Věříte na magii čísel? Fotbalová Francie se teď zaklíná kouzlem osmičkových roků. Hrdá země vzpomíná na zlaté mistrovství světa 1998 a sní o tom, že si euforii přesně po dvaceti letech zopakuje. Pod drtivým tlakem je trenér Didier Deschamps, jenž doma nechal několik hvězd, i jeho tým, který bude muset v Rusku najít spolehlivého lídra.
Pohádkový scénář se naplňoval, chybělo jen odškrtnout nejdůležitější bod. Francouzi na domácím EURO 2016 dokráčeli do finále a kulisy byly nachystané na jejich korunovaci. Jenže po šťastné výhře v prodloužení slavilo Portugalsko a smutní francouzští hrdinové, kteří byli v bitvě o fotbalovou nesmrtelnost lepší, odcházeli z jeviště s očima zabodnutýma do země.
I ve fotbale ale platí, že historie uvolňuje místo novým příběhům. Ten další se začne psát příští týden na mistrovství světa, kde si Francouzi chtějí zahojit jizvu z evropského karnevalu.
„Upřímně, o mistrovství Evropy se ve Francii už vůbec nemluví,“ hlásí z Paříže tamní zpravodaj Českého rozhlasu Jan Šmíd. „Naopak se tady neustále připomíná světový triumf z roku 1998. V novinách k němu vycházejí speciální přílohy a Francouzi věří, že by to mohli zopakovat.“
Minulost s přítomností spojuje trenér Didier Deschamps. Před dvaceti lety jako kapitán zvedl k nebi trofej pro krále fotbalového světa, teď je nejsledovanějším koučem v zemi. Zatím má podporu, ale… „Pokud Francie neuspěje, není vyloučeno, že reprezentaci už po šampionátu převezme Zinedine Zidane,“ odkazuje Šmíd na volného extrenéra Realu Madrid a další hvězdu zlatého mistrovství světa 1998.
Teď je tu ale ještě Deschamps, jenž může definitivně utnout škodolibé hlasy o tom, že ho opustila vítězná aura. V kvalifikaci to tak občas vypadalo: prošedivělému trenérovi se vyčítaly šokující remízy s Lucemburskem a v Bělorusku či špatně poskládaná sestava ve Švédsku (1:2), kde nesmyslně ukázal i na borce bez formy. Když DD v televizním přenosu představoval tým pro žhavou misi v Rusku, svůj výběr trefně shrnul do čtyř slov: „Méně zkušeností, víc ambicí.“
Do nominace se nevešlo několik velkých jmen. Alexandre Lacazette, Kingsley Coman, Anthony Martial… Místo nich se překvapivě dostalo třeba na 22letého obránce Benjamina Pavarda, jenž se u televize rozplakal dojetím. „Deschamps sází na kolektiv, dobré vztahy, klid v týmu. Proto v nominaci nejsou Adrien Rabiot či Karim Benzema, jakékoliv rebelství se trestá,“ líčí Šmíd.
Nespletete se, když budete tvrdit, že Francie má nejlepší tým od zlatého roku 1998. Hlavně v ofenzivě se skrývá velká síla: nejlepší střelec posledního EURO Antoine Griezmann, mladé komety Kylian Mbappé a Ousmane Dembélé, k tomu slušná podpora ze zálohy… Otázkou je, kdo bude lídr, od Zidanova sbohem v roce 2006 Francouzům chybí velký šéf.
„Proč by to nemohl být třeba Paul Pogba?“ citovala BBC Roberta Pirese, dalšího mistra světa z osmadevadesátého.
„Sám říkal, že je na roli vůdce nachystaný. Před čtyřmi lety byl na mistrovství světa nejlepším mladým hráčem, takže teď by se měl posunout na další level.“ Na druhou stranu, 25letý záložník neměl v Manchesteru nejlepší sezonu, v rudém dresu United Unid střídal velké zápasy s propadáky.
V týdnu se Pogba s kumpány chystal na základně v Clairentaine na jihozápadním předměstí Paříže, odkud do světa proudily fotky a videa plné úsměvů. Týmu zašel popřát hodně štěstí i prezident Emmanuel Macron. Atmosféra je logicky uvolněnější než předloni, kdy Francie řešila krvavé teroristické útoky a fotbal dusila rozvleklá aféra „sex, lži a video“ útočníka Benzemy, jenž byl zapletený do vydírání spoluhráče Mathieua Valbueny.
„Chceme minimálně do semifinále,“ vyhlásil šéf francouzského fotbalu Noël Le Graët. Přinejmenším skupina by pro Francouze měla být schůdná: Austrálie, Peru i Dánsko se na turnaj musely prokousat z baráže. A pak? V ideálním případě by se měla naplnit slova barcelonské hvězdičky Dembélého: „Uděláme všechno pro to, aby na nás Francie byla pyšná.“
