Přesně ve stylu filmové hlášky „Jsem v důchodu, času mám dost…“ se Marek Sýkora nachystal k pátečnímu večeru. Díky patriotismu k západočeskému regionu si nejprve na streamu vychutnal mamutí výhru extraligové Plzně 8:1 nad Jágrovým Kladnem, nálada mu však zkysla při následném sledování rozháraného výkonu fotbalové reprezentace proti Walesu. „Veliké zklamání. Můžeme být rádi za bod. S Balem v sestavě by nás Wales porazil 4:2,“ tvrdí bývalý uznávaný hokejový kouč, jenž je v mediálním prostoru známý jako upřímný glosátor. Také proto byl během jarního šampionátu v Rize hostem studia iSport.cz.
V Plzni jste kdysi úspěšně působil, její výsledky a výkony pořád pozorně sledujete, navštěvujete některá utkání Škodovky. Zaskočilo vás skóre páteční bitvy, anebo tolik ne?
„Tak vysoka výhra je překvapením, nicméně když jsem viděl výkon Plzně v nedávném zápase s Libercem, nesouhlasil jsem se skeptickými názory mých kamarádů, kteří týmu moc nevěří. Říkal jsem jim, že je pouze otázkou času, kdy se Plzeň rozjede. Hraje už dlouho dobře, jde nahoru, je to vidět. Začátek byl kostrbatější, ale s tím se muselo počítat, po odchodu Milana Gulaše bylo více než jasné, že si to v mančaftu musí pořádně sednout. Gulaš je na naše poměry mimořádný hráč, lusknutím prstu jeho odchod nenahradíte.“
Co vás na hokejové Plzni baví?
„Má výborný drajv. Jen se jim dlouho nedařilo proměňovat šance, proti Kladnu to protrhli a dejte na mě, nebude to z jejich strany ojedinělé či náhodné vzepětí. Líbí se mi ofenzivní, bruslivý styl hry, navíc dávají hodně prostoru mladým hráčům.“
Na rozdíl od mnoha jiných týmů, které o tom jen mluví, že?
„Ano. Podívejte se na sedmnáctiletého obránce Jiříčka, to už je dnes opora mužstva. V celém klubu dělají hokej dobře, v kategoriích juniorů i dorostenců jsou v popředí. Mají z čeho brát. Já vím, že se to lehce říká a nesnadno provádí. Zvlášť v sezoně, kdy mohou padat dva týmy z extraligy. Trenéři by i přesto měli ukázat odvahu a mladým dát adekvátní prostor. Já vím, co teď bude následovat z úst některých koučů. Že to má Sýkora za sebou, tak se mu to povídá… Ale nikdo mi to nevymluví. Dávat do sestavy mladé hokejisty, juniory, je cesta, kterou český hokej musí jít. Samozřejmě, že je třeba mít k dispozici talentované a pracovité hráče. Nevím přesně, jak jinde, ale Plzeň je má, umí je zakomponovat do extraligy a dělá to úspěšně dlouhé roky. Pro mnohé kluby je v tomto vzorem.“
Dost z toho samozřejmě dělá jméno majitele.
„Jistě. Martin Straka, ale i Tomáš Vlasák a Jarda Špaček tento styl práce podporují a trenéři to respektují. Teď trochu odbočím, ale podívejte se na trenéra Čiháka, který několik let vedl plzeňské áčko, před sezonou odešel do Hradce Králové, a jak tam se úroveň herního projevu zvedla. To nemůže být náhoda. Nic proti jeho předchůdci Vláďovi Růžičkovi, ale jím praktikovaný hokej v Hradci byl poměrně zastaralý. Zkrátka, hokej, jakým se prezentují týmy Plzně, Mountfieldu nebo Mladé Boleslavi je nepochybně správný směr a do budoucna přinese českému hokeji zlepšení.“
Mnohdy záleží na koučích, kteří si hlídají záda, vlastní džob a vychovávat mladé pušky není v jejich zájmu, zvlášť pokud jsou přespolní a vědí, že dříve či později půjdou zase jinam.
„Je to tak. A tohle je právě v Plzni jinak. Straka, Vlasák a Špaček mají bohatou hráčskou historii, v českém hokeji se pohybují dostatečně dlouho, aby dokázali odhadnout, kudy musí jít. Svým přístupem jednoznačně mění náš hokej k lepšímu. Nechci je přechválit, sezona sotva začala, ale způsob, jakým jde Plzeň nahoru, musí každý vidět. Přitom ani na samém začátku sezony to nebylo špatné, hráči stačili všem soupeřům, hráli aktivně, forčekovali, jen bylo nutné pár věcí doladit, především koncovku. A to se nyní děje. S Plzní budou muset všichni počítat. Dobře se na ni dívá.“
Tým mají na povel Miloš Říha a Václav Baďouček. Cítíte jejich výrazný podíl na hře týmu?
„Ano, cítím. Vedou si dobře. Mladý Miloš je po tátovi, přijde mi, že má jeho pohled na hokej. Nebo aspoň částečně. Je znát, že hokej má v krvi, geny jsou mocné a mám dojem, že je k hráčům podobně důsledný, jako býval jeho otec. A vychází to z něj přirozeně. To já takhle úplně neměl, zapůsobit na hráče tvrdě nebyla moje silná stránka. Pro Miloše to problém není. Ovoce nese i spolupráce trenérů s manažerem Tomášem Vlasákem, který se pohybuje v kabině více než předtím.“
Po hokeji jste si zapnul fotbalovou kvalifikaci s Walesem. Z výkonu českého týmu jste byl rozpačitý, že?
„Byl, chvílemi jsem televizi přepínal na jiné kanály. Zarazilo mě a zklamalo, co bylo vidět od prvních minut. A sice diametrální rozdíl v rychlosti hráčů. Myslím, že se to omílá roky. Že rychlostně nestačíme. V sobotu ráno jsem se dočetl, že hráči tahali nohy… Nevím, nechci našim fotbalistům ubližovat, vím, že kritika bývá nepříjemná, ale to, co v pátek předvedli…“
Co vám nejvíc vadilo?
„Už ten fakt, že najednou ze sestavy zmizeli hráči Slavie. Ujišťování veřejnosti, že jsou všichni zranění, bylo velmi výrazné. Přiznám se, že se mi tomu nechce věřit. Ve sportu jsem zažil hodně, doma i v cizině, u dospělých i juniorů, ale tomuhle se zkrátka zdráhám uvěřit. To nemůže být náhoda a přijde mi to za hranou. Běžnému občanovi jakým jsem já, to přijde hodně zvláštní. Dělá to na mě dojem, že na Slavii po prohraném derby sedla panika, možná pan Tvrdík zaúřadoval. Nechci spekulovat. Další věc je, že náš výkon na mě nedělal dojem, že jde o důležité utkání o druhé místo v kvalifikační skupině o mistrovství světa.“
Může mít na váš názor vliv skutečnost, že baráž o MS mají Češi prakticky jistou?
„Tak. Přišlo mi, že se ukájíme faktem, že do baráže stejně půjdeme, takže není výsledek až tak zásadní. K tomu se na můj vkus až moc spoléhalo na návrat Patrika Schicka do sestavy. Vím, že je to vynikající útočník, můj bratr žije v Německu a líčí mi pravidelně, jak skvěle si Patrik v bundeslize vede. Přišlo mi, že jsme na jeho kouzla spoléhali až příliš. Máme zpátky Schicka a bude to v cajku. Ale nebylo to v cajku… Zarazilo mě, že Velšané měli daleko rychlejší přechod do útoku. A řekněme si to upřímně, hodně nám pomohl jejich brankář. Před prvním gólem nahrál Peškovi, druhý si strašidelně dal sám. Za sebe říkám, že to z naší strany bylo strašně špatné vystoupení. Nejsem fotbalista, očekávám proto kartáč za svá vyjádření, ale ať se na mě nikdo nezlobí, bylo to slaboučké.“
Navíc doma a to ještě za Wales nehrál Gareth Bale. Kdyby nastoupil?
„Kdyby Bale nastoupil, prohráli jsme 4:2. Možná to vidím moc černě, ale věřím tomu, že hráč jeho kvalit by jeden z mnoha velšských brejků zakončil gólem. Říká se, že hrát v národním dresu před vlastními diváky důležitý kvalifikační zápas je tou největší motivací. Ale v pátek to nebylo vidět. Nebo naši moc chtěli a z přemíry snahy hráli křečovitě. Jenže kdyby chtěli, víc by hrabali. Místo toho tahali nohy. Ale proč? Pro mě jako pro trenéra tenhle zápas přinesl řadu závažných témat a otázek.“
Co ještě?
„Co hráči dělali v posledních dnech? Pokud tedy přijeli na sraz unavení, měl trenér naordinovat takovou taktiku, která i přes tento handicap přinese lepší výkon. A proč Velšané netahali nohy? Oni to jsou trochu dřevorubci, pro někoho až neumětelové, ale ten poctivý boj mají v DNA. A to jsme všichni viděli. Něco podobného mají v hokeji Kanaďané. Naučená struktura hry, která je přikázáním a všichni ji dodržují. A ty velké hvězdy tomu dodávají nadstavbu. Jakou umí Walesu dát právě Bale. Ale na nás stačili i ti dřevorubci. Byli lepší, co si budeme povídat. Zvláštní…“
