Ze skupin mistrovství světa ještě neubyla ani čtvrtina zápasů, a už je jasné, že brankáři a obránci na turnaji prožívají pořádná muka. Balon je neposlouchá, stopeři podskakují centry, gólmani pouštějí branky, za které by normálně měli roztrhat registračku.
Jako kašpárci teď vypadají Robert Green (Anglie), Fauzí Čaučí (Alžírsko), Justo Villar (Paraguay) či Mark Schwarzer (Austrálie). Jejich chyby totiž způsobily, že mužstva přišla o důležité body.
A gólmani v tom nejsou sami. Častěji než obvykle chybují i stopeři. Důvodů je hned několik, stačí se zamyslet...
1. Klasika: Míč
To, že brankáři kritizují nový balon, je koloritem posledního týdne před startem každého dalšího mistrovství. Hlasy plné odporu se snášely i na současný míč Jabulani. A je možné, že právě jeho nezvyklé vlastnosti, především odskok a let, mohou za to, že jsou brankáři i muži před nimi tak nejistí.
„Nemůžeme vinit Roba. Je to pro něj těžké, ten balon je opravdu zvláštní. Dělá při letu psí kusy,“ zastal se anglický kapitán Steven Gerrard brankáře Greena po jeho kiksu proti USA. A u tvořivého záložníka se rozhodně nemůže jednat o konkurenční boj mezi sportovními společnostmi. On sám je totiž tváří firmy adidas, takže by střílel do vlastních řad.
2. Nezvyklý trávník
Na to, že odrůda trávníku kikuyu, která roste na jihoafrických stadionech, má jiné vlastnosti než v Evropě běžný jílek vytrvalý, už deník Sport upozorňoval před šampionátem. Jenže na některých hřištích je navíc přírodní pažit protkán umělými vlákny. I proto na nich má míč ještě odlišnější odskok a způsobuje hráčům ještě větší problémy.
Trávník, na kterém se bude hrát šampionát. • Foto Reu
Tento typ „míchaného“ trávníku je shodou okolností na hřišti v Polokwane a Nelspruitu. Na prvním jmenovaném se dopustil chyby Fauzí Čaučí, který se prý nechal zmást podivným odskokem a daroval Slovinsku výhru nad Alžírskem. „Odskočilo to opravdu divně,“ zastal se gólmana trenér Rabá Saadán.
3. Řidší vzduch
Tohle je skrytá hrozba všech stadionů, které jsou postaveny v nebývale vysoké nadmořské výšce. „Pamatuju si hlavně to, že když jsem od gólmana odkopl balon, letělo to deset patnáct metrů za půlku. Jak tam nebyl takový odpor vzduchu, balon se choval úplně jinak než v našich podmínkách,“ vzpomíná Karol Dobiaš na zápas v ekvádorském Quitu, kde je hřiště necelé tři tisíce metrů nad mořem.
Green Bay Stadium v Kapskom meste je situovaný do malebnej scenérie. • Foto capetown.gov.za
V Jižní Africe se hraje v poloviční výšce (třeba v Johannesburgu, Rustenburgu nebo Bloemfonteinu), i tak se míč v letu může chovat jinak. Navíc řidší vzduch způsobuje fakt, že hráči jsou rychleji unavení. A jak je známo, s vyčerpáním chyby přicházejí častěji...
4. Hluk a neschopnost
Hukot z vuvuzel je propírané téma – trubky způsobují, že atmosféra připomíná rušnou silnici dlážděnou kočičími hlavami. Není divu, že v takovém hluku obránci mezi sebou ani s gólmany nemohou pořádně komunikovat.
„Trubky jsou hrozně hlasité,“ postěžoval si Němec Arne Friedrich.
„Vůbec se na hřišti neslyšíme. Komunikace je strašně důležitá a tohle není ideální,“ přidal se k němu Francouz Patrice Evra.
Fanoušek s vuvuzelou. Nástrojem, který trhá uši. • Foto sita
Jsou i chyby, které jednoduše nejdou na nic svést. Green sám odmítá to, že by na vině při jeho kiksu proti USA byl balon Jabulani. „Jasně moje chyba. Když na mě takhle kopnete tisíckrát, 999 balonů chytím,“ sypal si popel na hlavu.
