Palička o reprezentaci: Trpišovský? Ano, ale teď bych nechal Šilhavého

Je porážka vzhledem k okolnostem, tedy četným absencím, vůbec překvapením?
„Situace před utkáním nebyla pro trenérský štáb vůbec jednoduchá. Absencí bylo strašně moc. Kdyby se prohrálo 0:3 a soupeř byl jasně lepší, tak by se to akceptovalo jinak. Tohle však byl jiný případ, jsem přesvědčený o tom, že pozitivně pomohla změna defenzivnějšího rozestavení. Ať už typologií zápasu, soupeřem či zaplněným venkovním stadionem.“

Systém se třemi stopery do té doby Jaroslav Šilhavý nikdy nepoužil. Příjemně překvapil.
„Laikovi se to možná nejdřív nezdálo, ale fungovalo to velmi dobře. Všichni tři stopeři vyhrávali osobní souboje, svědčí o tom pouhé dvě střely domácích na bránu Tomáše Vaclíka. Trenéři připravili mužstvo výborně, o to víc mrzí, že se do Kataru nepodíváme. Nicméně jednu věc, která nefungovala, bych stejně našel.“

A sice?
„Ve finálním řešení jsem měl několikrát pocit, že si hráči nevěřili. Spíš zodpovědnost posunovali ještě o jednu přihrávku dál, místo aby zakončili sami. Takových situací bylo mnoho. Suverenita, sebevědomí, touha rozhodnout chyběla. Po utkání si určitě všichni uvědomovali, že to byla škoda.“

Kolik času potřebuje realizační tým, aby připravil mančaft na nové schéma 3–4–2–1?
„Je to o videu, komunikaci, pohovorech, inteligenci hráčů. Na druhou stranu, nebavíme se tady o žádné světoborné novince, reprezentanti by měli být schopni v pohodě přepnout. Na srazech navíc nikdy není tolik času jako v klubu. Jediný otazník jsem měl u halvbeků.“

Vlevo Jakub Jankto, vpravo Lukáš Masopust.
„Zastávám dlouholetý názor, že v tomto rozestavení musejí být havbeci typologicky jako Kadeřábek. To znamená: spolehliví krajní obránci, kteří umějí zaútočit, i když hrají v systému na čtyři vzadu. Třeba Bah ve Slavii. Reprezentace tam měla skvělé hráče, ale s ne úplně vyladěnou defenzivou. Už před zápasem jsem měl trochu obavy, které se taky v prvních třiceti minutách u Jankta potvrdily. V tomto smyslu to byl risk, protože do každého rozestavení potřebujete vhodné typy hráčů, ale jinak to bylo správné rozhodnutí. Postupně si to sedalo. Tedy až do doby, než šli do hry náhradníci. Tam už mi přišlo, že se projevil krátký nácvik taktické novinky.“

Výkon šel dolů.
„Kdysi se hrál fotbal bez taktiky. Někdo ho uměl lépe, někdo hůř. Ale dnes už je to obrovsky složitá a odborná záležitost, což ukazuje v plné parádě Jindřich Trpišovský. Je třeba hráče natrénovat tak, aby všichni věděli, co mají dělat oni i spoluhráči. Reprezentace na to měla málo času, dovedu si představit, že se pracovalo hlavně se základní jedenáctkou. Tak jako to dřív dělal Karel Brückner. S novými hráči už bylo znát,