Tajně doufal, že se stane proti Ukrajině spasitelem. A moc nechybělo, aby opravdu postrčil „lvíčata“ do baráže. Hlavička novice Tomáše Necida ale skončila na břevně a odstartovala pád týmu mezi odpadlíky kvalifikace.
„Už jsem to viděl v bráně,“ přiznal útočník Slavie.
Vaší hlavičce chyběly k cestě do sítě centimetry…
„Musím pochválit ukrajinského gólmana. Vytáhl míč fantasticky na břevno. Moc mě to mrzí.“
Co jste si myslel, když minuty utíkaly a stav byl stále 0:0?
„Nepanikařili jsme. Věděli jsme, že můžeme dát rozhodující gól v 93. minutě. Bohužel jsme místo toho na konci inkasovali my. A už bylo málo času na otočení výsledku. Bylo po nadějích. Ukrajinci pak už jen odkopávali a my jsme se nedostali do šance. Každopádně si myslím, že jsme odehráli dobré utkání. Byli jsme lepší než soupeř.“
Jak se cítíte bezprostředně po vyřazení?
„Chtěli jsme vyhrát a zahrát si baráž. Ale život jde dál. Teď se vrátíme do klubů a musíme makat tam. Třeba podobná šance ještě přijde.“
Čekal jste, že vás trenér povolá na závěrečný duel?
„V neděli odpoledne jsem ležel v posteli. A najednou zazvonil telefon. Dozvěděl jsem se, že se mám dostavit na sraz. Dostat se do jednadvacítky byl můj sen. A teď se mi splnil. Myslím, že jsem neodehrál špatný zápas. Bojoval jsem, málem jsem dal gól. Musím makat dál, aby mi přišla pozvánka i příště.“
