Je v ráži možná i kvůli nedostatečnému vytížení ve Spartě. Útočník Václav Sejk v pátek v barvách reprezentační jedenadvacítky pokořil ligový Hradec Králové, čímž zásadně přispěl k výhře 4:1. Vedle toho také stihl „debatu“ s koučem Janem Suchopárkem o stylu hry. V pondělí by měl být hlavní zbraní týmu ve střetu se Slovenskem v nové černobílé aréně v Malšovicích.
V létě dal jasně najevo, že v případě návratu do Sparty bude těžko kousat pozici hráče druhého sledu, náhradníka. Celý podzim se s ním však musí vyrovnávat. Václav Sejk sice v lize naskočil jedenáctkrát, pouze však celkově na 265 minut. Dvakrát si zkusil Evropskou ligu.
Musí se bít.
„Spokojený být nemůžu,“ přikývne v Dříteči pod Kunětickou horou, kde je jedenadvacítka ubytována v místním golfovém resortu. Pak hned dodá zajímavou a - dá se říct - způsobnou větu: „Když jsem tam šel, tak moje výkony nebyly odpovídající, k tomu, aby na mě trenér ukázal. Gólů jsem moce nedal, což je u útočníka špatně. Nemůžu čekat, že mávnu a najednou budu mít víc minut.“
Poprvé se trefil až na začátku listopadu v poháru na Bohemians. Za jedenadvacítku (na startu kvalifikace o mistrovství Evropy byl ve třech utkáních rovněž na nule) pak zapsal dvě trefy proti „votrokům“. Jednu z penalty, druhou po velmi dobré akci, při níž překonal zadáka Jakuba Klímu a z úhlu prostřelil gólmana Patrika Vízka.
„Trochu se zvedám, od poháru se začínám cítit líp, teď v zápase s Hradcem jsem to jenom ukázal,“ pochvaluje si.
Ano, na hřišti byl po změně stran velmi znát. Vedle herních věcí zaujal také výměnou názorů s trenérem Janem Suchopárkem, šlo o narušování soupeřovy rozehrávky. „Nějak jsme se neshodli, protože mi přišlo, že nám napadání nějak fungovalo, když jsme si ho řídili z hřiště, oni kazili, my z toho vytěžili dvě branky,“ popisuje Sejk.
„Když se nám něco nedaří, musíme hráče upozornit. Co se týče komunikace, když je to k věci, tak neřeším, že já jsem trenér a on hráč, že to každý vidíme jinak. Na hřišti rozhoduje on. Když něco nevychází, snaží se najít prostředek, jak být úspěšný. Nemáme strojové věci,“ reaguje Suchopárek.
Ostatně i proti Slovensku půjde o další hledání. Mladíci mají v kvalifikaci na kontě pouhé dva body ze tří zápasů. „Myslím, že mužstvo má kvalitní hráče, ale pořád do něj potřebujeme dostat takový ten vítězný duch. Máme tady dost kluků introvertů, potřebujeme dobrý náboj, který by mohl přijít tím, že bychom zase začali vyhrávat,“ baží po vítězství v přípravě trenér Suchopárek.
Sejk by u toho měl být jako jedna z hlavních postav.
Těžká vzpomínka
Proti Hradci hrál rád, jak sám říká. „I když jsem si proti němu za Duklu dal vlastňáka,“ usmívá se Jan Suchopárek při zmínce o týmu „votroků“, na jejich stadionu povede v pondělí reprezentaci do jedenadvaceti let. Nejen to mu však může kalit vztah k čenobílému mužstvu. V roce 1995 zahodil na starém Malšáku penaltu. V březnu dorazilo 23 tisíc diváků a Hradec uhrál s favoritem remízu 0:0, pokutový kop zneškodnil specialista Tomáš Poštulka. I tahle ztráta nakonec stála Slavii titul.
