Kalas před Řeky: Hřebíkův křik platí na každého
ONLINE OD 18:00 - Dvakrát dokázali čeští mladíci na ME do 19 let zvrátit nepříznivý vývoj a vyhrát. Mají šest bodů, jistotu postupu ovšem nikoliv. O tu se budou muset poprat dnes v zápase s Řeckem. Stačí jim remíza, ale obránce Chelsea Tomáš Kalas odmítá, že by na to Hřebíkův tým nějak spoléhal. Češi hodlají vyhrát i potřetí.
Jeho Chelsea má za sebou dva zápasy asijského přípravného turné, on však dlí na juniorském šampionátu v Rumunsku. Nelituje. Jeho čas poprat se o místo v Chelsea prý ještě přijde. Tomáše Kalase teď zajímá jen dnešní duel s Řeky, v němž si chce česká jedenadvacítka defi nitivně zajistit postup do semifinále turnaje.
Co té situaci, která nastala, říkáte? Navzdory dvěma vítězstvím nemáte jisté ani druhé postupové místo...
„Je to hodně zvláštní, bohužel. Vyvinulo se to tak. Musím říct, že když jsme porazili Iry, měli jsme šest bodů, zachvátila nás docela velká euforie, protože jsme si už byli skoro jisti, že máme postup v kapse. Pak jsme sledovali zápas Rumunů s Řeckem, který nás zase vrátil do reality. Kdo to viděl, muselo ho to naštvat hlavně čtyři minuty před koncem, když ten Rumun minul úplně prázdnou branku. Kdyby to trefi l,vyrovnal by na 1:1 a my už bychom měli jistotu. On to ale nedal a naše euforie zase rychle skončila.“
Máte z Řeků obavy?
„Tady na tom turnaji může každý porazit každého. To neznamená, že když teď vedeme skupinu a máme plný počet bodů, že jsme nějakým favoritem. Podle mě to bude podobný zápas jako s Irskem. Nemyslím podobný stylem hry, protože Irové hrají ostrovní fotbal, ale podobné v tom, že to bude vyrovnané a že se bude muset především bojovat.“
Kalkulujete se skutečností, že vám postačí remíza?
„To je, jako kdybychom kalkulovali s tím, že kdybychom prohráli, můžou ještě Rumuni sebrat body Irům, což by nás taky zachránilo. A na to se spoléhat nejde. Ani na to, že bychom si mohli hlídat nerozhodný výsledek, když nám k postupu stačí. Musíme chtít vyhrát.“
Zápas s Irskem se pro vás podobně jako ten s Rumunskem nevyvíjel dobře, prohrávali jste. Co způsobilo takový obrat, že jste Iry ve druhé půli najednou přehrávali? Křik trenéra Hřebíka?
„No, asi jo. On když křičí, tak to není nic příjemného a na každého to zapůsobí. I na mě. O přestávce na nás křičet musel. A je fakt, že zatímco v prvním poločase jsme proti Irům moc dobře nehráli, v tom druhém nastaly i takové fáze, kdy jsem si říkal, že bychom jim snad už konečně mohli ten míč na chvíli půjčit.“
Sledujete také vývoj ve skupině B? Asi tušíte, že na největšího favorita turnaje, jímž jsou Španělé, v případném semifi -nále nenarazíte...
„To víme, Španělé svou skupinu vyhrají a my máme dvě možnosti. Buď tu naši vyhrajeme taky, nebo skončíme třetí a nepostoupíme. Druzí určitě nebudeme, na Španěly nepůjdeme. Já myslím, že na nás, pokud zvládneme zápas s Řeckem, vyjde Srbsko. Proti tomu jsem ale nikdy nehrál.“
Jak trávíte čas mezi zápasy a tréninky? Někteří vaši spoluhráči například stolním tenisem, v němž zápolí s trenérem Hřebíkem. Co vy?
„Mě tady zajímá postel a internet. Já kromě tréninků a zápasů ještě nevylezl z hotelu ven. Raději jsem na hotelu v posteli s notebookem na internetu, jsem v kontaktu s rodinou a kamarádama, a to mi stačí.“
Sledujete ve volných chvílích, jak si bez vás počíná Chelsea v přípravě na nadcházející sezonu?
„Samozřejmě, velmi pečlivě.“
Zatímco vy hrajete v Rumunsku na malých stadionech pro pár stovek lidí, Chelsea předvádí své umění na turné v Asii před obrovskými návštěvami. Není vám líto, že u toho nejste?
„Viděl jsem ten zápas, kdy hrála v Malajsii před 83 tisíci diváků. Trochu mě na jednu stranu zamrzelo, že jsem u toho nemohl být. Ale já neměl dopředu zaručeno, že na turné pojedu, proto jsem dal přednost účasti na tomhle mistrovství. A to má taky svůj smysl.“
Nevrtá vám teď ale přece jen v Rumunsku hlavou, že jste se v těchto dnech mohl prát o místo v Chelsea?
„Beru to tak, že je mi osmnáct let a není kam spěchat. Ta šance přijde, zvlášť pod takovým trenérem, který dává příležitost mladým. Je fakt, že jsem se o to poprat mohl. Ale když tu přípravu s áčkem absolvuju až za rok v devatenácti letech, myslím, že se nic nestane.“
Než jste odletěl na rumunské mistrovství, postavil vás trenér Villas-Boas do dvou přípravných utkání Chelsea. Proti Wycombe a Portsmouthu. Nebyl to od něj signál, že vaše šance dostat se do A-týmu je už nyní znatelná? A že by stálo za to se turné v Asii zúčastnit?
„Signál to určitě byl, ale já prostě neměl jistotu, jestli bych do Asie s klubem letěl, a musel jsem se rozhodnout. Toho, že jsem dal přednost mistrovství Evropy, nelituju. A jsem rád, že jsem šanci ve dvou přípravných zápasech Chelsea dostal. Věřím, že jsem si tím zlepšil pozici natolik, že třeba v té příští přípravě už se budu prát o reálnou šanci dostat se do základu áčka.“
Po vyléčení zranění nastoupil poprvé na jeden poločas do branky Chelsea i Petr Čech. Portugalec Hilário ale do té doby nedostal v přípravě gól a kouč Villas-Boas je také Portugalec. Nemůže to Čechovu pozici v klubu poněkud zkomplikovat?
„Petrova pozice v Chelsea je podle mého zcela neotřesitelná. A nejen podle mého. Nemám strach, že by nechytal. Že se zraní třeba i na prvním tréninku přípravy, jako se to stalo jemu, se může stát každému. Důležité je, že už se vrátil, dva zbývající přípravné duely, které Chelsea ještě čeká, odchytá on, bude připraven na první ligový zápas a odchytá celou sezonu.“