ náturou na první pohled jinak. Víc moderně, svěže, líbivě. Dynamiku a tah na bránu má v sobě zarytou podobně jako Jakub Jankto, další správný drzoun, jenž do sebe napumpoval odvahu a víru ve vlastní schopnosti v zahraničí. Pokud chceš být úspěšný, tak si věř, opakuje se denně talentům v tamních akademiích.
Nabízí se tak úvaha, zda by tohle šikovné duo leváků, kteří jdou na hřiště vždy s přesvědčením, že zápas rozhodnou, neměla reprezentace spolu využívat mnohem víc. Zvlášť při absencích Adama Hložka, Pavla Kadeřábka či Lukáše Provoda, kteří jsou rovněž variantami na kraj zálohy. Stejně jako Lukáš Masopust, jehož ovšem Slavia momentálně předělává na pravého obránce.
„Jankto je vynikající, předvádí to i v italské lize. A Černý by mohl být na druhé straně, má vlohy pro moderní fotbal,“ myslí si expert Miroslav Jirkal, někdejší pozorovatel nároďáku. „Proti Němcům měl náznaky. Je rychlý, technický, cítí hru hlavně směrem dopředu. Kdežto ostatní to většinou zaseknou a vrací hru z dobré pozice dozadu, čímž se ztrácí výhoda. Soupeři se tím zbytečně nahraje do presinku.“
Tohle ale opravdu není styl Jankta, který je důležitým členem sestavy od úspěšné kvalifikace na EURO, kdy nahrál na spoustu branek Patriku Schickovi, ani Černého. Když mají míč na kopačkách, trochu se otevře prostor a soupeřova šestnáctka je na dohled, můžete si vsadit, že rozkmitají nohy a půjdou si to s bekem na férovku rozdat.
Výsledek? Nejistý, ale daleko od vlastní brány nijak riskantní. Naopak – když to vyjde, jsou z toho gólové šance. Tuhle mentalitu v sobě pěstují rozdíloví borci. Akorát by bylo fajn tuto vlastnost rozvinout také u ostatních a apelovat na větší ofenzivní podporu krajních beků. Vždyť i liberecký Jakub Pešek v září proti Skotsku ukázal, že to jde a že zdravé sebevědomí funguje i proti personám z Premier League. Jen houšť.
„Tohle souvisí s typy hráčů. Jarda Šilhavý přesně ví, co chce hrát, ale ne vždycky mu to hráči plní. Někdy mají obavy o míč a nechtějí zbytečně riskovat. Ale určité riziko, abyste někoho překonal, patří ke hře. Když přijde souboj padesát na padesát, hlavně na krajích by ho hráči měli podstupovat,“ má jasno bývalý trenér Jirkal.
Přiblíží se Češi v tomto ohledu evropskému trendu?
Klasická křídla v širším kádru
Jakub Jankto (24)
28 zápasů/3 góly
Václav Černý (23)
1 zápas/ bez gólu
Lukáš Masopust (27)
15 zápasů/1 gól
Jan Kopic (30)
20 zápasů/3 góly
Lukáš Provod (24)
4 zápasy/bez gólu
Jakub Pešek (27)
1 zápas/1 gól
Ladislav Krejčí I (28)
41 zápasů/5 gólů
Jaromír Zmrhal (27)
15 zápasů/1 gól
