Proč Češi nedali gól?

Severní Irsko-Česko 0:0. Jak shrnout tenhle výsledek? „Nula vzadu vždy potěší, ale příště musíme přidat i nějaké góly,“ odvětil kapitán Tomáš Ujfaluši.

OTAZNÍKY REPREZENTACE

Baroš sám na hrotu- ano, či ne? Pohled Sportu: Proč ne. Ale nesmí se jen divit či vyčítavě hledět na spoluhráče, nýbrž pracovat podle stanovených pravidel pro tým. A musí zapracovat na kondici. Vladimír Táborský: „Nelze mu upřít snahu a rozhodně ho nezatracuji. Ale spíš bych ho viděl v útočné dvojici. Když je na hrotu sám, chybí mi u něj přehled. Zpracovávat míč se sklopenou hlavou není ideální.“ Je střed zálohy ve složení Kováč-Polák-Plašil nejlepší variantou? Pohled Sportu: Je řešením z nouze. Ideálním stavem je střed pole v čele s Rosickým. O tom není pochyb. Jenže kdo ví, jestli stihne záložník Arsenalu říjnový kvalifi kační termín? I kdyby ne, tak by měla být pro utkání, v nichž Češi budou muset tvořit hru, více zastoupena kreativní složka. Tandem Polák-Kováč by byl v tomto případě v záložní řadě luxus. Stačil by jeden z nich. Vladimír Táborský: „Chybí mi tam přece jen jeden hráč s režisérskými schopnostmi. S Rosickým nebo Matějovským by byla ofenziva efektivnější.“

Vystihl podstatu věci. Říjnové utkání v Polsku by „nulu vzadu i vpředu“ ještě uneslo, ovšem v domácím souboji se Slovinskem by to znamenalo vážnou komplikaci. Pokud to Radovi svěřenci myslí s cestou do Afriky vážně, povinností budou tři body.

Jenže zásah do černého, to byl pro hosty v deštivém a větrném belfastském večeru problém. V jejich hře se urodily jen slibné útočné náznaky. Gól, natož góly, nikoli. Tomu je třeba přijít na kloub. Proč se tedy ve Windsor Parku Češi nepropracovali k trefě, která by skončila v síti? Důvodů je samozřejmě více.

První není žádným tajemstvím. Už sedm měsíců schází národnímu týmu kreativní a režisérské schopnosti Tomáše Rosického. „Jeho přihrávky na útočné hráče by byly překvapivější a také přesnější,“ pravil trenér Jaroslav Hřebík.

„Rosický umí v předfinální fázi vybrat ideální řešení. Individuálním průnikem, přihrávkou nebo střelou,“ doplnil internacionál Vladimír Táborský.

Druhá příčina ofenzivní „jalovosti“: špatná komunikace a součinnost Baroše se záložníky. „Když byli pod Kollerem Nedvěd, Rosický a Šmicer, tak všichni věděli, kdo co udělá. U Baroše, Plašila a Poláka zatím tohle pokulhává,“ upozornil Táborský. Hřebík demonstruje důležitost dobré spolupráce na ilustrativním příkladu: „Pokud se třeba získá míč na pravé polovině hřiště, měl by se hrotový útočník hned přesunout na pravou stranu, aby v tomto prostoru pomohl přečíslit soupeře. Jenže Baroš tam chodil pozdě.“ I proto ani jednou neukázal domácím obráncům záda.

Co dál brzdilo Čechy v ofenzivním rozletu? Pomalost. Sám Rada před utkáním avizoval: „Pokud hrají Severní Irové na dva útočníky, tak ten druhý se po ztrátě míče zasunuje do zálohy.“ Tak tomu bylo i ve středu.

Ovšem Češi této znalosti nedokázali využít ve svůj prospěch. Proč?„Protože jsme po zisku míče nehráli rychle. Sami jsme zbrzdili hru a umožnili tím právě druhému útočníkovi stáhnout se do zálohy, a soupeři tudíž zformovat obranu,“ poznamenal Hřebík. „Zpožďovalo se to zejména pomalostí Kováče, který udělal před přihrávkou třeba tři doteky s míčem. Ale platilo to i na Poláka a Plašila,“ připojil.

Chybou však bylo také malé zapojení hráčů do útočných akcí. To je letitá svízel českého fotbalu. „Hodně špičkových mužstvech hraje stejně jako my na jednoho útočníka, ale podívejte se, kolik hráčů ho podporuje. V tom je mezi námi a jimi velký rozdíl,“ zdůraznil Táborský. „Přitom více hráčů v pokutovém území soupeře rovná se více možností pro zakončení a také protivník má více starostí s bráněním,“ doplnil.

V tomhle všem měla reprezentace v Belfastu rezervy a před říjnovým pokračováním musí zapracovat na jejich odstranění.

Tedy pokud si Rada a jeho chráněnci chtějí zakřičet: „Góóól!“