Černý v repre po roce a půl: Vypadaly mi nějaké vlasy, jinak jsem stejný
Prodělal několik těžkých zranění, ale stále je mu teprve 24 let. Václav Černý, křídelník nizozemského Twente Enschede, má pořád to nejlepší před sebou. Svou typologií, technickou kvalitou a sebevědomým naturelem se navíc od klasického českého fotbalisty odlišuje. Ví to i reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý, šikovného leváka má v kádru poprvé od listopadu 2020.
To je rok a půl...
„Jsem strašně rád, že jsem mohl přijet. Pocity jsou pozitivní. Skvělý závěr sezony, moc se těším na dva týdny tady.“
Jak se za tu dlouhou dobu bez účasti v národním týmu Václav Černý změnil?
„Charakterově snad ne, jsem pořád stejný. Ale jinak o rok starší a taky mi vypadly nějaké vlasy, což asi vidíte... (smích) Užívám si fotbal jako nikdy jindy. Každý fotbalista, který zažil takhle dlouhé zranění, ví, že je to hrozně nepříjemné. Takže já se teď opravdu hlavně těším z toho, že jsem zpátky na hřišti.“
Poslední tři zápasy jste odehrál v základu, vstřelil jeden gól, pak strávil dovolenou na Ibize. V jakém rozpoložení jste dorazil?
„Vzhledem k návratu po zranění to byl pro mě těžký rok. Ale jak pro klub, tak pro mě osobně se sezona vyvinula dobře. Jsem nabitý energií, silou, cítím se fajn.“
Se čtvrtým místem musí v Twente panovat spokojenost, že?
„Velký úspěch. Udrželi jsme se ve špičce v boji o Evropu, zvládli jsme to skvěle. Po reprezentační pauze už nám začíná příprava na předkola Konferenční ligy. V klubu panovala velká radost, teď je cílem dostat se do základní skupiny soutěže.“
A vy jste tu radost po dlouhé době mohl sdílet s Čechem, po boku jste měl parťáka Michala Sadílka. O to lepší?
„Jsem strašně rád, že se Míša rozhodl pro Twente. Pro něj skvělý rok, pro klub skvělý nákup. Vycházíme spolu fantasticky, rozumíme si na hřišti i mimo něj. Fakt jen samá pozitiva.“
Popřál jste mu k dnešním třiadvacátým narozeninám?
„No jasný! Už jsem mu zpíval a rozjel i Twente skupinu. Většinou to má na starosti Ricky (van Wolfswinkel), který k narozeninám posílá staré fotky kluků a přeje, ale tentokrát jsem se o to postaral já.“
Nezkazil vám trochu náladu nepříjemný incident na konci dubna ze hřiště Heraclesu Almelo, kde jste měl konflikt s fanouškem? Nebo to bylo zveličené bulvárem?
„Po dlouhé době si myslím, že to zveličené nebylo. Měl jsem potyčku se soupeřem, byli jsme blízko reklam a já by udeřen fanouškem. Ne teda moc, protože nic mě nebolelo, ale tohle se nesmí stávat. Za tím si stojím, proto jsme reagovali.“
Na pondělním tréninku vás trenér zkoušel na pozici levého wingbeka, což je vzhledem k tomu, že jste typické ofenzivní křídlo, docela nezvyk. Jak se k novince stavíte?
„Žádnou zkušenost s touto pozicí nemám, vždycky jsem hrál vpředu na kraji nebo pod hrotem. Jsem však připravený splnit jakoukoli roli, která bude potřeba. Rád se přizpůsobím, až na gólmana odehraju klidně cokoli.“
Berete hned první duel se Švýcarskem jako ten nejdůležitější z hlediska ambice se udržet? Tím spíš, když se hraje doma?
„Ani ne, každý zápas bude specifický, důležitý, velký. Ale samozřejmě chceme dobře začít.“
A osobně se ukázat v dobrém světle, aby pozvánka přišla, i když nebude tolik absencí.
„Každý by odpověděl stejně: jsme tady všichni kvůli tomu, abychom se ukázali co nejlépe a udrželi v kádru i pro příště. Nebo ideálně napořád.“
