Bude to zápas jako řemen, míní kouč Slováků Weiss

„Kdybychom měli stadion pro šedesát tisíc, vyprodali bychom ho. Zájem byl obrovský,“ říká kouč v exkluzivním rozhovoru pro Sport a MfDnes.

V bílé košili a kalhotách se posadil do židličky na pláži na Tyršově nábřeží. Za ním tekl Dunaj a na druhém břehu se tyčil Bratislavský hrad. Sluníčko pálilo a teplota šplhala ke třiceti stupňům, Vladimír Weiss ale ví, že větší horko ucítí 5. září na Tehelném poli v kvalifikačním utkání proti Česku.

Přesto se na derby těší. Střetne se s kamarádem Ivanem Haškem a s jedním z trenérských učitelů, Karlem Brücknerem. Hovořil uvolněně a zároveň odhodlaně. Věří si.

Češi už několik týdnů mobilizují na zbytek kvalifikace. Co dělají Slováci?
„Mobilizují proti Čechům. (směje se) Chystáme se na utkání, které je velmi důležité. Samozřejmě jak pro nás, tak pro české mužstvo. Je to derby jako dřív. Před pražským střetnutím jsem říkal, že remíza nic neřeší. Dneska je situace trochu jiná. Nám by pomohla, vám by asi vzala naději na první místo. V tom je matematika jiná, ale náboj zůstává stejný. Oba chtějí vyhrát. Češi musí vyhrát, aby udrželi naději na vítězství ve skupině. My musíme vyhrát, abychom si upevnili pozici.“

Slovo mobilizace se používá, když se jedná o válku. Cítíte, že to přerůstá rámec obvyklého střetnutí?
„To slovo jste použili jako první vy, já ne. Ode mě to byl joke... Znám sílu českého fotbalu a určitě nepatří tam, kde teď je. S těmito hráči by měl mít v této skupině jiné výsledky. Šanci stále máte, ale proti stojíme my. Taky chceme být úspěšní.“

Jste favoritem? Sedm bodů, které máte k dobru, je před závěrem kvalifikace výrazný náskok.
„Tohle nebude zápas o tom, že máme o sedm bodů víc. Nestavím nás do pozice, že jsme Anglie nebo Francie a počítáme s tím, že doma lehce vyhrajeme nad každým. Pochopitelně chceme, ale ta skupina je tak vyrovnaná, že každý může porazit každého.“

Trenér Weiss pečlivě dohlížel na své ovečky. A ve středu chce s nimi slavit úspěch. • Jaroslav Legner SPORTSlovensko je blízko historickému postupu na mistrovství světa. Čeká vás proti Česku jeden z nejdůležitějších duelů od rozdělení federace?
„Vy máte důležitý zápas, my máme nejdůležitější dvojzápas, s Českem a v Severním Irsku. Chtěl bych z něj čtyři body, což by pro nás bylo vynikající. Jestli to bude tři doma a jeden v Belfastu nebo naopak, to je jedno. Čtyři body nám dávají šanci vyhrát skupinu, s tím bych byl spokojený.“

Dubnová výhra v Praze musela vyvolat na Slovensku euforii. Nakolik vzrostlo očekávání veřejnosti?
„Žijeme na Slovensku a tady byla euforie dva tři dny. Ale ano. Z lidí jsem cítil národní hrdost, pocit vítězství, že jsme první ve skupině. To pro mě bylo dojemné a zároveň to znamenalo dobrý signál do budoucnosti. Ale čeká nás pořád ještě hodně práce, protože nic se nezmění mávnutím kouzelným proutkem.“

Cítíte, že jste Slovensku vrátil hrdost?
„Byl to jen první krok... Účtovat se bude na konci kvalifikace. Tam nikoho nebude zajímat, jestli jste vyhráli v Praze, nebo nad Poláky, tam se budou počítat jen body. Jen úspěch a neúspěch. Úspěch je první místo a možná baráž. Všechno ostatní je neúspěch.“

Když jsme spolu dělali v březnu rozhovor, mluvili jsme na téma slovenského komplexu z Čechů. Máte dojem, že se jej výhrou podařilo odstranit?
„Já nikdy neměl komplex z českých hráčů.“

Výsledkově to tak vypadalo.
„To byla kvalita, ne komplex. Češi měli takovou kvalitu, že vyhrávali. V hokeji i ve fotbale. Vás je deset milionů, nás pět. To se ukázalo na kvalitě ligy po rozdělení, na financích, v lidském potenciálu jste měli navrch. Měli jste zlatou generaci od Kadlece, pak okolo Nedvěda, dále Rosického. A pořád se rodí nové a nové mužstvo, které pro mě bylo favoritem skupiny.“

Rosický už trénuje, proti Slovensku by měl být k dispozici »

Už není?
„Z pohledu hráčského potenciálu ano, máte nejvíc fotbalistů na výběr.“

České mužstvo nyní vede nový realizační tým. Určitě už jste se stačil podívat na přípravný zápas s Belgií. Co vám řekl směrem k bratislavskému utkání?
„Počítám s tím, že Ivan (Hašek) na dvou třech místech určitě změní sestavu. Bude hrát Koller, možná přijde Pavel Nedvěd, možná bude zdravý Rosický, třeba Řepka. Podle mě ano. Samozřejmě gro mužstva vytvoří ti, co hráli proti Belgii. Ti hráči jsou velmi dobří, sleduju jejich kariéry. Máte na výběr dvě, možná tři sestavy. Otázka je, pro kterou se Ivan rozhodne, nebude se dívat na minulost, což už dal najevo, když omilostnil hráče, kteří porušili životosprávu. O to jim dá větší důvěru, aby vrátili naději na postup.“

Vy jste už před prvním vzájemným zápasem říkal, že podle vás Rosický bude hrát. Nebyl to z vaší strany jen psychologický tah?
„Já si to upřímně myslel. Já ho miluju jako fotbalistu, pro mě je to chlapec, který umí geniálně hrát fotbal. Neutrhnul si sval, nemá špatné křížové vazy, třeba se dá za dva týdny dohromady.“

Kollerův návrat je jistý téměř na sto procent. Je to hrozba?
„Vidím každý jeho zápas na internetu, dává góly. Není to kouzelník ve středu pole a ani nikdy nebude, ale v šestnáctce je skoro neudržitelný. Jak bránit dva metry a dva centimetry? Na to dodnes nikdo nenašel lék. Musíme něco vymyslet.“

Slováci znají tým na Česko, liverpoolský Škrtel nechybí »

Kollerovi je už šestatřicet. Ztratil s přibývajícím věkem něco ze svých kvalit?
„Ne, nic. Pořád je stejný. Obrovská síla v šestnáctce. A pořád má rád fotbal, což je vidět podle toho, že šel do těžké ruské ligy. Nešel tam pro něčí hezké modré oči, ale prosazuje se.“

Zmínil jste Nedvěda. To myslíte vážně? Od posledního květnového dne nehrál.
„Ale on trénuje každý den. Mám informace od svých kamarádů, kteří s ním byli na dovolené. Běhal po Monaku každé ráno.“

Ale pořád je to jen běhání.
„On nepotřebuje trénovat s míčem, má to v noze, klidně může hrát hned zítra.“

Opravdu si myslíte, že by po třech měsících, kdy se jen udržoval, uměl odvést to, co by se od něj očekávalo?
„Nejsem špion, třeba si zahrál i fotbal. Ale vím, že každé ráno běhal šest osm kilometrů, v tom je výjimečný. Ojedinělý zjev. Nejen v Česku, ale možná i v Evropě.“

Špion sice nejste, ale vypadá to, že informací máte spoustu?
„Mám, protože kamarádi s ním byli na dovolené.“

Představoval by element strachu, kdyby nastoupil?
„Strach ne. Myslím, že by to byla pro moje hráče ještě větší výzva.“

Zmínil jste ještě jedno jméno, a to Tomáše Řepku. Proč jste ho zmínil?
„Protože hraje výborně, s Panathinaikosem doma byl skvělý. Ale já vám moc našeptávám, bavme se o něčem jiném." (usmívá se)

Takže podle vás trenéři dělali chybu, když ho v poslední době opomíjeli?
„Nevím, neznám podrobnosti. Jen mluvím o tom, co jsem viděl."

Vy byste ho vzal?
„Je to dobrý hráč. Nám by se Řepka hodil."

Protože vy takového tvrďáka nemáte?
„Ale ano, máme Škrtela, Ďuricu, to jsou podobné typy."

Výhra Slovenska v Praze znamenala konec trenéra Petra Rady. Po valné hromadě ČMFS nastoupil do funkce předsedy Ivan Hašek a zároveň se později jmenoval hlavním trenérem. Vy se s ním velmi dobře znáte ještě z dob hráčské kariéry. Jaký podle vás je?
„Velký hráč, velký trenér, pro kterého je to obrovská výzva. Počítáme s tím, že to bude zápas jako řemen. Pro nás i pro vás."

Ivan Hašek permanentně dirigoval své svěřence a nakonec slavil výhru nad Belgií 3:1. • Jaroslav Legner SPORT

A když se řekne Ivan Hašek, co se vám vybaví jako první?
„Kamarád. Z českých fotbalistů jsem ho měl nejradši. Pro jeho lidské vlastnosti a pro fotbalové kvality. Pánbůh mu dal do vínku obrovskou bojovnost, entusiasmus. Navzdory své menší výšce se prosazoval i v hlavičkových soubojích, měl neuvěřitelný výběr místa v šestnáctce. Byl to vůdce týmu, osobnost v kabině. Moc toho nenamluvil, ale jeho přítomnost byla vždycky znát. Dodnes je to můj nejlepší český kamarád."

Zmínil jste jeho vůdčí schopnosti. Jakým způsobem si dokázal získat lidi na svou stranu?
„Výkonem na hřišti, na tréninku. Vždycky šel do všeho na sto procent, neznal ztracený míč. Co mu pánbůh vzal na postavě, to nahrazoval obrovskou bojovností a fotbalovým uměním."

Voláte si?
„Občas. Na jaře jsme byli na dovolené v Dubaji, tak jsme se potkali. Měl před sebou rozhodující zápas ligy a ve městě šlo na každém kroku poznat, jak je úspěšný. Ivan je příjemný společník, se kterým je sranda. Je to prostě Hašek. To je pojem."

Teď jsou z vás konkurenti. Kdy jste spolu mluvili naposledy?
„Naposledy jsem mu poslal zprávu s gratulací po volbách, když ho zvolili předsedou svazu. Napsal jsem: Čekám tě v Bratislavě na lavičce."

Vy jste věděl o jeho úmyslech se zdvojením funkcí?
„Už v Dubaji o tom mluvil a slovo dodržel. Možná jsem to věděl jako první, tehdy ještě nebyl ani předseda." (směje se)

Je to dobrý krok pro Česko?
„Nevím, ale na jeho místě bych udělal to samé, věřil bych sám sobě a šel bych do toho stejného rizika. On má takový kredit, že nemůže ztratit, jen získat. A ani si nemyslím, že dal hlavu do oprátky, jak se u vás píše. Na krátké období jde zvládat dvě funkce. Já měl taky v Artmedii nějakou dobu víc funkcí. Když má člověk sílu a dobré spolupracovníky, dá se zvládnout všechno."

Není to spíše praxe, která by se hodila někam na Vanuatu než do Evropy?
„Je to otázka koučování čtyř zápasů, to se dá zvládnout."

Ivan Hašek si vzal ještě jednu velkou osobnost do realizačního týmu. Karla Brücknera, který se Slovenskem často vyhrával. Jak je to silný tandem?
„Nebudu vás tolik chválit. (usmívá se) Myslím si, že silnější a rozumnější trenéry dnes nemáte. Ivan si udělal dobrý tým, ale my máme taky. A v tom zápase nerozhodne ani Hašek, ani Brückner, Weiss nebo Hipp. Možná rozhodne nějaká standardní situace, ale jinak budou rozhodovat emoce. Ať už z jedné nebo druhé stany. Na naší musí být drženy na uzdě, protože si pamatuju ten zápas, který se tu hrál před několika lety. Tehdy to bylo „hurá na Čechy". Ale to neplatí, pořád máte výborný tým. Musíme hrát rozumně, stejně jako vy. Ivan i pan Brückner jsou zkušenými trenéry."

Karel Brückner • Michal Beránek

Před třemi lety jste prohráli právě na emoce. Jak se dají udržet na uzdě, když všude okolo sebe hráči uslyší: Vyhrajte a je to doma.
„Hráči jsou zkušenější, někteří už hráli tamten zápas, nyní působí v těžkých ligách. Tři roky jsou v životě fotbalisty hodně. To platí o Škrtelovi, Ďuricovi a podobných hráčích. Karhan hraje ve svém věku výborný fotbal. Oni musí být oporami, musí držet kabinu tak, aby jádro bylo silné, aby nepodlehlo emocím, divákům a nepodlehlo ani sestavě soupeřova týmu. Všechno musí klapnout. Maličká chybička rozhoduje velké věci."

A trenér Brückner uměl najít slabá místa u soupeřů. V předchozí kvalifi kaci to byl například Marek Čech. Určitě je bude hledat i nyní.
„Každé mužstvo má svoji slabinu, jak ji máte vy, tak ji máme určitě i my. Bude záležet, jak se kdo trefí do sestavy. Jak kdo na koho bude hrát, kdo na koho co vymyslí. Víme, kde české mužstvo možná má nějakou slabinku, není jich moc. Musím najít nějakou skulinku, kudy můžeme překvapit. Stejně tak vy najdete slabinu u nás. Můžete mít výškovou převahu, to je přednost při standardkách, my můžeme mít zase jinou kvalitu. To ukáže až samotný zápas."

Snažíte se přijít dopředu na to, čeho by Češi chtěli využít?
„Určitě každý trenér se chce navrtat do hlavy toho druhého. Snažím se uvažovat nad tím, jak přemýšlí Ivan nebo pan Brückner. Stejně tak asi oni přemýšlejí za mě nebo Miška Hippa. Jak říkám, překvapit může nějaká standardka, třeba z naší strany. Ale pan Brückner nebo Ivan vymyslí něco nového, v tom byla a bude vaše síla."

Do které hlavy se musíte ponořit vy, do Haškovy, nebo Brücknerovy?
„Do české." (směje se)

To bude složité.
„Ale néé..."

Zmínil jste standardní situace, kterými byl trenér Brückner pověstný. Budete si oživovat jeho signály, které vás učil během angažmá v Drnovicích?
„Zažil jsem s ním zimní přípravu a vím, že na to kladl velký důraz. Čtyřicet, padesát procent gólů padá z těchto situací, je nutné se tomu hodně věnovat. Budeme to dělat i my. Hráči musí být pozorní. To se může opakovat, ale nemělo by se opakovat, abychom z takového signálu dostali gól. Je to nepozornost hráčů. Je to i kvalita hráče, který to provádí, ale i nepozornost toho, kdo brání."

A tušíte, kde budou chtít Češi najít tu skulinku?
„To bych vám musel říct naši sestavu. Myslím si, že jedno dvě místa v sestavě máme hluché my, jedno dvě místa i vy. Samozřejmě za situace, když budou všichni zdraví."

Kde jste tu skulinu našel v Praze?
„Tak se podívejte na góly a to vám dá odpověď."

Tam šly středem.
„Ano. Byla tam chvilková nepozornost. I my jsme byli nepozorní při standardce. To není o štěstí. Někdo po utkání říká, že měl sportovní štěstí. To pro mě neplatí. U mě existuje jenom schopnost a neschopnost."

Zmínil jste, že jste jako první věděl, že Hašek bude předsedou a trenérem. Věděl jste také o Brücknerově návratu?
„Ivan mi řekl, že kdyby mu nevyšel Jarolím, že by se na to vrhl sám. A to i splnil. Nikdy nelhal, nebo aspoň mně nikdy nelhal. Snad mě neoklame ani teď sportovně. Mohl si vybrat kohokoli a vybral si toho, kdo mu může pomoct, a Brückner mu může pomoct.

Jaký s ním máte vztah?
„Výborný. Výborný. Já jsem z Drnovic odešel (do Interu Bratislava) a on byl tehdy na mě asi naštvaný. Zvolil jsem jiný přestup i z pohledu rodiny, abych se vrátil. Zlobil se. Hrál jsem v Drnovicích dobře, rozehrával jsem všechny standardní situace a odešel jsem týden před ligou. Ale teď jsme přátelé, potkal jsem ho na semináři v Rakousku, kde byl trenérem národního týmu, ten humor mu stále zůstal perfektní. Seděli jsme za stolem, já vedle něj jako jeho trenérský učeň. Byl to lídr. Je to člověk, kterého si musíte všimnout, když přijde do sálu. Nemluví moc, ale když něco řekne, má to svoji váhu."

Vzal jste si od něj něco?
„Měl přirozený respekt, ale to se možná nejde naučit, to musíte mít. Má svou image, kterou neopustil. Je to Brückner."

Na nominační tiskové konferenci jste na otázku jednoho ze slovenských novinářů týkající se české euforie po nástupu Ivana Haška do funkce odpověděl, že ji vaše média popisují větší, než ve skutečnosti je. Jak jste to myslel?
„Četli jste slovenské noviny? Chtěl bych mít v Česku taky tak dobré jméno, jako má Ivan Hašek na Slovensku. Ivan si to zaslouží, přeju mu to, je to dobrý kouč a vzal odpovědnost za sebe. My Slováci jsme takový národ. Všímáme si toho, co je pro nás méně důležité, než toho, co je pro nás podstatné. Víc jdeme do bulváru, sport šel víc do bulváru, než na podstatu věci."

O médiích jste mluvil i po pražském duelu a prohlásil jste, že ta česká vám pomohla. Teď už na to asi spoléhat nemůžete.
„Předtím u vás nebylo dobré klima a my jsme toho využili. U nás je dobrá, normální atmosféra, všichni se na ten zápas těšíme. Vy jste teď ožili, věříte Ivanovi jako mesiášovi, že zachrání český fotbal a nastartuje novou éru. Všechno vám to přeju, ale až po našem zápase. Ovšem možné je všechno. Třeba půjdeme dál oba, což bych si strašně přál. Jeden půjde z baráže a druhý skupinu vyhraje. Možná si můžeme i pomoct. Teď hrajeme proti sobě a pak všichni mezi sebou."

A kdo půjde z baráže?
„To nevím."