Střelec Krmenčík se mekáče vzdal. Má nadváhu, smál se trenér Jarolím
Odměna v podobě hamburgeru ho nelákala. „Já z mekáče moc jíst nemůžu, protože pan Bečka, náš kondiční trenér v Plzni, nadává, že mám ještě asi kilo navíc,“ hlásil první český kvalifikační střelec Michael Krmenčík po páteční výhře 2:1 nad Norskem. Ostatně trenér Karel Jarolím měl podobný názor. „Asi to chtít nebude. Možná by potřeboval dát něco dolů,“ oddechl si naoko kouč, pedant na zdravou stravu, že nebude muset prvního úspěšného kanonýra zvát do fast foodu, jak předtím slíbil.
Radost, že se konečně někdo trefil, měl ale Jarolím velkou. A první gól vstřelil právě přízrak z Plzně, jehož nominace fanoušky rozdělovala, nasazení do základní sestavy pak o to víc. Jenže Krmenčík prožil debut, o jakém snad ani nesnil. Už po jedenácti minutách po přihrávce Ladislava Krejčího doklepával míč do odkryté brány. „Jsem typ hráče, který by to dokázal spálit. Ale zaplaťpánbůh, že to tam spadlo,“ culil se Krmenčík.
Reprezentace byla před utkáním s Nory v nepříjemné situaci, ve třech předešlých kvalifi -kačních kláních nedala ani gól. Jarolím hledal střelce, v útoku zkoušel Václava Kadlece, Milana Škodu, Matěje Vydru nebo Patrika Schicka. Gól však nikde. V pátek večer ukázal na divocha z Plzně. „Spoléhal jsem na jeho pracovitost, důraz a pohyb,“ vysvětloval trenér.
Krmenčík se mu odměnil jedním z nejrychlejších gólů při reprezentační premiéře, byť deset let starý nástup Davida Lafaty proti Walesu, kdy skóroval po minutě na hřišti, nepřekonal. To, jestli Jarolím objevil nového střelce pro národní tým, ale ukáže až čas. Krmenčík má jisté předpoklady, je dravý, rychlý, nebojácný. „Nejsem takový typ, že jsem nervózní. Nestresuju se tím,“ doznal, že ani psychika nebude problém. Ale taky někdy potřebuje na gól dost šancí.
Jeho příběh je fascinující. Ještě před rokem na podzim hostoval na Dukle, pak se vrátil do Plzně, kde se na jaře zaskvěl především dvěma góly proti Spartě. V létě už ve Viktorii zůstal a postupně se v západočeském klubu vypracoval v útočníka číslo jedna. „Spíš si to uvědomuje má rodina. Třeba brácha mi říkal: ,Ty vole, víš, co jsi dokázal? Tohle není normální, že dáváš tak důležité góly a jsi v reprezentaci.‘ Psal mi dojemnou zprávu, když mě povolali, proběhl mi mráz po zádech,“ líčil Krmenčík, jak okolí prožívá jeho raketový výšlap v kariéře.
