Vuvumánie v Česku? Hráči se křižují: Ježišmarjá
Fotbalový svět sice nadává na africké trubky bzučící při mistrovství světa, jenže tahle vuvuzela se mezitím stala na celé planetě hitem. Hromadně jí zkupují i čeští fanoušci. Hrozí tedy české lize, že bude na jejích stadionech stejný rámus jako teď v JAR? Deniksport.cz oslovil několik fotbalových osobností s otázkou, jak by se jim to líbilo. Nepletete se - nadšení by nebyli.
Jak by se vám líbily vuvuzely na českých stadionech? S touto jednoduchou otázkou oslovil server deniksport.cz několik fotbalových osobností.
"Fandění k fotbalu patří, tohle je podle mého hrozné. Já si dokonce myslím, že i na mistrovství světa nemůžou takhle soustavný a monotónní zvuk vytvářet fanoušci. Snad se to v Česku nechytí," doufá fotbalová rozhodčí Dagmar Damková.
"Nadávání fanoušků na poloprázdném stadionu je sice taky na pendrek, ale marná sláva, k fotbalu to tak nějak patří víc. Radši ať lidí fandí, než troubí," odsuzuje hlasité vuvuzely záložník Viktorie Plzeň Pavel Horváth.
Vylučuje, že by si symbol afrického šampionátu sám pořídil. "Jde mi po pár zápasech šampionátu tak na nervy, že s ní nikomu za uchem troubit nebudu."
Hlasité troubení vadí i útočníkovi Slovácka Petru Švancarovi. "Radši ať lidi nadávají, hlavně ať netroubí," má jasno známý bavič.
Co si o vuvuzelách myslí fotbalové osobnosti oslovené deníkem Sport a deniksport.cz?
Dagmar Damková, fotbalová rozhodčí
„Ježišmarjá, snad se to v Česku nechytne! Naštěstí si myslím, že to není reálné, protože u nás to leze na nervy všem. Lidi si vuvuzelu koupí jako dárek, možná si jednou, dvakrát zatroubí i na lize. Ale jinak to bude něco jako řehtačka. Fanoušek ji dvakrát vezme do ruky a pak bude zase normálně fandit. Naštěstí. Fandění k fotbalu patří, tohle je podle mého hrozné. Já si dokonce myslím, že i na mistrovství světa nemůžou takhle soustavný a monotónní zvuk vytvářet fanoušci. To tam musí někdo pouštět na stadionu z ampliónů. Vždyť kdykoliv kamera zabere tribunu, troubí tam možná dva lidi, víc ne. Ten zvuk je příšerný, vadí všem, i nám rozhodčím. Musíte být k hráčům benevolentnější, leccos v tom rámusu třeba přeslechnou. Chystám se napsat rozhodčím, kteří jsou přímo na místě, aby mi to popsali. Ale jsem přesvědčená, že nadšení z vuvuzel nebudou.“
Pavel Horváth, fotbalista Plzně
„Lidi tady nebudou foukat celý zápas do trubky, toho se nebojím. Možná mají fanoušci v Africe větší plíce, tady se to ale nechytne. Vždyť mně stačí, když mám malýmu na pouti nafouknout dva balonky a hned mě bolí hlava. Vuvuzely nejsou nic příjemného, to je poznat už podle televizních přenosů. Evropskému fanouškovi to navíc celý zápas znehodnotí, nemá z něj takový požitek. Nadávání fanoušků na poloprázdném stadionu je sice taky na pendrek, ale marná sláva, k fotbalu to tak nějak patří víc. Radši ať lidí fandí, než troubí. Takovéhle soustavné troubení bych srovnal spíš s třasknutím dělbuchu, taky to málokoho potěší. Z hlediska komunikace na hřišti to je protivné i pro hráče, neslyšíte se. Sice jsem pro každou srandu, snad byste čekali, že si půjdu hned vuvuzelu pořídit, abych s ní udělal u nás v kabině nějakou lotrovinu, ale tentokrát budete zklamaní. Jde mi po pár zápasech šampionátu tak na nervy, že s ní nikomu za uchem troubit nebudu.“
Petr Švancara, útočník Slovácka
"Vadí mi to, není to vůbec příjemné. Jakmile začíná zápas, vypínám zvuk. Nedokážu si představit, že bych v tom měl hrát. Raději ať mi fanoušci nadávají do mercedesů a zpívají si své popěvky. Trubky by atmosféru na stadionech akorát zkazily. Je to nepříjemné i pro hráče, kteří se pořádně neslyší a nemůžou mezi sebou komunikovat. Ten zvuk je tak silný, že za chvíli nás z toho může bolet palice. Manželka se mi dokonce ptala, na co to koukám, Vůbec nepoznala, že jde o fotbal. U nich je to součástí nějaké kultury, musíme to respektovat. Ale jsem proti tomu, aby se to zavedlo u nás v Česku. Pro nás je to nezvyklého. Fanoušci u nás by do trubek jen nesmyslně nefoukali, určitě by vymysleli nějaké melodie. A stejně si myslím, že to tady nemá šanci prorazit. Radši ať lidi nadávaj, hlavně ať netroubí."
| NÁZORY DALŠÍCH FOTBALOVÝCH OSOBNOSTÍ |
| „Žili jste někdy trvale ve včelíně? Spíše mi asi vadí, ale je mi to houby platné. Ale nezakázal bych je. Ani nevím, zda to jde. Vuvuzely patří k národnímu koloritu Jižní Afriky a její tradici. A někoho pověřit uspořádáním něčeho a pak mu diktovat, že se to má hrát v prostředí, na jaké jsme zvyklí my a ne oni, to mi připadá poměrně obtížné.“ Ladislav Škorpil, trenér „Přiznám se, že v přímém přenosu to moc příjemné není. A na hřišti to musí být daleko horší. Můžou být hráči, kterým to může strašně vadit a kteří se pak nedokážou soustředit. Hráč kulisu vnímá, ale musí ho dostat do stavu, aby se mohl soustředit na zápas. Tohle má možná opačný účinek. Pokud by to mělo rušit hráče při hře nebo vůbec devadesát procent návštěvníků stadionu, tak bych to nějakým způsobem omezil.“ Antonín Panenka, internacionál „Vadí mi to, jsem z toho už trochu zblblej. Není slyšet normální fandění, bzučí to po celý zápas, raději bych byl, kdyby se normálně fandilo. Ať raději zpívají jako v Anglii než takové jakoby krávy tahání za ocas. A jestli bych je zakázal, pokud bych měl tu moc? Asi bych je zakázal, protože je to šílené, když hráči nemohou na sebe na hřišti ani křiknout.“ Vlastimil Petržela, trenér |
