Pekhart: Penalta? Vzal jsem to na sebe
Přes tři měsíce nehrál útočník Tomáš Pekhart jediný soutěžní zápas, léčil zlomeninu levé nohy. Proti Austrálii se však stal klíčovou postavou českého výběru. Přišel v 64. minutě, v konci společně s Wojnarem „vyrobili“ penaltu, kterou sám proměnil.
„Na turnaj přijel perfektně připravený,“ chválí ho trenér Jakub Dovalil. „Hlavně, že noha drží,“ vyzdvihuje to nejpodstatnější vysoký útočník.
Vzpomenete si na svůj poslední soutěžní zápas?
„Nevím přesně, někdy v polovině června (9. června – pozn. red.) v San Marinu v kvalifikaci ME do 21 let. Vyhráli jsme 8:0.“
Neměl jste obavy, zda postižená noha vydrží?
„Já už tři týdny se Slavií a pak tady s dvacítkou trénuju naplno, takže jsem se cítil dobře. Vím ale, že zápas je něco jiného, když jsem přišel na hřiště, takovou tu jistotu jsem ještě neměl. Byl tam v hlavě nějaký psychický blok, bál jsem se sprintovat, zpočátku jsem levačku při soubojích trochu šetřil. Ale to bylo jen v hlavě, noha drží. Doufám, že každým dalším zápasem se to bude jenom zlepšovat a do formy se rychle dostanu.“
Česko si na úvod poradilo s Austrálií »
Proti Austrálii jste vystřídal střelce Rabušice, s dalším náhradníkem Wojnarem jste „vyrobili“ penaltu. Jak to bylo?
„Když jsem nastoupil, byli jsme dost pod tlakem, k míči jsem se skoro nedostal. Počkal jsem si, dostal jsem míč u lajny od Petra Wojnara, pronikl do vápna a chystal se střílet. V tom jsem ho viděl, jak nabíhá pode mnou, dal jsem mu to a Australan mu tam vjel skluzem. Byla z toho penalta.“
Nebývá zvykem, aby se střídající hráč hrnul k její exekuci. Je pravda, že vás trenér Dovalil už předem na ni určil?
„Na penaltu si vždycky věřím. Při závěrečné přípravě byli určeni čtyři hráči ze základu, já v závorce, kdybych byl na hřišti. To se stalo. Měl jsem navíc dost sil, kluci byli naopak dost utavení, zápas byl náročný. Špatně se dýchalo. Vzal jsem to proto na sebe.“
Zpátky mi pomohl i léčitel, prozrazuje uzdravený Pekhart »
Stěžujete si na podmínky. Skutečně to bylo tak hrozné?
„Bylo. Na něco takového Evropané nejsou zvyklí. Hlavně se mění vlhkost každý den. Den před tím jsme si říkali, že to jde, že se dýchá celkem dobře. Když jsme ale vyběhli na rozcvičku před zápasem, úplně jsme se zhrozili. Pár sprintů a lapáte po dechu. Nejsme na to zvyklí, Afričané mohou mít v tomhle výhodu. Ale musíme se přizpůsobit.“
Co zažívací potíže známé jako Faraonova pomsta, které jsou pro cizince v Egyptě typické. Už někoho postihly?
(smích) „Dosud bylo všechno v pořádku, až jsme si mysleli, že se nám to vyhne. Po včerejším obědě však přišla zpráva, že Faraon navštívil Lukáše Váchu. Je to první oběť. Snad to nebude nic vážného.“
Pekhart: Výhra je pro mě dvojnásob cenná »
Jak se žije mužstvu hlídaném na hotelu policisty v přístavu v Port Said?
„Trávíme volný čas na hotelu, nikam nemůžeme vycházet. Ono ani není kam. Město vidíme jen z autobusu, když jedeme na trénink, a zdá se docela civilizované. Oproti Alexandrii, kde jsme hráli proti domácím v březnu přátelák, připadá nám Port Said mnohem lepší. Není tady vidět taková bída. Stejně tak hotel. Upozorňovali nás, ať nečekáme žádný luxus, a byli jsme příjemně překvapeni.“
Závěr turnaje proběhne v Káhiře. Záleží jen na vás, zda se do ní přestěhujete. Těšíte se na pyramidy?
„Já byl v Egyptě před dvěma lety a pyramidy a sfingu jsem viděl. A myslím, že ani nebude čas se někam podívat, protože zápasy jdou rychle za sebou. Spíš se těším na fotbal.“
Český výběr obhajuje stříbrné medaile z MS 2007 v Kanadě. Vy s Mazuchem ovšem skutečně, protože jste v kádru byli. Cítíte větší odpovědnost?
„Turnaj dvacítek je nádherná věc, většina ho zažije jednou za život. My s Ondrou už podruhé. V novinách nás považují za favority, což nás poněkud zavazuje. To pro nás není dobré. Byli bychom raději, kdyby si nás nikdo nevšímal a nikdo od nás nic nečekal. O obhajobě bych rozhodně nemluvil, máme za sebou teprve jeden zápas, stříbro je ještě daleko.“
Zítra nastupujete proti Brazílii. Souhlasíte, že je to opravdu sen každého fotbalisty?
„Určitě, Brazílie a Argentina jsou mužstva, proti nimž se nehraje každý den. Já nikdy proti brazilskému týmu ještě nehrál. Nevím, jestli nastoupím, to je věc trenéra, ale moc bych si to přál. Abychom uspěli, musíme se zlepšit. Nemůžeme být tak pasivní jako proti Austrálii. To by se nám vymstilo. Tohle bylo varování.“
Hodně vás vystrašila výhra Brazílie nad Kostarikou 5:0?
„Zápas se hrál před námi, sledovali jsme v televizi úvodních pět minut a pak jeli na stadion. Výsledek je poněkud zavádějící. Dozvěděli jsme se, že Kostarika měla dvě obrovské šance, nastřelila tyčku, pak jí rozhodčí prý upřel penaltu. Jakmile dala Brazílie první gól, soupeř se vezl. Nesmíme ale nic podcenit.“
