Petrželův příběh v Rusku žije. Fanoušci ho uctívají a prosí o návrat
PŘÍMO Z PETROHRADU | V klubové kronice jsou strany mapující roky 2002 až 2006 zaneseny vrstvou prachu, trofej pro vítěze ligového poháru ze sezony 2002/2003 musela ve vitríně udělat prostor čerstvějším úlovkům. Rusové ovšem na trenéra Vlastimila Petrželu, který ve zmíněném období vedl slavný Zenit Petrohrad, nezapomněli. Deník Sport se přímo v baště ruského fotbalu vydal po stopách úspěšného kouče.
André Villas-Boas, Mircea Lucescu, Roberto Mancini. Tři poslední zahraniční trenéři místního Zenitu. Pojem vedle pojmu, velké osobnosti. Když poslední jmenovaný na jaře pro neuspokojivé výsledky končil, volali někteří fanoušci dokonce po návratu Vlastimila Petržely. Kdepak, odkaz českého trenéra ve velké východní zemi rozhodně nezanikl.
„Petržela? Moloděc!“ rozzáří se oči Kirillovi, letitému příznivci místního klubu. Na sobě má ruskou vlajku, očima rejdí po moderní Zenit Areně. Svatostánku pro více než 60 tisíc lidí, stojícímu na okraji města kousek od moře.
Vyrýsovaný chlapík ve středních letech využil příležitosti a v rodném městě vyrazil na osmifinálový duel světového šampionátu mezi Švédskem a Švýcarskem. Jeho srdce však bije pro Zenit. „Na Petrželu tady vzpomínáme všichni. Pod ním se hrál ten nejhezčí fotbal, jaký pamatuju. A že jsem se na zápasy něco nachodil,“ vykládá Kirill lámanou angličtinou a pokyvuje hlavou. „Velká škoda, že tu nezůstal déle.“
Tehdy na podzim roku 2002 přitom nechybělo moc, aby se Zenitu ujal někdo úplně jiný. Když z Ruska přiletěla zvěst, že nejmenovaný velký klub hledá trenéra, agent Pavel Zíka neváhal. „Přes belgického známého jsem se spojil s jedním ruským agentem. Ten přišel s nápadem, že když může Ivan Hlinka trénovat v Omsku a Vladimír Vůjtek v Jaroslavli, proč by nemohl český trenér působit i v ruském fotbale,“ vzpomíná nynější šéf společnosti Global Sports.
