Nastoupil do obou utkání baráže proti Norsku v základní sestavě - a to na klíčovém postu stopera. David Rozehnal pomohl reprezentaci v roce 2005 k postupu na mistrovství světa v Německu.
Obránce, který kopal českou, německou, francouzskou, italskou i anglickou ligu, dobře ví, jaký vliv měl pro baráž s Norskem v listopadu 2005, návrat Pavla Nedvěda. „Byl pro nás vzpruha,“ vzpomíná jedenačtyřicetiletý David Rozehnal.
Byli jste pro souboj s Norskem favorit?
„Myslím, že takový lehčí. Měli jsme mužstvo poskládané z TOP fotbalistů, kteří hráli ve velkých klubech a v nich byli lídry. Myslím hlavně ty starší. Norové měli velká jména, třeba útočníka Carewa, ale trošku favorit jsme byli.“
Cítili jste se tak?
„Baráž je ošemetná. Je to dvojzápas kdo s koho. Není vidět tolik otevřený fotbal jako v klasické kvalifikaci. Navíc se hrálo na těžkých terénech - a to venku i doma.“
Byl jste nervózní?
„Tehdy už jsem naskakoval víc, byl jsem v základní sestavě. Ani jsem už nebyl ten nejmladší v mužstvu. Psalo se, že to musíme zvládnout, zdravá nervozita tam byla. Uvědomujete si, že budete buď zero, nebo hero. Ale ze mě to hned spadlo, přišel jsem na hřiště, vypnul mozek a jel si to svoje, šel jsem za vítězstvím pro tým.“
Čtyři roky předtím nezvládla reprezentace baráž s Belgií. V kádru se našlo dost pamětníků. Brali jste neúspěch jako nějaký strašák?
„Nezažil jsem to, ale vím, že to nebylo moc fajn. I pro mě jako pro diváka, jako pro fanouška českého fotbalu. Kluci, kteří byli součástí neúspěchu, byli možná trošičku nahlodaní, na druhou stranu už byli zkušení a sebevědomí. Mně osobně to někde vzadu v hlavě nestrašilo.“
Do týmu se vrátil Pavel Nedvěd, který nenastupoval od posledního zápasu mistrovství Evropy 2004. Byl to velký faktor úspěchu?
„Byla to velká vzpruha pro nás mladší, ale myslím, že i pro starší kluky. Pavel Nedvěd byl obecně důležitý hráč. Pro národní mužstvo, pro kluby.“
V čem?
„Vrátil se někdo, kdo měl neuvěřitelnou kvalitu a dával mužstvu hrozně moc po fyzické i psychické stránce. Zaprvé dokázal tým semknout, za druhé strhnout výkonem na hřišti. Já jako mladý jsem musel jezdit, jak se říká, po zadku, abych se mu vyrovnal. Ne, to je špatně řečeno, abych se mu aspoň přiblížil.“
První zápas se hrál v Oslu, zvítězili jste 1:0. Vybavují se mi dvě věci: Vladimír Šmicer skóroval hlavou, což nebylo obvyklé, a šílený terén. Co vám?
„Přiznám se, že si gól nevybavuju, ale zato hřiště si budu pamatovat do konce života. Už na předzápasovém tréninku jsme po něm chodili s trenérem Brücknerem a viděli, že je tragické. Říkal nám, abychom si vzali kolíky patnáctky. Jenže to bylo, jako kdybychom vyběhli na podpatcích. (směje se) Nakonec to bylo na hráčích, ale musím říct, že hřiště jsem se bál víc než soupeře.“
Proč?
„Náš tým se v první řadě vyznačoval tím, že chce hrát fotbal. A tady to nešlo. Bylo to bojovné utkání. Oni to nakopávali na útočníky, my jsme se snažili to nějak dostat pryč. Kromě výsledku jsem z toho neměl moc hezký pocit.“
Byla povrchu uzpůsobená taktika?
„Samozřejmě, můžete umět hrát sebelepší fotbal, ale jakmile nemáte podmínky, tak to nejde. Ani Barcelona by na tomhle hřišti nedokázala kombinovat. Proto jsme nakopávali na Honzu Kollera a reagovali na sklepnuté balony. Do defenzivy jsme hráli opatrně, do ofenzivy jednoduše.“
Druhý duel rozhodl Tomáš Rosický.
„Tehdy platilo pravidlo o gólu ze soupeřova hřiště. Proto jsem si po Rosově brance říkal, že by museli dvakrát skórovat, což s naší kvalitou nemohou zvládnout. Především si ale vybavuju euforii po zápase.“
Vám bylo pětadvacet, kopal jste v Paříži za St. Germain. Jaké jste měl postavení v reprezentaci?
„Na šanci jsem si musel počkat. Když jsem přišel do nároďáku, byli na stoperu Tomáš Ujfaluši s Rendou Bolfem. Přede mnou byl ještě Martin Jiránek. Věděl jsem, jaká je moje pozice. Ale v době baráže už jsem byl v základu, začal jsem nahrazovat Bolfína, který měl problémy se zády. Myslím, že právě tehdy se to lámalo. Něco jsem předvedl v Paříži a myslím, že ani v nároďáku jsem nezklamal. Byl jsem spokojený, bral jsem za velkou čest, že jsou v týmu.“
Současný český celek hraje ve čtvrtek první díl baráže o mistrovství světa v Kataru ve Švédsku. Postoupí?
„Jedno je důležité. I když je tým oslabený absencemi důležitých kluků, nemůžeme si říkat, že nemáme co ztratit. Máme co ztratit, postup na mistrovství světa. Tady není cesta zpět, nemáte opravné zápasy. Věřím v úspěch, vždycky je důležité přitáhnout tu pozitivní myšlenku.“
