Listopadová mise splněna! Jednadvacítka proti San Marinu a Moldavsku uhrála povinných šest bodů a zůstala ve hře o EURO 2019. „Ulevilo se mi,“ přiznal trenér Vítězslav Lavička po úterním vítězství 3:1 v Kišiněvě. Jako kdyby se vrátil čas. „Naše vítězství se zrodilo podobně jako před dvěma lety,“ řekl Lavička s odkazem na listopad 2015. I tehdy jednadvacítka v Moldavsku prohrávala, ale ještě v první půli se jí povedlo vyrovnat a nakonec slavila vítězství 3:1.
Zatrnulo vám, když začátek zápasu nevyšel? Inkasovali jste už v jedenácté minutě.
„Navíc to bylo z první nebezpečné situace před naší brankou. Kluky naštěstí tenhle moment nepoložil. Naopak je to ještě vyburcovalo a povedlo nám poměrně brzy vyrovnat. K tomu, abychom průběh hry víc kontrolovali, chybělo víc klidu i přesnosti. Moldavsko hrálo agresivně, což soupeře vždycky nutí dělat chyby. Na některých hráčích navíc byla patrná nervozita.“
Svazovala je důležitost zápasu? Kdybyste ztratili, byl by to fatální problém.
„Je pravda, že někteří v určitých momentech bojovali víc sami se sebou než se soupeřem. Na druhou stranu kluci ukázali charakter, který jsem u tohoto týmu předtím moc neviděl. Vážím si toho.“
Právě charakter stál za tím, že jste se ve druhém poločase dostali do vedení a už ho nepustili?
„Jeden z klíčových momentů přišel ve chvíli, kdy se soupeř z nebezpečné brejkové situace dostal do šance, a zachránila nás tyč. Pak jsme přidali třetí gól a mohli zápas kontrolovat. Dostali jsme ještě šanci kopat penaltu, ale tu bohužel domácí gólman Ondrovi Mihálikovi chytil. V danou chvíli je pro nás nejdůležitější, že jsme dokázali zápas dovést do vítězného konce.“
V kvalifikační skupině jste se posunuli na třetí místo, ale na neporažené Chorvatsko a Řecko, které mají o zápas víc, ztrácíte šest bodů. Jak vidíte vaše postupové naděje?
„Pro nás je nejpodstatnější, že jsme si uhráli to svoje. Teď máme dost času, abychom se připravili na březnové zápasy s Chorvatskem a v Řecku. Je pozitivní, že se v tomhle dvojzápase ukázalo, že tým má vnitřní sílu, i když někteří trpí tím, že v klubech nemají tolik příležitostí hrát. Ještě než se rozloučíme, znovu budu na kluky apelovat, aby na sobě nepřestávali pracovat.“
V čem ještě má váš tým rezervy?
„Často nás limitovaly technické nedostatky: přesnější zpracování míče pod tlakem soupeře, přesnější finální přihrávky a centry. Dost to souvisí právě s vytížením v klubu. Kdo je v herní pohodě, zmíněné situace zvládne, a kdo si tolik nevěří, snadno může dělat banální chyby. Ale nechci být pesimista: věřím, že se tým začíná rodit, a že nám úspěch v tomhle dvojzápase do příštích utkání pomůže.“
