Hráči prokleté baráže očima Haška: průměr, bledý Rosa i bobřík mlčení
Nejen vzpomínky na českou účast na MS evokuje mundial v Kataru, ale také na „slavné prohry“, kdy skončili v předsíni a protivníci jim přibouchli dveře. Nejvypjatější bezpochyby byla v roce 2001 baráž s Belgií (dvakrát 0:1), která odpravila naděje týmu Jozefa Chovance na cestu do Jižní Koreje a Japonska. Depresi dokreslil bobřík mlčení před novináři a tři červené karty. „Nebyli jsme dobře připraveni mentálně. K tomu spousta zraněných, averze vůči svazovému předsedovi Obstovi. Celá baráž byla divná," vzpomíná tehdejší záložník a dnes trenér Martin Hašek. Pro iSport.cz komentuje osudy jednotlivých hráčů, z nichž mnohé znal ze Sparty. Jak Pavel Srníček snášel konkurenci Petra Čecha? Má Tomáš Řepka na to být trenérem, kdo by utáhl fotbalový svaz a z koho obránci soupeře, s prominutím, „s*ali maggi“?
Pavel Srníček
brankář / Brescia Calcio / 33 let
Jeho role v baráži: Odchytal oba zápasy, po odvetě slovně napadl belgického trenéra Roberta Wasseigeho a dostal od FIFA pokutu 43 tisíc korun. Nástupce kouče Jozefa Chovance Karel Brückner pak vsadil na Petra Čecha.
„Vždycky si vzpomenu, že v podstatě dokázal ´udělat´ sám trénink a atmosféru na něm, když se hráčům tolik nechtělo. Dostal to do nich. Tím, jak nás ostatní inspiroval, jak na nich chytal a taky, jaké na nás měl kecy. Jakmile byla střelba, začal s nimi, najednou chytal nohama, vyhlavičkovával střely. Když zavřel bránu, tak bylo vymalováno. Kdyby všichni gólmani měli takové nasazení, tak by za prvé byli lepší, než jsou, a hráče by tréninky víc bavily...
Vím, že byl naštvaný, když novináři rozebírali, že by měl chytat Petr Čech, který už pravidelně nastupoval za Spartu, hrál Ligu mistrů a měl výbornou formu. Kdyby byl v bráně on, určitě by to nebylo oslabení. Ale Pavla se to dotklo. Chápu ho, ale noviny taky. V každém případě myslím, že pro zpochybňování pozice jedničky nebyl nějaký zásadní důvod. Pavel platil za oporu, nebyl přestárlý, ani z formy. A teď má místo něho chytat o hodně mladší konkurent… Řekl bych, že se to trochu přeneslo i do osobní roviny. Hráč by to měl oddělit, ale není to jednoduché.
Po konci v baráži byl Pavel v kabině ostrej, nepáral se s tím, padly tam i nějaké invektivy směrem ke svazu, respektive k jeho představitelům, předsedovi Obstovi. Že kdyby tam byl někdo jiný, v životě by se to nemohlo stát. Já mlčel, ale z mého pohledu měl Srňa skvělou kariéru a díky ní takovou pozici, že mi nepřišlo divné, že si takhle dovolil mluvit. Odpovídalo to situaci. Potkali jsme se pak až ve Spartě, kdy jsem dělal trenéra a on měl na starosti brankáře, nahradil Honzu Stejskala. Byli jsme kamarádi, xkrát byl u nás doma, na grilování, zašli jsme spolu za sportem i kulturou. Sblížili jsme se mnohem víc než v nároďáku. Charakterově to byl čistý kluk.
Vybavuju si jako teď zprávu o jeho nenadálé smrti. Byl jsem s rodinou na horách v Itálii, měli jsme zrovna po lyžování. Bylo to strašně smutné, moc nám všem chybí...“
Zdeněk Grygera
obránce / Sparta Praha / 21 let
Jeho role v baráži: V Bruselu odehrál na pravém kraji obrany pouze prvních třicet minut, pak kvůli natrženému svalu střídal. A v šatně osprchovaný zíral, co tam před přestávkou dělá i Tomáš Řepka.
„Byl teprve chvilku ve Spartě, ale už hrál Ligu mistrů a byl dost prověřený na to, aby reprezentační utkání zvládl. Přitom když přišel z Drnovic, v životě by mě nenapadlo, jak skvělou kariéru udělá. Byl v mých očích dost průměrný, celkově takový nevýrazný, v podstatě nijaký. Skončil zápas a já si ani vlastně nevšiml, že hraje. Nechyboval, ale ani nevynikal. Na Tomáši Rosickém vidíte v šestnácti, co v něm je, u jiného ještě ve dvaceti ne. Když přijdete ráno do kabiny, někdo vás hned zaujme. Jako Tomáš Sivok, toho jsem hned vnímal jako personu, čiperného, chytrého kluka. Ale Zdeněk jen seděl a koukal. To ale nemyslím negativně, někdo na to není. A on byl ještě mladý.
Když si vzpomenu, jak byl ve Spartě na zkoušce Vladimír Coufal, byl sotva průměrný, přišlo mi, že byl takový polodřevák. A dnes hraje Premier League. Pokud je někdo pracovitý a má to v hlavě srovnané, dosáhne toho hodně. Já byl ve dvaceti v krajském přeboru. A to o Zdeňkovi říkám, že byl nevýrazný. Přitom nastupoval v jednadvaceti v Champions League... Ohromně se vypracoval, udělal skvělou kariéru. Ke spolehlivosti a klidu byl schopen přidat nadstavbu a fakt kvalitu. Už v Ajaxu předváděl výborné výkony a to, že se posunul do Juventusu, mluví samo za sebe. Dneska dělá sportovního ředitele ve Zlíně, zaujalo mě, že nejdřív chtěli jako nového trenéra Petra Radu – a pak Pavla Vrbu.“
Jiří Novotný
obránce / Sparta Praha / 31 let
Jeho role v baráži: Pilíř letenské obrany odehrál na stoperu obě utkání v základní sestavě, pokaždé však s jiným parťákem.
„Přiznám se, že bych si nevzpomněl, že v baráži hrál. Vynikající hráč. Chytrý v defenzivě, klid na míči, přehled, výborná rozehrávka, vynikající při obranných i útočných standardkách. Kdyby byl rychlejší, udělal by ohromnou kariéru i v cizině. Potkali jsme se v Rusku, když byl v Rubinu Kazaň. Fajn angažmá, ale mohl hrát deset let bundesligu a patřit tam mezi top tři stopery. I v reprezentaci by měl výraznější roli. Ale pánbůh ti nedá všechno. A Jirkovi toho dal hodně. Má se Spartou čtrnáct titulů, je to legenda a zůstane jí do smrti i po smrti…
Trénuje ve Vestci, ale myslím, že to v něm úplně není. Taková ta směs ambicí, tahu na bránu v trenéřině, ochoty učit se a podobně. Je v klidu, hodně sportuje. Vím, že se životosprávou si ve Spartě kluci moc těžkou hlavu nedělali, kávičky, diskotéky a tak dále. A on na sobě němá gram tuku, každý den hraje fotbal, hokej, nevím, co všechno. Klobouk dolů!"
Tomáš Řepka
obránce / West Ham United / 27 let
Jeho role v baráži: Nezkrotný tvrďák byl v Bruselu vyloučen ve 42. minutě za dohrání souboje s Bartem Goorem, kterého trefil loktem. Před odvetou byl vyřazen z kádru.
„Jeho vyloučení a vyřazení z týmu je jedním ze symbolů nepovedené baráže. I když tam bylo věcí, bobřík mlčení... Po Goorovi se Řepa v prvním zápase ohnal zbytečně, přitom ho netrefil do obličeje, ale někam do hrudníku, Belgičan to nafilmoval. Jenže on mu k tomu dal šanci a rozhodčímu k vyloučení taky. Takže to bylo trochu nespravedlivé a zároveň nešťastné a v podstatě hloupé. Šli jsme do deseti a vlastně byli rádi, že jsme prohráli jen 0:1. Pamatuju si, že jsem si pořádně zaběhal, bylo to nadoraz. Hráli jsme na těžkém terénu, měl jsem obavu, abychom nedostali druhý gól. Pořád ale stačilo doma vyhrát 1:0 a jít do prodloužení, penalt.
Řepův konec v reprezentaci byl zvláštní. O svazovém předsedovi Obstovi řekl, že je týpek, od týmu se odpojil. Kluci měli vůči Obstovi velkou averzi, spousta z nich měla pocit, že rozhodčí v Belgii i doma pískali proti nám a že za jiného předsedy by to tak nebylo. Že za Chvalovského se proti Čechům nepískalo… Na druhé straně nebyl důvod, aby Řepa s týmem zůstával, když nemohl odvetu hrát, a pak už se změnili trenéři. Byl rychlejší než Novotný, a jestli měl Jirka výborný odraz, on v tom byl ještě lepší. I díky tomu všemu mohl hrát Serii A a Premier League, i jako pravý obránce. Naproti tomu zase neměl duševní vyrovnanost nebo jak to nazvat, měl hodně karet i výroků, které nadělaly zlou krev.
Později jsme se potkali ve Spartě, nejdřív ještě jako hráči, oba jsme se tam vrátili. Pamatuju si, že za mnou přišel a poprosil mě, jestli by si mohl vzít mou dvojku. Mně to nevadilo, já chtěl zase čtyřku, tak jsem mu ji nechal. Po čase jsem se pak ocitl v roli jeho trenéra. Na soustředění ještě zvládal dva tréninky denně, v sezoně se zápasy už takhle všechno neabsolvoval. Vždycky když měl nějaký problém, říkal, že musí pro dceru, vyhověl jsem mu. Věděl jsem, že nechce trénovat, ale já si ani nemyslím, že by měli mít všichni hráči stejnou tréninkovou zátěž. Měli jsme nepsanou dohodu, mezi námi to fungovalo. Jen trochu blbě dával, když jsem přede všemi zmínil, stejně jako u ostatních, že udělal nějakou chybu.
Po titulu, ke kterému výrazně přispěl, šla jeho výkonnost postupně dolů. Byla chyba, že mu Sparta prodloužila smlouvu. Takže neměl výkonnost, ale smlouvu ano, a to byl problém. Dalo se tomu předejít, bylo to manažerské pochybení. Do té situace to vůbec nemělo dojít. Když má hráč nějaký věk, nedrží životosprávu, ponocuje, pije, kouří, tak mu další smlouvu dávat nemůžete. Řepa cítil, že ztrácí půdu pod nohama, vznikl napnelismus. Pepa Chovanec jako GSM mě poslal na tiskovku, abych řekl, že už Řepa vlastně nemá žádná privilegia a bude muset o svou pozici bojovat. On si pak asi myslel, že to byla moje iniciativa, a tři týdny se mnou nepromluvil…
Teď ho přijali na studium profi licence, ale mít předpoklady pro práci trenéra, to je komplexní věc. Musíte být manažer, psycholog, pedagog… Má ohromné hráčské zkušenosti, umí jazyk, to na desítku, ale když si vezmu celý ten balíček, tak si myslím, že je to výrazně horší.“
Tomáš Ujfaluši
obránce / Hamburger SV / 23 let
Jeho role v baráži: V Belgii po půlhodině střídal zraněného pravého obránce Zdeňka Grygeru, v odvetě nenastoupil.
„Moderní elegantní stoper. Silný, rychlý, fakt komplexní hráč, na evropské úrovni. Symbol té opravdové kvality. Hrával Bundesligu, Serii A, La Ligu a na stará kolena ještě udělal přestup do Galatasaraye Istanbul, což je top turecký klub. To je kariéra jako hrom. Pamatuju si ho ještě jako defenzivního záložníka, když jsme do Olomouce přijeli se Spartou a on hrál na Míru Baranka. Trošku ho, řekněme, proháněl… Měl fantastickou kariéru, ještě aby nebyl stabilní reprezentační stoper! To by musel být francouzský nároďák, aby se do něj s takovým CV nedostal.
Samozřejmě že ve fotbalovém prostředí jela jeho hláška Nic jsem neplatil, ale ta částka absolutně nesouhlasí, všichni si z toho dělali srandu. Bylo to období, kdy novináři začali tyhle věci sledovat. Já jsem se v nároďáku pohyboval ve druhé polovině devadesátých let, do roku 2001, a kdyby novináři chtěli, dostali by materiál na každém srazu jako na zlatém podnosu. Ale předtím se to nedělo, jen s herci a se zpěváky, říkal jsem si: To je zajímavý, že je sportovci nezajímají, to by bylo pošušňáníčko. Ale pak to začalo, proto vznikla i tahle kauza. Ale nebyl jsem u toho a vím, co jsem kdy řekl sám a jak to pak začalo kolovat mezi lidmi. Proto k tomu nebudu vůbec nic říkat. Jen to, že z Ujfiho ta slova dělají blbce, kterým určitě nebyl…“
Marek Jankulovski
obránce / SSC Neapol / 24 let
Jeho role v baráži: Na levé straně obrany odehrál obě utkání. Tahle pozice byla i pro příští léta zkrátka jeho.
„Upřímně, nenapadlo mě, že jednou bude hrát za AC Milán – a tolik let. Ale ani jsem nad tím takhle nepřemýšlel. Viděl jsem mladého, šikovného a hrozně fajn kluka s výbornou levačkou, který startoval skvělou kariéru v reprezentaci. Já si ho ale pamatuju už z jednadvacítky, byl jsem s ní jako jeden ze tří povolených starších hráčů na turnaji a hodně jsem s ním kecal. Otevřený, milý kluk, vždycky se s ním rád potkám. Zkusil dělat sportovního ředitele Baníku, ale zvenčí mám pocit, že vnitřně úplně nepřijal, že to chce doopravdy dělat. Že se to třeba i očekává, navíc v Ostravě, že klubu přinese prestiž, ale přitom nenabyl přesvědčení: Tuhle práci chci dělat, baví mě, bude mě naplňovat. Nedostal se do hloubky, spíš bych řekl, že klouzal po povrchu, neměl to uvnitř. Ale to není žádná kritika, každý nemůže dělat jakoukoli práci. Musel si zkusit, jestli je to ono.“
Petr Johana
obránce / Slovan Liberec / 25 let
Jeho role v baráži: Původně se s ním nepočítalo, po zranění Zdeňka Grygery na něho dodatečně došla řada kvůli indispozicím Romana Týceho a Tomáše Votavy. V 58. minutě odvety ho střídal Jiří Jarošík.
„Vidím ho jako průměrného hráče, který na mě z výkonnostního hlediska neudělal dojem, abych si řekl: Wow! I když se pak dostal z Liberce do Sparty. Na baráž vůbec nebyl v nominaci, povolali ho až na odvetu kvůli Grygerovu zranění v prvním zápase. A hned hrál v základní sestavě... To byla jedna z dalších věcí, která zapadala do toho, že všechno kolem baráže bylo takové zvláštní, jak se to všechno nepovedlo. Je to jeden ze střípků, proč ve mně z baráže zůstává divný pocit. V podstatě bylo smutné, že se zranil dvacetiletý Grygera a Česko nemělo na beka lepší variantu. A ještě si ho víc pamatuju jako stopera. Já byl šťastný, že mezi těmi kluky mohu být, ale už jsem měl reprezentační starty i spoustu zápasů v Lize mistrů, takže když tě povolají, jakoby tam patříš. I když sedíš u stolu s borci z Dortmundu, Lazia a podobně. Petra Johanu ale povolali z Liberce, který ani ještě neměl titul, i když hrál na podzim slušně. Nevím, jak se cítil, přišel mi trochu vyjukaný. Logicky když tě donominují, spadneš do toho, máš kratší čas se na všechno mentálně připravit.“
Tomáš Hübschman
obránce / Sparta Praha / 20 let
Jeho role v baráži: Je to skoro neuvěřitelné, ale v reprezentaci tehdy debutoval. V úvodním utkání do druhé půle střídal Vladimíra Šmicera, aby zacelil díru po vyloučení Tomáše Řepky. V Praze stejně jako ve Spartě oživil spolupráci s Jiřím Novotným.
„V lize i Champions League hrál za Spartu stopera famózně, s Jirkou Novotným na sebe byli zvyklí. Přitom když ho dal Jaroslav Hřebík na stopera poprvé, říkal jsem si: Ty vole, to bude problém. A on to zvládl bravurně, vyhrával všechny souboje, i když má metr osmdesát. Na Bayernu Mnichov v Lize mistrů uskákal vysokého útočníka Carstena Janckera. Tam jsem definitivně viděl: To je stoper. Přitom většinu kariéry odehrál jako defenzivní záložník, kde jsem ho původně viděl spíš. Pozici šestky vlastně převzal po mně. Ve Spartě jsme byli kamarádi. Veselý, otevřený, prima kluk, rozuměl jsem si s ním. Hodně jsme spolu mluvili. Jsem trošku učitelský typ, vždycky jsem chtěl mladým pomoct, samozřejmě musí tomu odpovídat odezva. Je až neuvěřitelný, že i v jednačtyřiceti hraje ligu. Je to asi poslední hráč, se kterým jsem nastupoval. Vždyť já skončil už před patnácti lety…“
Karel Poborský
záložník / Lazio Řím / 29 let
Jeho role v baráži: Expres na pravém kraji zálohy odehrál celý první zápas, v Praze místo něho do druhého poločasu vyběhl Libor Sionko.
„Co si vybavuju a jestli se nepletu, Poborák snad tehdy prohlásil, že skončí s reprezentací. Úplně přesně jsem to nechápal, říkal jsem si: Proč zrovna teď? Mohl to udělat vhodněji. Divných záležitostí tam byla spousta a do toho ještě tohle. Alespoň takhle to mám v hlavě, je to první věc, která mě napadne v souvislosti s ním a baráží. Pozici na pravé straně zálohy měl přitom neochvějnou, byla jasná od EURO 1996. Koupil ho Manchester United – to není, že jdeš do Brightonu, to je Manchester! Pak Benfica, Lazio...
V šatně nebyl zrovna ten typ, který by nějak hodně mluvil, spíš je to introvert. Ale samozřejmě když něco řekl, díky hráčské síle a CV, mělo jeho slovo váhu. Výborný hráč, ale Tomáš Rosický byl potenciálem někde úplně jinde. Nebo Patrik Berger, asi s nejtvrdší střelou, jakou jsem viděl. Když se uvolnil a bum, to bylo něco speciálního. Ohromná síla. K tomu měl postavu, byl to fešák, prototyp hvězdy. Něco dokonalého. Plus Vláďa Šmicer, toho taky vidím výš. Koller byl jiný typ, ale tihle hráči mi přišli ještě výraznější než Karel. Rozhodně nicméně patří do skupiny hráčů, které si vybaví každý po celém světě, když se řekne Česko. A taky Milan Baroš, Petr Čech.
Umím si ho představit víc než někoho jiného, kdo to dělá, že se stane bafuňářem. Je klidný, vyrovnaný, dokáže naslouchat, naformulovat názor. Je to seriózní chlap. Jde ale spíš o to, koho ve volbách předsedy FAČR vlastně zastupoval, jakou energii. A to mi moc nešlo pod vousy. Ale skoro si dnes troufnu říct, že to dopadlo hůř, než kdyby vyhrál Karel. Je to úplně celé špatně...“
Vladimír Šmicer
záložník / FC Liverpool / 28 let
Jeho role v baráži: V Bruselu doplatil na Řepkovo vyloučení a přepustil místo Tomáši Hübschmanovi. Na Letné v 68. minutě za stavu 0:1 střídal Martina Haška, ale Štístko tentokrát nezafungoval.
„Samozřejmě si vybavím jeho gól v nezapomenutelném finále Ligy mistrů proti AC Milán, které otočili. Druhou vzpomínku mám ze Skotska, kde jsme hráli: vnímal jsem přímo na hřišti jeho velkou individuální kvalitu, schopnost udržet míč, obejít protihráče, jakoby s ním tančil. A taky jsem si vyzkoušel, jak mi dokáže pomoct, nabídnout se. Jako když si trenér s hráči přímo zahraje, vnímá jejich kvality ještě víc. A já si to tehdy užil plnými doušky.
Stejně jako Karel Poborský původně kandidoval na předsedu FAČR. Nevím, jestli si opravdu uměl představit, že by tu funkci vykonával, byla by to ohromná změna životního stylu a tak dále. Upřímně řečeno, já si ho v čele asociace úplně představit nedovedu. Myslím, že by ho to zabilo, sežralo zaživa. Pro mě je to skvělý, otevřený, upřímný, pozitivní, poctivý kluk, dobrý parťák. Druhá věc je, jestli to jsou předpoklady na předsedu FAČR... Asi nejsou.“
Pavel Nedvěd
záložník / Juventus Turín / 29 let
Jeho role v baráži: Měl být iniciátorem bobříka mlčení směrem k novinářům. Patřil do základu v obou zápasech, v nervózním závěru toho druhého byl v 88. minutě vyloučen.
„První, co mě v souvislosti s ním napadne: když jsme trénovali poziční hru a já s ním byl v týmu, měli jsme tendenci potkávat se ve stejném prostoru. Shodně jsme ho načítali, pracovali s ním. Vlastně jsme si překáželi, pak jsme se tomu i smáli. To si samozřejmě nemůže pamatovat, ale pro mě to byla svým způsobem pochvala. V létě 2001 před baráží přestoupil z Lazia do Juventusu. Nové mužstvo, jiný způsob tréninku, neměl formu. A neměl ji ani v barážovém dvojzápase, hrál dost pod své možnosti, a ještě dostal červenou kartu. Později hrál za Juventus fantasticky a získal Zlatý míč.
Že někdo říká, že neměl talent a všechno si vydřel? Tak všem, kdo to říkají, vzkazuju: Když někdo bude takhle dřít nebo i víc, taky Zlatý míč vyhraje? Pak by ho měla spousta lidí. To je přece úplná blbost! Měl obrovský talent, i když ne ten nejvyšší level jako třeba Rosický nebo Berger. Jestli oni měli na škále desítku, Nedvěd měl sedmičku nebo osmičku – ne pětku, tu jsem měl já. Oni zase neměli takové zdraví a možná ani takovou pracovitost jako Méďa. A myslím, že i on se k ní musel prožít, propracovat, že když byl mladý, taky byl vejlupek. Měl to srovnané: Jedu 24/7, nemakám jenom na tréninku.
Pokud jde o to, co se teď děje v Juventusu, nesleduju to a nemůžu to hodnotit na základě článků. O bafuňařině, a nota bene v Juventusu nevím vůbec nic. Ani netuším, co teď sám chce. Jen mi připadá, že by mu seděla pozice fotbalového ambasadora, umím si ho v ní na určitou dobu představit víc než u každodenní, opakované mravenčí, systematické práce. Ale to je můj pohled zvnějšku.“
Tomáš Rosický
záložník / Borussia Dortmund / 21 let
Jeho role v baráži: Upínaly se k němu velké naděje, ale v Bruselu si odpykával trest za žluté karty a nastoupil po nemoci až v odvetě.
„Na stupnici talentu jasná desítka. Vždycky jsem se na něho v televizi rád díval, on fotbal nehrál, ale tančil. Povýšil ho na umění, přezdívka Malý Mozart dost sedí. A ještě u toho hodně dobře vypadal, tak lehce, roztomile. Hra s ním dostávala jiné tóny. Když jsem se díval na videu na sebe, to bylo utrpení mladého Boháčka... Kdežto při pohledu na něho plesá duše. Musel by vyhrát Zlatý míč, kdyby nebyl chabrusák se zdravím, pořád měl nějaká zranění, antibiotika, třikrát do roka, pořád dokola. Pak se to vleče, naskládá, nemůžete kariéru rozvinout.
Myslím, že i při baráži měl angínu. To, že v Bruselu nenastoupil, jsme brali jako ztrátu. V odvetě hrál možná ještě pod antibiotiky nebo po jejich dobrání, ale už neměl horečky. Teď se mi vybavila vzpomínka: stáli jsme v tunelu, díval jsem se na něho a byl úplně bílej. Vnímal jsem to tehdy tak, že ví, že je v háji, že se musí cítit jako spráskaný pes. Cítíte, že na hřišti nic neuděláte, a zároveň, že máte odpovědnost. Všichni na něho totiž čekali: On nám pomůže, on nás zachrání... A on věděl, že nepomůže. Spoléhalo se na něho a na Nedvěda, ale ani jeden tým v baráži netáhl."
Jiří Jarošík
záložník / CSKA Moskva / 24 let
Jeho role v baráži: První zápas odehrál stejně jako ve Spartě s Martinem Haškem, ve druhém v 58. minutě nahradil Petra Johanu.
„Ve Spartě jsme spolu nastupovali ve středu zálohy, byl klíčovým hráčem sparťanského tažení Ligou mistrů. Počítal jsem s tím, že bude hrát defenzivního záložníka i v odvetě. Střela z dálky, standardky, konstrukce hry... Že budeme hrát Jarošík – Rosický, že Jirka může dát gól z pětadvaceti metrů nebo po rohu. A na hřišti jsem byl já, to pro mě bylo velké překvapení. Jirka má za sebou hezkou kariéru, v CSKA Moskva, velmi silném mužstvu, kde je těžké vybudovat si a udržet pozici, měl fantastické postavení. Zároveň byl v Rusku i přes skvělé výkony a výsledky, které u nás nebyly doceněny, trochu zapomenutý. Nároďák byl top a tak úspěšný, že nikomu nevadilo, že v něm není. Karel Brückner ho pak asi přehlížel, možná mezi nimi nebyla chemie.
Když ho teď vidím jako trenéra v Teplicích, tak mám pocit, že mu to věřím. Ne že si zkouší, jestli je to ono, uvidíme, stejně mám šest set milionů na účtu, tak když tak budu dělat něco jinýho... Ne, vidím trenéra. Že je o tom vnitřně přesvědčený, jde do toho naplno."
Martin Hašek
záložník / Sparta Praha / 32 let
Jeho role v baráži: Zkušenost, která měla pomoci v rozhodujících chvílích. Úvodní utkání odehrál celé, v odvetě ho v 68. minutě střídal Vladimír Šmicer.
„Je potřeba říct, že jsem za nároďák hrál v období 1996-1999 a vrátil se do něho po dvou letech, na základě výkonů a výsledků se Spartou v Lize mistrů. V posledním kvalifikačním zápase ve skupině proti Bulharsku jsem se dostal na hřiště, když se zranil Roman Týce, šel jsem tam bez rozcvičení. Vyhráli jsme 6:0 a automaticky mě to posunulo do nominace na baráž. To, že v ní odehraju oba zápasy v základní sestavě, bylo nad mé očekávání. Po ní už jsem v reprezentaci skončil.
Už jenom být tam s těmi hráči, jako byli Nedvěd a spol., to byly osobnosti, které se prosadily ve světě, byly klíčovými hráči velkoklubů. Tohle byl TEN nároďák! Výkladní skříň našeho fotbalu. Od té doby, co skončili, už tenhle pocit nemám. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale když se podívám na nominace…“
Milan Baroš
útočník / Baník Ostrava / 20 let
Jeho role v baráži: Ostravský dravec měl těsně před odchodem do Liverpoolu. V Bruselu nastoupil na hrotu sám a v 68. minutě ho střídal Vratislav Lokvenc, doma hrál spolu s ním. V 89. minutě však následoval Pavla Nedvěda do sprch.
„Před očima mám moment, kdy v baráži přímo před asistentem rozhodčího po souboji upadl a belgický frajer na něho šlápl, prošel se po něm. Jednoznačně červená kata – a nic. To nešlo přehlédnout, ohromná chyba rozhodčího. A těžko lze vyloučit, že nebyla úmyslná. Viděl to každý. A na druhé straně naše vyloučení. I proto měli někteří kluci pocit křivdy. My jsme se v reprezentaci vlastně minuli, tehdy byl na startu reprezentační kariéry. Ale už tenkrát bylo vidět, že ligu převyšuje. Jít z Ostravy do Liverpoolu, to je dnešní optikou v podstatě nemožný...
Nějaké jeho výstřelky mě nezajímají. Nestarám se o ně. Pro mě to byl především vynikající hráč, který bavil lidi, a jeho jméno znali všude na světě. Tím je řečeno vše. Co dělal ve volném čase, je pak otázkou toho, jakou má o sobě představu jako o člověku. Kam směřuje, co chce. Mně po tom nic není. Pokud jde o jeho návrat do české ligy, když si chce člověk natáhnout kariéru, která už jde dolů, fotbal ho baví a chce ještě někde pomoct, musí počítat s tím, že bude srovnávaný s dobou, kdy byl top. Ubývají síly, přicházejí zranění, řeší se, že už měl možná skončit. Ale pořád jsem viděl, že když zabere, je nechutnej. Ale logicky přibývají diskuse, že už by tomu nějaký mladý kluk dal víc, a ještě by se rozvíjel.
V tu chvíli je to těžký, trenér i klub se dostávají do složité situace. Když máte takového fotbalistu, musí hrát. A když ne, neměl by tam vůbec být. Není moc prostoru mezi tím. Obě strany musí dobře komunikovat, jak to ukončit.“
Vratislav Lokvenc
útočník / 1. FC Kaiserslautern / 28 let
Jeho role v baráži: Jan Koller pykal za vyloučení v kvalifikaci na Islandu, šanci dostala druhá věž. V prvním utkání střídal v 68. minutě Milana Baroše, druhé odehrál celé.
„Náš nejlepší útočník byl Honza Koller. Vráťa Lokvenc byl o level za ním a za Barošem. Pro mě nebyl jednička, ani dvojka. Byl pomalejší, hrál v obou barážových zápasech, ale nečutl si. Uměl si převzít míč ve vápně a zakončit, ale do hry, výstavby nebo na brejk nebyl. Neměl rychlost, byl těžký. Když jste si vytvořili tlak, hodil se do šestnáctky, někdy i s Kollerem. Mít tam dva dvoumetrové útočníky bylo v takové chvíli fajn. Jenže my jsme s Belgičany bojovali ve středu hřiště, tlak jsme neměli. Proto se Vráťa moc nedostával k tomu, v čem byl nejsilnější.
To Honza Koller byl Special One. Říkat o něm, že byl kolohnát, dřevák, že neměl talent... Nesouhlasím! Za Spartu hrál ligu tři měsíce a proti mému Liberci byl nejlepší na place! Sparta ho pak jako přívažek k Vencovi Budkovi a Romanu Vonáškovi poslala v létě 1996 do Lokerenu. Vůbec jsem to nechápal. Já jel na zkoušku do Germinalu Ekeren, tak jsem se vyptával a při té příležitosti se to dozvěděl. Byl jsem úplně v šoku. Podle mě čistili kabinu, možná aby Sigi (Horst Siegl) s Vráťou Lokvencem neměli konkurenci, třeba kluci v šatně dávali Honzovi čočku. Na druhé straně to od klubu bylo hezký, ani ne rok a půl hrál fotbal za Spartu – a byl v belgické lize. Může za to být vlastně vděčný, kdo ví, jak by se jeho kariéra jinak vyvíjela... Shodou okolností jsem s ním hrál v jeho prvním reprezentačním zápase v Belgii, to byl přátelák, a viděl jsem, že se ho báli jako čert kříže. Jak před ním couvali, jak z něho s*ali maggi v kostkách!“
Libor Sionko
útočník / Sparta Praha / 24 let
Jeho role v baráži: Skromný letenský rychlík nastoupil až v odvetě, o poločase vystřídal Karla Poborského.
„Hodný, slušný, introvertní. Pro kabinu takový uzavřený. Neměl takovou kvalitu ve finále, aby dával víc gólů. Ale byl hodně rychlý. Přišel jako mladý z Baníku, staří sparťané ho moc nebrali, měli z něho ze začátku spíš srandu. Ale v Lize mistrů byl ohromně platný, nemohli jsme bez něho hrát. Taky udělal pěknou kariéru. Vráťa Lokvenc nebo Horst Siegl nikomu neutekli, ale on vrm, vrm, vrm... Padaly červené karty, byly penalty. Dával i gól Realu Madrid.“
