Hurá na Slovensko! Závod horských kol, ulevil si po postupu Suchopárek
Je to tam! Česká reprezentace U-21 nebude potřetí v radě chybět na finálovém turnaji EURO. V červnu vyrazí kousek za hranice na Slovensko a s ní horda fanoušků. Bude to fotbalový svátek v zemi, kde Jankulovski a spol. postoupili v roce 2002 do finále a získali stříbro. Výzva pro Václava Sejka a jeho spoluhráče? Výběr Jana Suchopárka přešel v baráži přes obávanou Belgii (2:0, 1:1). „Naše cesta mi připomínala závod horských kol. Jsme v cíli,“ ulevil si kouč Jan Suchopárek.
Vystřídaný kapitán Václav Sejk se za lajnou prohnul v pase, zatnul paže a zařval. V tom výkřiku bylo všechno. Radost, úleva, štěstí… „Takový bejk a byl dojatý. I když je tvrdá palice, bez něj bychom to zvládali těžko,“ ocenil lídra trenér Jan Suchopárek. Klíčová postava českého souboru slavila splnění úkolu, který se zdál být po zářijovém výbuchu 0:5 v Dánsku nadobro ztracen v husté mlze.
Jenže „Lvíčata“ zabrala, tři výhry v radě a jedna remíza je vykoply na šampionát. V úterý v Hradci Králové došlo na sladkou tečku. Výsledek 1:1 na postupové oslavy bohatě stačil. Je jisté, že po tomto šťavnatém úspěchu povede kouč mužstvo i při vrcholu cyklu. Stejně jako loni v Gruzii.
Cesta na Slovensko byla klikatá, o to hodnotnější je dosažení mety. Baráž s Belgií zvládl tým výborně, byť herně nedominoval. Vystřihl typický „play off fotbal“, účelný takticky disciplinovaný styl s důrazem na výsledek. Tímto způsobem dokráčel i k hradecké remíze s Belgií. „Mužstvo úplně neukázalo to, co v něm je,“ poukázal trenér na pasivnější projev. „Výkony některých hráčů nebyly tak dobré, jako v prvním utkání, ale to k tomu patří. Nechali na hřišti srdce, organizovanost, týmovost. Máme velice kvalitní střední obránce a absolutorium zaslouží brankář Lukáš Horníček,“ chválil.
Odveta byla náročná a dlouho s nejistým koncem.
První poločas? Nic moc ke koukání. Domácí hráli vyloženě na výsledek, hlídali si páteční náskok. Pod heslem: bezpečnost vzadu především. Belgičané se taky v útoku zrovna nevytáhli. Nebezpečný Kazeem Olaigbe, nejlepší snajpr soupeře, sice pálil po půlhodině těsně nad, ovšem gól naděje přišel po pauze. Na povedenou ránu Jameho Steukerse gólman Lukáš Horníček nedosáhl a stále pasivnější Češi se začali reálně bát o postup. Nepomáhala ani Sejkova a Juráskova snaha rozpumpovat rukama zaplněný stadion k bouřlivější kulise.
Velkou šanci na vyrovnání propásl po hodině hry Jaroslav Harušťák, který z pravé strany netrefil po zemi Lammensovu branku. Kouč se pak pokusil osvěžit ofenzivu Danielem Filou a Alexandrem Sojkou, ale jeho výběr zůstal zatažený a posouval se zprava doleva, převážně na své půlce. Čekání na druhý úder? Vypadalo to tak. Mohl padnout z penalty za faul Karla Spáčila, litevský sudí Mafredas Lukjančukas ji však ke štěstí „Lvíčat“ nepískl.
Klidný EURO finiš mohl doručit Patrik Vydra, jenž po brejku a Daňkově přihrávce nedokázal zblízka přehodit brankáře, který rychle vyběhl a levou rukou střelu vytáhl na roh. Nakonec pomohl protivník sám, neboť Rein Van Helden si srazil do vlastní sítě Daňkův roh. To už hráli Sejk a spol. opět aktivněji, vylezli z defenzivního brlohu. Jedenáct minut před koncem bylo víceméně jasno. Hosté neměli sílu na to, aby vstřelili dvě branky a vynutili si prodloužení. Pak vypukly oslavy. „Já rád zpívám i tancuju,“ přiznal Suchopárek po příchodu z rozjuchané kabiny.
Los finálového turnaje je na programu 3. prosince. Češi by nejradši hráli co nejblíže hranicím, skupina v dalekých Košicích by byla pro příznivce nepříjemná. „Já si nevybírám, Slovensko mám rád,“ reagoval s nadhledem kouč.
