Poslední krok byl vachrlatý, přesto se nakonec povedl. Česká jednadvacítka po remíze 0:0 v domácí odvetě baráže s Islandem prošla na EURO, v kombinaci s výhrou 2:1 z prvního zápasu to byl postupový výsledek. „Znamená to pro nás moc,“ vykládal trenér Jan Suchopárek, když v postupovém triku Jedeme na EURO! přišel mezi reportéry. Na první pohled z něj euforie po postupu nesršela, své chlapce po bezgólové plichtě i kritizoval.
Cíl z dlouhé kvalifikace je splněný, v létě si zahrajete na mistrovství Evropy. Ulevilo se vám?
„Radost je obrovská, zasloužili jsme si to. Ovšem nad výkonem nejásáme: někteří hráči nepodali očekávaný výkon a jen díky brankáři Kovářovi jsme udrželi postupových 0:0. Nevytvořili jsme si žádnou velkou šanci, měli jsme jen střely ze střední vzdálenosti. Zato soupeř mohl dát gól, vypracoval si vyložené příležitosti.“
Jak hodnotíte celou kvalifikaci?
„Skupina byla hratelná, což se potvrdilo druhým místem. S Albánií, Kosovem i Slovinskem jsme odehráli dobré zápasy, ale tenhle tým má jednoznačně na víc. Nevyšla nám obě utkání s Anglií, dobrých bylo možná jen posledních třicet minut domácího zápasu.“
A co baráž? Po prvním utkání na Islandu jste říkal, že se tým bál vyhrát. Nebylo to v odvetě podobné?
„Poslední krok nám svazuje nohy, poměrně často se nám to opakuje. Připravovali jsme se na to, že nás nečeká lehký soupeř. Vrátil se mu klíčový záložník Hlynsson a hrál v jiném rozestavení, zato nám dělalo problémy řešit organizaci hry. Většina hráčů měla strach vzít si míč a něco s ním udělat.“
Čím to?
„Bylo to dané emocemi, které k vrcholovému fotbalu patří. Ovšem jestli se chceme posunout dál, musíme se přestat bát vyhrávat. To je teď alfa a omega naší psychiky. Příklad: někomu se něco nepovede, otočí se zády do hřiště a pět nebo deset minut se pak nedostane k míči. V dospělé kategorii mají tihle kluci starší spoluhráče, kteří jim pomůžou, ale v jednadvacítce si musí pomoct sami. Souviselo to i se soupeřem.“
V jakém smyslu?
„Byl nastavený jinak než v prvním zápase a neměl co ztratit, takže hrál vabank. Na Islandu jsme měli většinu utkání pod kontrolou, ovšem v odvetě jen deset či patnáct minut. V kabině jsme si řekli, že jsme udělali tři kroky zpět a jeden vpřed směrem k EURO. Ale to se zlepší.“
Jak?
„Musíme hodně udělat v mentální přípravě. Týmově kluci pracují dobře, ale spousta hráčů má v hlavě, aby obstáli především oni. To pak můžete hrát tenis, ale ne kolektivní sport. Když se hráči nedaří, nechá to na druhých a smíří se s tím, že se jen zúčastní. Někteří se po první půli v kabině srovnali a kolem šedesáté minuty se zklidnili. V klíčových momentech nás podržel brankář Kovář. Během kvalifikace perfektně pracovali i další gólmani, kteří v týmu byli. Mohli jsme se o ně opřít.“
V barážové odvetě vás Kovář zachránil, viďte?
„Třikrát nebo čtyřikrát vytáhl skvělý zákrok. Někdy jsme měli štěstí, ale to přeje připraveným. Škoda zbytečných faulů a žlutých karet, nastavení bylo u soupeře o půl třídy lepší. Naši hráči mají kvalitu a umějí, ale v nastavení hlavy jsme oproti silným týmům lehce pozadu.“
Trenére, máte z postupu vůbec radost?
„Jasně, mám radost. Tenhle ročník postoupil už na EURO devatenáctek a teď se mu to povedlo znovu. Mimochodem, když jsme se dívali na záběry z turnaje, tenkrát na mistrovství Evropy bylo jen pár hráčů dnešní jednadvacítky: Kovář, Fukala, Kaloč… Jinak nikdo. I proto je fajn, že jsme to dotáhli do konce.“
Jak bude vypadat příprava na EURO?
„Snad nám vyjde listopadový a březnový termín na přípravné zápasy. V říjnu jedeme na los a pak se budeme domlouvat s potenciálními soupeři. Budeme hledat i v asijských zemích, které už poskládaly olympijské týmy. Potřebujeme ale lepší součinnost klubů, které by z mého pohledu mohly reprezentaci víc vycházet vstříc.“
Co máte konkrétně na mysli?
„Nastavení klubů by mělo být takové, že reprezentace je číslo jedna. Jestli tohle nezměníme, můžeme se pořád bavit o úrovni reprezentačního áčka, ale to je přece vizitka nás všech. Klubů, trenérů, hráčů, funkcionářů... Příklad z praxe: když pošlu nominaci na kluby a zeptám se jich, jestli jim došla, ze čtyřiceti mi odepíšou tři. Když nebudeme spolupracovat, bude to špatně. Ale to nesouvisí s tímhle zápasem. Postoupili jsme na EURO, a jak zpívá Petra Janů: jedeme dál!“
