Ničema, nejhorší gólman na světě! Angličany po hrůzostrašné chybě Roberta Greena, která znamenala remízu s USA 1:1, opět straší stará noční můra: nespolehlivá brankářská jednička.
V poločase utkání s USA se plní pánská toaleta stadionu nad Rustenburgem naštvanými anglickými fanoušky. Všichni nadávají jak špačci. Na gólmana Roberta Greena.
„Je to ničema!“ „Viděli jste tohle někdy? Horšího gólmana na světě není.“ „Říkal jsem, že ho neměl Capello stavět.“ Po zápase na stejném místě? Totéž, jen možná v ještě tvrdším provedení.
Podívejte se na šílenou Greenovu minelu:
Robert Green, třicetiletý brankář West Hamu United, na kterého se kritika sypala ze všech stran, seděl v šatně. Dlouho nepromluvil ani slovo. Byl jako tělo bez duše.
Rozjímal nad 40. minutou, kterou by nejradši vymazal ze svého života. Letěl na něj míč od amerického záložníka Clinta Dempseyho z dobrých 25 metrů. Neměl rychlost rakety, spíš výjezdního parního vláčku a mířil přímo tam, kde stál.
Každý si myslel, že Green tuhle „pýchavku“ pohodlně ukryje do nachystaných rukavic. A kdyby ne, pak tu jsou přece jeho kolena, která měl nachystaná jako druhý kryt.
Jenže chyba lávky! Balon mu prochází skrz prsty a kolem nohou do sítě. Snad mu tam dotyčný pomohl i lehkým pinknutím sám. „Měl jsem to chytit a vím, že je na mě celá Anglie naštvaná,“ rekapituluje posléze Green.
„Chyba století!“ nebere si servítky hned po karambolu anglický příznivec na tribuně. Kouč Fabio Capello se u lajny dívá pragmaticky na hodinky. Ještě je dost času na vítězný gól, ale nic.
Závěrečný hvizd, Američané bouřlivě oslavují a Čech Luboš Kubík s nimi: 1:1 s Anglií, to je sladký úspěch! Zvláště když už po čtyřech minutách je Gerrard po hrubce stoperů poslal do kolen. Green jim však pomohl zpátky do života.
První otázka na pozápasové tiskové konferenci nemůže být jiná: Fabio, udělal jste správné rozhodnutí, když jste dal Greenovi přednost před Jamesem i Hartem? „Absolutně správné!“ odvětí sebejistě italský kouč anglického národního mužstva. Kdo by s tím hodlal polemizovat, toho by propíchl přísnýma očima. Přidá krátký příběh o smutném brankářském údělu, ve kterém je každá chyba vidět víc než bravurní zákrok.
Nešťastník Green mezitím vstupuje do stanu určeného pro krátké rozhovory s novináři. Už ne jako hromádka neštěstí. Ale jako smutný profesionál, který by se sice nejradši propadl do země, leč zároveň ví, že se k žákovskému přehmatu musí postavit čelem.
Připomíná Petra Čecha po hrubce na EURO 2008, jež pečetila vyřazení českého mužstva už po základní skupině. Také se ochotně zpovídá z černého okamžiku stovkám žurnalistů.
„Byla to moje chyba a nesu za ni plnou odpovědnost,“ neutíká před ničím. „Ale vím, jak se přes to přenést,“ ujišťuje.
Když ho Capello po svém nástupu do funkce nezařadil do výběru, nechal si provokativně vyšít na rukavice: Jsem brankář číslo šest! V dějišti šampionátu, ale i na Ostrovech se nyní intenzivně řeší, jestli by si po sobotním představení neměl nechat vyšít na rukavice: Jsem brankář číslo tři.
„Tahle chyba ho bude strašit do konce života. Byl bych velmi překvapen, kdyby v pátek nastoupil proti Alžírsku,“ pravil Alan Shearer, někdejší kanonýr.
„Už s Američany měl chytat James. Byla to Capellova chyba,“ pravil před sobotní půlnocí v Rustenburgu Bruce Grobbelaar, bývalá brankářská legenda Liverpoolu. Na šampionátu působí coby expert norské televize.
Kapitán Gerrard a kompletní mužstvo se postavilo za Greena. Capello si vzal čas na rozmyšlenou. A anglický fotbalový národ rekapituluje brankářské minely.
Seamana nachytal ve čtvrtfinále mistrovství světa 2002 obloučkem z 35 metrů Ronaldinho. Další z řady, Robinson, zase v Záhřebu v kvalifikaci EURO 2008 ostudně minul malou domů. Teď převzal nelichotivou štafetu Green.
Přepustí kvůli tomu místo mezi tyčemi Jamesovi? Jenže i brankář Portsmouthu má několik škraloupů, které mu vynesly přezdívky „Kalamity James“.
Anglie má každopádně letitý a velmi vážný problém.
