Rada: Klidně půjdu do divize | iSport.cz
21. července 2008 • 05:00

Rada: Klidně půjdu do divize

Autor: Marek Bílek
Různé tváře Petra Rady
TOP VIDEA
iSport podcast: Postoupí Slavia do LM? Proč bude Midtjylland těžší soupeř než Kluž?
MOMENTY 4. kola: Kobra uštkla Klokana, Kučera mimo hru kvůli koncertu
VŠECHNA VIDEA ZDE

Pro Petra Radu oficiálně končí práce klubového trenéra v Teplicích a stává se naplno reprezentačním koučem.



Od volby do nové pozice uplynulo pár dní. Nástupce Karla Brücknera u národního týmu říká, že zůstává stále stejný. Nová funkce s ním prý nic neudělá.

Fakt se vám život nijak nezměnil za těch pár dní ve funkci reprezentačního trenéra?
„Já zůstávám stále stejný. Držím se stejných kamarádů, chodím stejně oblíkaný a rozhodně se nebudu vozit v limuzíně se šoférem.“

Skutečně si nepřipouštíte, že jste se dostal do jiné společenské pozice?
„Ne, kdepak. Nikdy jsem se na nikoho nepovyšoval a nemám tu potřebu to dělat teď. Jsem na milion procent přesvědčený, že se nezměním.“

Honí se vám hodně hlavou, že nyní budete pod větším dozorem veřejnosti i médií?
„Především ten první den, kdy jsem byl jmenovaný, toho bylo hodně. S člověkem to trošku zamává. Pořádně jsem nemohl usnout. Ale ráno jsem musel ještě do Teplic plnit povinnosti, takže tím se to trochu brzdilo.“

Prvním úkolem, který vás čeká, je sestavení realizačního týmu. Jak už jste daleko?
„Vím moc dobře, že čas letí, ke konci měsíce musíme dát dohromady nominaci. A realizační tým bych měl rád hotový co nejdřív a také se tomu věnuji. Nezajímá mě, v jaké budu kanceláři, u jakého stolu budu sedět. Snažím se jednat s případnými adepty na místa svých asistentů.“

Kolik jste jich oslovil?
„V novinách se už objevila dvě jména (Hapal a Šilhavý – pozn. red.). S kandidáty mluvím, ale pořád nechci uveřejňovat jména, protože musím jednat i o tom, jestli je jejich kluby uvolní.“

Sdělil jste, že uvažujete o rozšíření realizačního týmu. Jaká nová funkce by se v něm měla objevit?
„Chci specialistu na kondici, klasického fitness trenéra. Toho bych velmi rád v realizačním týmu viděl. Ale ani v tomto případě vám neprozradím konkrétní jména.“

Kolik asistentů byste si rád prosadil do realizačního týmu?
„Mělo by se jednat o pětičlennou skupinu. Já, tři asistenti a trenér gólmanů. Samozřejmě záleží na tom, jestli tahle varianta projde na svazu.“

Dostal jste od vedení ČMFS nějaké doporučení s ohledem na to, kolik členů v realizačním týmu smí být?
„Ne, žádné mantinely mi nikdo nedal. Svaz ode mě chce návrh, potom se budeme bavit dál.“

Vybíráte si asistenty z trenérů, kteří pracují v klubech?
„Víceméně ano.“

Nevadí vám, že řada expertů kritizuje fakt, když reprezentačního asistenta dělá klubový trenér?
„Do toho se s oblibou vrtá.“

Divíte se? Každého napadne, že trenér, který pracuje denně u klubu, nemůže mít dostatek času a síly na to, aby si plnil ještě povinnosti u národního týmu.
„Já si myslím, že záleží na tom, jak si rozdělíte práci. A dá se zvládnout práce v klubu i v reprezentaci, i když to představuje větší zápřah. Ale myslím si, že mladí trenéři mají dost sil, a doufám, že i chutě, na to, aby takové vytížení zvládli.“

Chystáte nějaký radikální řez do současného realizačního týmu?
„Jak to přesně myslíte?“

Že by se nezměnili pouze asistenti…
„Za chvíli začíná kvalifikace, není čas na to, abychom něco museli měnit. Navíc si na současný realizační tým zvykli i hráči.“

Takže žádná změna?
„Asi nějaká bude. Třeba Roman Vonášek má přejít na jiné místo.“

Na jiné místo na ČMFS?
„To přesně nevím, ale kustodem v reprezentaci asi nezůstane.“

Smlouva například končí i vedoucímu mužstva Karlu Poborskému, který se už před časem vyjádřil, že jeho budoucnost v reprezentaci závisí i na tom, kdo tým povede. Zůstane tedy ve vašem realizačním týmu?
„Nejprve si s ním musím promluvit. Chci znát jeho představy a rád bych ho určitě nějakým způsobem využil.“

Kromě realizačního týmu ale veřejnost zajímá, s jakým hráčským kádrem počítáte. Zmínil jste, že byste rád ještě využil Jana Kollera. Už jste se s ním od chvíle, kdy jste se stal reprezentačním trenérem, spojil?
„Mluvil jsem s ním před volbou. Zkoušel jsem ho i po tom čtvrtku, ale měl nedostupný telefon. Samara hrála v sobotu zápas, takže se musel soustředit na své povinnosti. Věřím, že se teď v nejbližších dnech spojíme a domluvíme.“

Také jste zmínil, že byste jej rád nasazoval aspoň v některých kvalifikačních zápasech. Jak si přesně ten model představujete?
„O tom se s ním právě chci bavit. Především záleží na tom, jak se bude cítit, jaká bude jeho výkonnost… Musíme jej potom umět správně využít. Dám příklad. Nemá cenu ho za každou cenu nutit, aby přijel na utkání se San Marinem. Chci s ním udělat domluvu, která bude přínosem pro reprezentaci a také přijatelná pro něj.“

Co si pod tím konkrétně má fanoušek představit?
„Přesnou odpověď nedám, protože se nejdřív potřebuju domluvit s Honzou. Ale pokud se na něčem dohodneme, budu vyžadovat, aby to platilo.“

Představme si, že Koller přijede na jedno těžké utkání, v následujících dvou relativně snadnějších duelech bude mít volno. Neobáváte se, že takové výjimečné postavení udělá v mužstvu zlou krev? Aby si někteří další hráči nemysleli, proč se mají dřít ve všech zápasech a na ty nejlepší soupeře si vždycky přijede Koller…
„Tak já hlavně doufám, že nám všem půjde o jednu věc. O postup na mistrovství světa. Nezáleží na jedincích a záleží na trenérovi, jak podobné věci vyřeší.“

Když se řekne Koller, každého hned napadnou jména jeho vrstevníků Řepka, Berger, Nedvěd. Ti také z různých důvodů v reprezentaci skončili. Hodláte využít některého z nich?
„Tohle zatím nemám v hlavě. O Honzovi Kollerovi jsem mluvil také kvůli tomu, že v reprezentaci ještě před pár týdny působil.“

Kariéru reprezentačního trenéra jste zahájil s mottem: Chci lepší disciplínu mimo hřiště. Co to tedy přesně obnáší a jakým způsobem to hodláte prosadit?
„Tvrdím jedno: Pokud jsou hráči profíci na hřišti, musí být ještě větší profíci mimo něj. Pokud pojedou o dovolené na Mallorku, pronajmou si tam loď… Klidně. Ale jestli přijedou hrát za reprezentaci, tak musí být vidět, že chtějí něčeho dosáhnout.“

Co když se tak chovat nebudou?
„Musí být jasně nastavená pravidla. A když je někdo poruší, následuje postih.“

Teď se naposledy hodně probíralo to, jak se Martin Fenin popral v jednom z barů. Omlouvá ho podle vás fakt, že se to stalo během jeho dovolené?
„Pro mě je smutné to, že si takhle mladý hráč, který se někam šplhá, podobným způsobem haní kariéru. Ať si o tom teď každý myslí své.“

Co když přísnější disciplína mimo hřiště někomu nebude vyhovovat?
„Tak ať mi to na rovinu řekne… Pro všechny by měla být motivace, že chtějí s reprezentací něčeho dosáhnout.“

Řada členů reprezentačního kádru už získala atraktivní zahraniční angažmá a s tím i lukrativní kontrakty. Neobáváte se, že pro ně už reprezentace neznamená takovou motivaci? Že už se vlastně prodali?
„Já jsem přesvědčený, že to tak není. Pokud přijedou na akci národního týmu, tak chtějí reprezentovat.“

Minulého trenéra Brücknera dělil od hráčů věkový rozdíl, což se nedalo říct o jeho předchůdci Jozefu Chovancovi. Ten s některými tehdejšími reprezentanty ještě hrával. Vy patříte na věkovém spektru někam doprostřed. Chovanec si s řadou svých svěřenců tykal. Existuje někdo v současném reprezentačním kádru, kdo vám nemusí vykat?
„Ne! Já se s tím neztotožňuji. I kdybych některým hráčům byl věkově blíž, pořád si myslím, že musí být nějaký odstup mezi trenérem a svěřencem.“

Jaká vůbec byla spolupráce s Karlem Brücknerem, jemuž jste dělal dva roky asistenta?
„Pro mě to znamenalo velký přínos, hodně jsem se od něj naučil.“

Nechal si od vás poradit nebo si vždycky prosadil svou?
„Bavili jsme se o všem. Seděli jsme ve třech ještě s dalším asistentem Jardou Šilhavým a mluvili jsme o taktice, o sestavě. On si nás vyslechl, vysvětlil nám svoje argumenty, ale rozhodující slovo měl většinou on.“

Trenér Brückner se před okolím dost izoloval. Nerad poskytoval rozhovory a ani na trenérských seminářích příliš nevystupoval. Budete vy v tomhle směru víc otevřenější k médiím a také k svým kolegům?
„Pokud budu pozvaný na nějaký seminář a nebude to dvakrát do týdne, ničemu se nebráním. To neznamená však, že nějak trenéra Brücknera chci v tomhle směru trumfovat. On měl svou image a svou filozofii. Trenéra Brücknera trochu znevýhodňovalo, že bydlel v Olomouci a většina takových akcí se děje v Praze.“

Trenér Brückner také neskrýval to, že řadu zápasů sledoval v televizi nebo na dvd a nejezdil tolik osobně po zápasech.
(skočí do řeči) „Ale on zase zvládl za den rozebrat na dvd tři, čtyři zápasy. To vím.“

Jenže třeba trenér Anglie Capello prohlásil, že mu utkání v televizi nedá tolik jako zápas, který sleduje na vlastní oči, protože potřebuje vidět i hráče, jak se chovají mimo záběry kamer. Co preferujete vy, dvd nebo návštěvy na stadionu?
„Já beru od každého něco. Rád se pojedu podívat na stadion, ale klidně si rozeberu i zápas v televizi. Záleží také na situaci.“

Co tím přesně myslíte?
„Pokud sledujete nějakého hráče intenzivně a chcete ho dobře poznat, potom je jasné, že vyrazíte osobně za ním.“

Dobrá, pojďme ještě k jinému tématu. Jaký máte nyní vztah s místopředsedou svazu Vlastimilem Košťálem? Nejprve vás prosazoval jako kandidáta na místo reprezentace, potom vás jmenoval spoluviníkem neúspěchu na mistrovství Evropy a údajně i v hlasování o novém trenérovi podpořil Jozefa Chovance…
„Po tom, co jsem byl jmenovaný reprezentačním trenérem, mi podal ruku a poblahopřál. Ale víc jsme se neviděli. Pokud jsem trenér, zajímají mě hráči a ne nějaké spekulace a tlaky ve vedení svazu.“

Ale teď se vás všechny tyhle okolnosti víc dotknou, stanete se na plný úvazek zaměstnancem Českomoravského fotbalového svazu…
„Já vím, ale snažím se soustředit na práci trenéra a tomu podřídím maximum. Nikdy jsem se nezajímal o funkcionařinu, proto se o nějaké souboje v zákulisí nezajímám. Nebudu tím, který jeden rok koučuje a potom zase usiluje o pozici místopředsedy svazu. Zůstanu trenérem. Když o mě nebude zájem v lize a zavře se nade mnou voda, půjdu klidně do divize.“

Takže to dění na svazu vás nezajímá?
„Ne, samozřejmě, že to vnímám. Až budou volby předsedy svazu, budu to sledovat.“

A co říkáte tomu, že pro vaše zvolení udělal hodně šéf Teplic František Hrdlička, který měl pro Radu získat rozhodující hlasy členů výkonného výboru?
„To jsem si jenom přečetl, ale nic o tom nevím. Skutečně. I když je mi jasné, že mi všichni nebudou věřit.“

Nyní jste dosáhl v kariéře trenéra v Česku na nejvyšší pozici. Ale před léty to vypadlo, že se budete věnovat jiné profesi, otevřel jste si v Libuši hospodu. Jak na tuhle éru vzpomínáte?
„Tenkrát jsem se vrátil z Německa a šel do toho s velkým odhodláním. V Libuši jsem vyrůstal, tak jsem se nechal přemluvit od kamarádů, abych tam otevřel hospodu.“

Byla něčím výjimečná?
„Přivezl jsem si z Německa takové zvláštní sklenice na pivo, které tady nebyly. Řekl jsem si: To budou všichni koukat.“

A koukali?
„Mě to nadšení trošku přešlo už po prvním dnu.“

Co se stalo?
„Večer jsme zavřeli a já jsem najednou zjistil, že mi chybí dvacet půllitrů z Německa. A v duchu jsem si řekl: To jsem začal dobře.“

Proč jste s provozováním hospody skončil?
„Chtěl jsem se věnovat trénování a nešlo by to skloubit dohromady.“

Témata: 
Skupina 2
Články odjinud


Články odjinud