Druhý zápas, druhá remíza. A možná fatální komplikace. Česká jednadvacítka na EURO remizovala s domácím Slovinskem 1:1 a k postupu do čtvrtfinále bude muset v úterý zvládnout utkání se Španělskem. „O vítězství nás připravil první poločas. Byl to zápas o prvním gólu – a dostali jsme ho my,“ litoval trenér Karel Krejčí po ztrátě se Slovinci. „Ale dokud bude nějaká šance, budeme věřit.“
Co jste cítil po plichtě se Slovinskem?
„Zklamání. Chtěli jsme vyhrát a dostat Itálii pod tlak. Bylo mi jasné, že to bude zápas o prvním gólu: kdo ho dá, bude mít výhodu. Bohužel jsme nezvládli tíhu utkání. Z kluků jsem před zápasem cítil velké odhodlání, ale první půle nám moc nevyšla.“
Proč?
„Přizpůsobili jsme se hře domácích, byla to spíš nakopávaná. A když jsme si udělali nějaké lepší postavení, nezvládli jsme to technicky. Dali jsme si polovlastní gól, sami jsme si nafackovali. O půli s tím bylo potřeba něco udělat. Střídání se povedla: hráči, kteří přišli do druhého poločasu, hru oživili.“
Přesto z toho byla zase jen remíza.
„Už v kvalifikaci se ukázalo, že v útočné fázi nás sráží slabší dovednosti. Máme problém, když hrajeme do bloku, těžko jsme se prosazovali už ve Skotsku či Řecku. Na rozdíl od jiných týmů, které na EURO jsou, nemáme rozdílové hráče – a těžko je hledám i v české lize – zvládající situace jeden na jednoho. Na každý gól se strašně nadřeme. Na druhou stranu bych chtěl kluky pochválit, že to nezabalili a rvali se do poslední vteřiny. Bohužel už jsme to nestačili otočit a máme remízu, která nás sice pořád trochu drží ve hře, ale celkově jsem zklamaný. Tenhle zápas se dal zvládnout.“
Zmínil jste, že vám pomohla střídání, tak proč třeba záložníci Pavel Šulc s Adamem Karabcem nehráli od začátku?
„Adama jsem v sestavě měl napsaného, ale v pátek asi po dvaceti minutách odešel z tréninku. Má problémy s tříslem, kluci z fyziotýmu na něm dělali. Před zápasem mi říkal, že by byl schopný odehrát tak půl hodiny. Jsem rád, že se dokázal dát dohromady aspoň na část utkání, protože předtím nám ve hře chyběl. Umí si odskočit a dohrát situaci, ale bohužel nebyl ve stoprocentním stavu. Chtěl jsem to mladšími kluky oživit, jelikož mi bylo jasné, že se zápas bude lámat ve druhé půli; když hrajete každý třetí den, síly budou docházet. Tenhle předpoklad se vyplnil: Ostrák, Šulc či Karabec do hry přinesli svěží vítr. Měli jsme tlak, jenže jsme před bránu nedali moc centrů. Chybělo lepší řešení ve finální fázi, možná někdy i štěstí. Stihli jsme jen vyrovnat.“
Proč jste už po prvním poločase střídal obránce Libora Holíka? Obnovilo se mu zranění z prvního zápasu s Itálií?
„Musím pochválit Libora i náš lékařský tým, že na něm intenzivně dělal. Kdybychom neprohrávali, možná bych do té změny nešel, ale chtěl jsem do stran dostat hráče, o kterých jsem si myslel, že by mohli hru oživit. Takže ne, že by si Libor obnovil zranění, spíš jsem reagoval na to, že jsme prohrávali. Rozhodl jsem se stáhnout krajní obránce a dostat Pavla Buchu víc do hry. Prvotní záměr byl, aby křídelníci Pavel s Kohym (záložníkem Michalem Kohútem) odskakovali do středu hřiště, vytvářeli tam převahu a krajní obránci se dostávali do vyšších postavení, ale tohle tam v první půli moc nebylo.“
Musel jste o přestávce zvyšovat hlas? Byla v kabině po slabším prvním poločase bouřka?
„Kluky znám delší dobu, nechávám je dvě tři minutky o samotě. Sami jsou schopní říct si tvrdší slova. Trochu jsem zvyšoval hlas, ale opakoval jsem jim, že je potřeba míč víc přidržet na zemi, protože vrchem to bude složité. Slovinci jsou soubojové mužstvo, což se potvrdilo. Jak jsem říkal, bylo to o prvním gólu. V kvalifikaci v Litvě nebo Řecku jsme první gól pokaždé dali my, ale tentokrát jsme museli dotahovat. První půle nás připravila o vítězství; věřím, že ve druhé bychom nějaký gól vstřelili – a věřím, že by byl vítězný.“
Jak vidíte vaše postupové šance? Španělsko je papírově nejtěžší soupeř, kterého ve skupině potkáte.
„Je pravda, že Španělé sem přijeli s top týmem, můžou poskládat dva mančafty. Ale naděje tam pořád je a i na hráče budeme působit v tom smyslu, že se Španělskem nehrajete každý rok. Řada kluků Španěly na téhle úrovni ještě nepotkala a možná už ani nikdy nepotká. Dokud bude nějaká šance, budeme věřit.“