Příští čtvrtek to vypukne. Fotbalový svět bude celý měsíc hltat zápasy v Rusku, kde se střetnou nejlepší hráči na planetě. Mistrovství světa je výjimečnou událostí, na které si přeje jednou zahrát každý, kdo s fotbalem jako malý špunt začíná. Karel Poborský dostal tuhle možnost v roce 2006 v Německu, kde s českým týmem vypadl už ve skupině. „Tehdy jsme cíle nesplnili,“ vzpomíná v rozhovoru pro iSport.cz legendární fotbalista.
Blížící se šampionát v Rusku zůstane stejně jako v Jihoafrické republice a v Brazílii bez české účasti. Mrzí vás, že tam Jarolímův výběr nenastoupí?
„Že na turnaji chybí Česko, je samozřejmě škoda, ale reálný stav je, že mužstvo na to momentálně nemá. Jako tradiční tým mi tam chybí také Itálie. Hodně z kopce jede Nizozemsko, to spadlo asi až na své dno.“
Říkáte, že Česko momentálně na MS nemá. Odpovídá tomu i poslední debakl 0:4 s Austrálií?
„Musím říct, že byla hrůza se na to dívat. Abych byl upřímný… Jestli k tomu hráči přistoupí jako k poloviční posezonní dovolené, je asi lepší říct, hele, já tam nejedu, nejsem na to nachystaný, myšlenkami jsem na dovolené a ten zápas nemá smysl. Když to skončí takhle, je to ostuda českého nároďáku i celého českého fotbalu.“
Takže souhlasíte s Janem Kollerem, který řekl, že zápas s Austrálií byl tragický?
„Bohužel ano. To je lepší to nehrát, než to odehrát takhle.“
Může se tenhle stav do budoucna změnit?
„Nastupující generace vypadá, že by mohla být silná, někteří nastupují v těžkých zahraničních ligách. Potenciál tam určitě je, přeji si, aby netrvalo dlouho, než se národnímu týmu zase začne dařit.“
Vy jste si s Českem zahrál na mistrovství v roce 2006 v Německu. Je důležité vybrat do týmu správný charakter hráčů?
„Závěrečnou nominaci jsem nikdy nemusel dělat, za což jsem rád. Podle mě se musí vycházet ze 14, 15 hráčů a u nich koukat na kvalitu. Zbytek kádru už je spíš na pohodu do šatny. Samozřejmě fotbalista musí mít kvalitu, pořád je reálné, že se při větším počtu zápasů na hřiště dostane. Ale jak jsem říkal - v první řadě musí být náhradníci lidsky v pořádku, aby v mužstvu byla pohoda.“
Bylo cítit u závěrečných nominací na soustředěních před turnajem mezi hráči velké napětí?
„Musím říct, že ano. Víceméně se v týmu ví, že se to týká pěti, šesti kluků, kteří tam jsou s otazníky. Na soustředění se většinou hrají jeden, dva přáteláčky. To je ale spíš na doladění formy. Každý z hráčů, který má jistou nominaci, především kouká na to, aby se nezranil. Nejde se úplně na krev, aby se tam prosadili kluci, kteří nemají jistou nominaci, je velice těžké.“
Co pro fotbalistu znamená mistrovství světa?
„Tím, že jsme hráli v Německu, to na první pohled bylo podobné jako na mistrovství Evropy. Ale kvalita je tam vyšší, hrají tam jihoamerické týmy, narazí na sebe různé fotbalové styly.“
Vy jste na mistrovství jel z pozice hráče, který nastupoval v druhé lize za České Budějovice. Bylo náročné přivyknout mezinárodnímu tempu?
„Bylo to jiné. Ale po letech, co jsem měl odehrané, jsem věděl, co mě čeká. Tam problém nebyl. Bohužel jsme neprošli skupinou a jeli rychle domů, mistrovství světa se nám nepovedlo. Zůstali jsme za očekáváním, ambice byly postoupit aspoň ze skupiny.“
