PŘÍMO Z MÁLAGY | Byť na přetřes šel zájem o Milana Baroše, Pavla Nedvěda či Petra Čecha, nikdo z Čechů za Barcelonu, ikonický klub Španělska, nedělního soupeře Česka v Lize národů, nekopal. Pár trenérů v ní zažilo poutavé stáže. A pak se najde jeden, který málem získal místo v La Masii, vedle Ajaxu Amsterdam nejuznávanější akademie fotbalového světa. Nepovedlo se, on vlastně ani nesmutnil, fandí totiž Realu Madrid… Přesto Patrik Měkota, nynější reprezentant do osmnácti let, zažil v roce 2011 neskutečný příběh.
Žili v České Lípě, ale… „Rozhodl jsem se, že se pokusím podnikat ve Španělsku,“ vzpomíná Josef Měkota, Patrikův táta. Sebral rodinu, vyrazili do Barcelony. Vylezla z toho story o klukovi, který byl blízko posvátným Blaugranas.
Stalo se na jaře roku 2011. Malý Patrik se pustil do fotbalu, hrál v týmu C.E. Vila Olimpica. Rodiče však objevili inzerát o náboru na trošku nablýskanější adresu. Mailem odeslali přihlášku na „draft“ do La Masie, do akademie slovutné Barcelony.
Pro takhle malé prcky bylo stanoveno několik podmínek. Chlapec musel zkoušet fotbal v nějakém mančaftu, chodit do školy v Barceloně. Bylo vidět, že klub z nejslavnějších nechtěl v útlém věku tahat hráče z celého světa, vytrhnout je z jejich prostředí. To vše Patrik splnil a mohl se vydat na první kolo.
Konalo se přímo v La Masii - a bylo vlastně úplně prosté. „Sešlo se asi tři sta kluků, rozdělili je do několika skupin a hráli proti sobě. Trenéři je sledovali, jak si vedou, jak se cítí s míčem,“ popisuje Měkota starší.
Vybráno bylo nějakých šedesát adeptů posunu do akademie. „Výsledek jsme se dozvěděli hned na místě, pak jsme mailem dostali termín posledního kola,“ vzpomíná otec.
Najednou to bylo blízko. Ale malý Patrik si z toho vůbec nic nedělal. Zaprvé už předtím třikrát trénoval s escula FC Barcelona, tedy školičkou. Zadruhé je od přírody kliďas, který nedává emoce příliš najevo. A zatřetí? Zatřetí fandí Realu Madrid… Bylo by vtipné, kdyby oblékal dres Barcy.
„Bydleli jsme v Barceloně, tak to šel zkusit. Bylo by to krásné, hezké, ale nijak jsme to nehrotili,“ usmívá se maminka Martina.
Závěrečná runda výběru byla obdobná jako ta první. Opět se konala v areálu La Masie. Znovu byli adepti rozřazeni do skupin a hráli fotbal. „Trenéři chodili mezi nimi a dělali si poznámky,“ vzpomíná Josef Měkota. „Rozdíl byl v tom, že nám výsledek neřekli hned, ale asi za měsíc přišel mailem.“
V psaní stálo, že Patrik nebyl vybrán, dveře La Masie se mu zabouchly. Přesto ve Španělsku nabral nadšení do fotbalu, jež se ho drží dodnes. Zájem o sport číslo jedna je v zemi enormní, a to ve všech generacích. „Kluci hráli pořád. O každé přestávce na školním dvoře. Do večera na hřišti kousek od domova. K tomu chodil do klubu. Atmosféra vás vtáhne,“ přesvědčuje táta.
Rodina vydržela ve Španělsku rok, poté se vracela. V České Lípě začal Patrik - pochopitelně - opět hrát fotbal. Tady se dokonce dostal do mužstva slavného jména: Arsenal Česká Lípa. Konkurence však nebyla příliš velká, chlapec vynikal, proto se táta Josef spojil s trenérem přípravek ve Slavii Michalem Novákem a syn vyrazil do nového prostředí.
V červenobílých barvách vydržel až do kategorie U18, pak mu bylo řečeno, že si má hledat nové angažmá. Minulé léto proto odešel do pražského Meteoru, jednoho z partnerských klubů Slavie. „Patrik ale hledal možnost posunout se někam dál,“ vypráví táta. V překladu, Meteor nebyl pro mládežnického reprezentanta pochopitelně ideálním řešením. Potřeboval se vyšvihnout do nejvyšší soutěže.
Nakonec z toho bylo slušné stěhování. Už na podzim jej otestoval Baník, kam přešel v zimě na hostování. V Ostravě se prosadil do sestavy celku do devatenácti let. Nyní se jedná o tom, aby přestoupil natrvalo. Rovněž si vydobyl místo v reprezentační osmnáctce, s níž je v současnosti na turnaji v Portugalsku. V neděli nastoupil v základu proti Jižní Koreji.
„V Baníku se mu líbí, jsme vděční agentuře pana Nehody, že mu angažmá našla. Patrik je cílevědomý, ambiciózní. V hlavě má, že by chtěl být profík,“ netají táta Josef. Tak třeba ta Barcelona ještě klapne.
Wonder Kid dostal Messiho číslo. Vyrostl v La Masii
Ligu hrál poprvé v šestnácti. Za Barcelonu! Dnes mu je devatenáct, přesto se ho drží označení Wonder Kid. Ansu Fati nemá za sebou nejlepší sezonu, byl v ní třikrát zraněný se stehenním svalem. Znovu se hrabal z těžké lapálie, podobně jako ve třinácti letech, kdy si zlomil najednou holenní i lýtkovou kost. Přesto se Zázračné dítě, které se fotbalu učilo v bájné La Masii od dvanácti let, dočkalo nebývalé pocty. Na dresu bude nosit posvátné číslo 10. Jako jistý Lionel Messi…
„Chci v Barceloně zůstat do konce kariéry,“ pronesl při převzetí triky s numerem velikánů. Zájem o něj měl přitom Paris St. Germain, kde působí právě Messi. Jenže Fati má v hlavě jen Barcelonu. Není divu, chce zase ukázat, jak je neskutečný.
V sezoně zvládl jen deset utkání (ale pozor, čtyři góly), přesto ho Luis Enrique povolal do reprezentace. „Má za sebou náročný rok, ale jsme přesvědčeni o jeho úrovni. Potřebuje chytit správný rytmus,“ vysvětlil kouč na sobotní tiskovce v Málaze, kde se Španělsko potkalo v Lize národů s Českem. „Napsali jsme ho na náš seznam, abychom ho povzbudili,“ objasnil.
Je to potřeba. Spoluhráč Jordi Alba si totiž všiml, že mladíček nebyl na konci sezony, kdy se vrátil do hry, úplně ve své kůži. „Bylo to vidět. Byl vždycky zvyklý hodně kličkovat, hýbat se. Není snadné se do toho znovu vrátit. Dostává se do toho pomalu, ale jde to dobře,“ pronesl krajní obránce v Málaze. „Má zdravého ducha, to ho posílí,“ upozornil. „Když vidím jeho úroveň, jsem optimistický,“ přidal se Enrique.
Barcelona potřebuje Fatiho rozlet. Nemá peníze, je nezbytné, aby ji táhli hráči z domovské akademie.
