Předvánoční fotbalová party v Kataru. Hlavní příběhy mistrovství světa
Fotbalový Ježíšek z Kataru hlásí příchod. Světový šampionát v poušti byl vylosován, ačkoli kompletní obsazení hostiny bude známo (snad) až v červnu. V záplavě paradoxů zůstává jediná jistota – Češi na závěrečném turnaji nejvybranější elity budou tradičně chybět. Ale to neznamená, že bychom si nemohli projít, kdo a jak si bude moci dárky za tři čtvrtě roku pod žhavým sluncem rozbalovat.
Zkrotíte děti zlobící kvůli nedočkavosti z blížícího se Štědrého dne. Manželku nebo přítelkyni taktně poprosíte, aby v kuchyni dopekla cukroví. A vy zaplujete do oázy klidu k televizi. Ne na kultovního Mrazíka nebo na Tři oříšky pro Popelku, ale na finále mistrovství světa ve fotbale!
Ano, tahle ještě donedávna sci-fi představa se v mnoha rodinách stane již 18. prosince tohoto roku skutečností.
Navzdory tomu, že se to fůře lidí nelíbí.
Za všechny hlas mluvčího kritiků Louise Van Gaala, kouče nizozemské národní fotbalové gardy: „Je směšné, že jedeme hrát do té země - jak říká FIFA - pomoci rozvíjet fotbal. A uděláme to tak, že tam zorganizujeme turnaj. Je to kravina, ale na tom nesejde. Mistrovství světa v Kataru je pouze o penězích a komerčních zájmech.“
On a jeho souputníci nechtěli šampionát v království písku a ještě v čase evropské zimy. Vadí jim tisíce mrtvých migrantů z Nepálu, Pákistánu či Bangladéše, kteří nepřežili dvacetihodinovou pracovní dobu v extrémním horku na výstavbě futuristických arén, dopravní infrastruktury a zcela nového města. Mají osypky, když si vybaví podezření z korupce provázející přidělení pořadatelství.
Ale zároveň i oni vědí, že bláznivý projekt již nikdo nezastaví. Proč? Jen plánovaný příjezd 1,5 milionu zahraničních návštěvníků přinese do katarské pokladny téměř 20 miliard dolarů. O výnosech z reklamních a televizních práv pro FIFA se nemá smysl bavit. A peníze nikomu nesmrdí.
I Louis van Gaal do Kataru pojede. Byť mu místo konání je proti srsti, čelí rakovině prostaty a po šampionátu ho na lavičce vystřídá Ronald Koeman. Nečiní tak kvůli financím, vyděláno má dost, nýbrž proto, že mistrovství světa je snem každého trenéra i hráče.
Držme se tedy sportovního rozměru a lehce si zrevidujme účastníky exotické fotbalové výpravy do Kataru.
Co musí potěšit příznivce napříč kontinenty, je skutečnost, že až na jednoho budou všichni obři u toho. O výjimku potvrzující pravidlo se postarali Italové. Poslední mistři Evropy si trochu schrupli na zlatém obláčku a v baráži se Severní Makedonií je zpátky na zem snesl gól outsidera v nastavení.
V zemi, kde vládne fotbalové náboženství, šly vlajky okamžitě na půl žerdi. Sotva se squadra azzura vykoupila z neúčasti na světovém šampionátu v Rusku evropským zlatem, už zase musí chodit kanály. Manažer Roberto Mancini však o místo nepřišel.
Italové si tak budou od poloviny listopadu u obrazovek masochisticky představovat, jaké by to bylo, kdyby mohli jejich miláčci bojovat o návrat na světový vrchol, na který vyšplhali v roce 2006 v Německu.
Kdo v Kataru převezme nevděčný úkol hlavních favoritů?
Sázkové kanceláře se shodují na této pětce: Brazílie, Anglie, Francie, Španělsko a Argentina. Proč ne. Podpůrných argumentů nakupíme dost.
Začněme u brazilských hračiček. Ti chtějí konečně přidat na národní dres šestou mistrovskou hvězdu. Kdy získali tu pátou? Tak schválně, je to otázka pro pamětníky…
Bylo to na mistrovství světa 2002 v Japonsku a v Jižní Koreji. Tehdy ve finále zdolali pod velením trenéra Luize Felipe Scolariho Německo 2:0. Dvěma góly kanonýra Ronalda, jenž bral za 8 tref i korunu pro nejlepšího střelce šampionátu.
Jenže pak už ani ťuk. Jen frustrace podtržená sedmičkou od Němců (1:7)
