Šanci na finále máme velkou, tvrdí Pekhart
Měl být hlavní českou zbraní, zatím však zůstává v pozadí. Kanonýr Tomáš Pekhart se poprvé na turnaji trefil až ve třetím utkání proti Anglii, a i proto se teď překvapivě musí prát o místo s Liborem Kozákem. „Každý musí akceptovat roli, kterou mu trenér přidělí,“ říká smířeně.
S devíti góly kraloval nejlepším střelcům v kvalifikaci, na evropském šampionátu z něj však strach nejde. Tomáš Pekhart ale zůstává klidný. „Tady jsme jako tým a já nekoukám na žádné svoje statistiky,“ tvrdí.
Když jste proti Anglii jako žolík v nastavení prolomil střelecké trápení, muselo se vám ulevit, ne?
„Jasně, každý útočník chce dávat góly. Ale odehrál jsem vlastně jen zápas a půl, takže to čekání na gól nebylo zase tak strašné. Torres na něj čekal přes 1100 minut. Je to hezký pocit, ale postup do semifinále je hezčí.“
Každý ale góly čekal právě od vás.
„Vím, ale ať si to jde každý zkusit, není to nic jednoduchého. (směje se) V systému, jakým hrajeme, je to totiž pro jednoho útočníka hodně složité. Nemáme tady takovou individualitu, která by obešla pět protihráčů a dala gól. Hrajeme dobře jako tým.“
Není ale systém, ve kterém se kanonýr vašeho typu nemůže prosadit, špatný?
„My si asi nemůžeme dovolit hrát jinak. Nejsme na tom na míči tak dobře jako Španělé nebo Angličané, individuální schopnosti mají lepší. Ale my zase máme sílu v něčem jiném. A každý tým by měl využívat svých předností.“
Proč jste v kvalifikaci dokázali hrát lépe, ale teď to nejde?
„Soupeři nebyli až tak kvalitní. Možná i proto jsme hráli trošku lépe než tady. Tohle je velký turnaj a každý tým hraje opatrněji. A my taky. Nikam se neženeme, protože to by pro nás byla sebevražda.“
Svazuje vám nohy zodpovědnost?
„Je to největší turnaj po EURO dospělých, takže se tomu přikládá velká důležitost. Nechceme se nikam bezhlavě hrnout, abychom dostali hned v prvních minutách dva góly. Takové zápasy se tady neotáčejí. Účel svědčí prostředky.“
Před zápasem s Anglií jste tvrdil, že je vám jedno, jakou vám trenér přidělí roli. Kdyby jste měl být znovu jen žolíkem i proti Švýcarsku, vzal byste to sportovně?
„Určitě. Nezlobil se, kdyby by se znovu zopakoval stejný scénář jako proti Anglii. Každý musí akceptovat roli, kterou mu trenér přidělí.“
Jak boj o místo v sestavě vnímáte? Jste s Kozákem kamarádi?
„Jsme. A právě i tím ukazujeme svou sílu. Ten, kdo zůstane na lavičce, není naštvaný, nic nevypouští. Přišli jsme s Honzou Chramostou na hřiště v posledních minutách, oživili jsme hru a dali dva góly. I tohle je přednost našeho týmu.“
Trefit se poprvé právě proti Anglii, kde jste dva roky působil, to vás muselo hodně potěšit, že?
„Jasně, mám tam dodnes spoustu kamarádů a i kluci z týmu mi říkali, že hraju proti svým. Po zápase mi pak psali i bývalí spoluhráči z Tottenhamu, že to viděli, a gratulovali mi.
Věříte, že vás vydřené vítězství nad Anglií nakopne?
„Postup z téhle skupiny smrti je pro nás velký úspěch. Teď už se nemusíme bát nikoho. Švýcarsko má svoji kvalitu, ale jejich skupina neměla takovou kvalitu jako ta naše. Máme velkou šanci postoupit do finále.
