Toppmöller: O peníze nešlo

Přiznává, že tak učinil nerad. Ale sám prý cítil, že jeho naděje na vítězství jsou minimální.

Můžete říct, kdy přesně jste se rozhodl z boje o místo trenéra českého národního týmu odstoupit?
„Ještě v pondělí večer. Ano, vím o tom, že jsem i českým médiím poskytl jinou informaci, ale já se rozhodl až pozdě večer. A ještě jsem zavolal panu Košťálovi, abych mu své rozhodnutí oznámil.“

Proč jste se takto rozhodl?
„Už bylo řečeno, že existovaly nějaké dva body, na nichž jsme se nedokázali shodnout. Dnes už o tom mohu hovořit. Chtěl jsem mít například k ruce tři asistenty a chtěl jsem si je vybrat sám.“

A druhý bod? Finance?
„Ne. Druhý problém byl v otázce mého pracovního působiště. Když to zobecním, šlo o to, jestli budu pracovat a bydlet v Česku, nebo v Německu. O peníze nešlo vůbec.“

Čeští svazoví činovníci ale rádi zdůrazňují, že pro českou reprezentaci jste příliš drahý…
„To nemohu komentovat. Mohu jen zcela zodpovědně říct, že otázka financí nehrála v mém rozhodování absolutně žádnou roli. Jestli někdo tvrdí, že ano, jsou to jen spekulace, nebo to jednoduše není pravda. To je vše.“

A není hlavním důvodem vašeho rozhodnutí skutečnost, že jste vycítil, že vedení českého fotbalu už má svého favorita a že vy jím nejste?
„Ano, to mohu připustit. Cítil jsem, že v Česku není jednoznačná vůle zvolit mě novým trenérem reprezentace. Já si velice vážím způsobu, jakým se mnou pan Košťál jednal, z jeho strany bylo vše v pořádku a fér, ale přesto jsem měl stále větší pocit, že ten zájem až takový není. A že moc šancí tím pádem nemám.“

Nepochybně jste věděl o tom, že největším favoritem je Jozef Chovanec…
„Ano, jisté signály jsem samozřejmě měl. Už jsem ale říkal, že se tomu nedivím. Pan Chovanec už českou reprezentaci vedl, dosáhl s ní úspěchů, navíc to byl vynikající fotbalista. Vím, že jeho naděje na zvolení jsou veliké. Přeju mu, nebo komukoli jinému, kdo se ve čtvrtek stane novým trenérem Česka, mnoho úspěchů. A to myslím zcela upřímně.“

Cítíte zklamání?
„Ano, to přiznávám. Moc jsem si přál stát se trenérem takového týmu, jaký má Česko. Na tom ale není nic divného, přál jsem si trénovat takové hráče, jakými jsou Rosický, Ujfaluši, Rozehnal, Jarolím, Baroš, Čech… A mohl bych jmenovat dál. Bylo to mé velké přání, které nevyšlo. A to mě v této chvíli hodně mrzí.“

O šanci trénovat Česko jste přišel, měl jste ale i jiné nabídky. Například Rakousko. Už tedy víte, kde budete v příštím období působit?
„Nevím. Možnosti trénovat Česko jsem totiž podřídil úplně všechno a nic jiného mě nezajímalo. Tato kapitola je uzavřena a pro mě teď vše začíná znovu. V tuto chvíli netuším, co budu v nadcházející sezoně dělat.“

Považujete šanci trénovat českou reprezentaci z hlediska budoucnosti za definitivně ztracenou?
„To by vám asi žádný trenér neřekl. Kdyby ta nabídka někdy v budoucnu znovu přišla, neumím si představit, že bych ji odmítl. Už jsem říkal, že trénovat Česko by pro mě byla velká čest.“