Brücknerův žák: Problém nároďáku je v myšlení

Proč s tímhle na mezinárodní scéně neprorazíme?
„Protože dneska už mají dobrou organizaci hry všichni, i Ázerbájdžán, který jsem nedávno sledoval. Takže teď je třeba přehrát soupeře něčím dalším. Individuálními kvalitami, sebevědomím a přesvědčením, že chci soupeře přehrát. A ne jenom čekat na chyby a jít na hřiště s tím, že soupeře ubráním. Pochopím, že podobně hrála Sparta v Liverpoolu. Ale hrát s Japonskem tímto způsobem nesvědčí o tom, že bychom si jako mužstvo věřili. Měli bychom se snažit o víc než jen o bránění.“

Peru ani Japonsko nepatří do světové extratřídy, navíc šlo o přípravný turnaj. Nečekal jste, že si český tým zkusí právě v těchto kulisách aktivnější fotbal? Kdy jindy si na něj zvykat?
„Měli bychom se o to snažit v zápasech, kde na hráče není takový tlak. I když samozřejmě všichni chceme, aby reprezentace vyhrávala.“

Co udělat, aby se české mužstvo snažilo soupeře přehrát, vstřelit gól?
„Měli bychom si všichni víc věřit. Není to tak dávno, co jsme byli úplně někde jinde. Ano, odešla generace Nedvědů, ale přišli jiní. Problém je v myšlení. Po získání míče se nenabízíme, nechceme hrát. Nastává pro nás odpočinková fáze, ve které si chceme odpočinout, abychom pak zase mohli bránit. Tam je zakopaný pes.“

V čem ještě? Jaké prvky vám chybí ve hře reprezentace?
„Nabídka, pohyb hráčů po získání míče. Abychom zrychlili přechodovou fázi. Když se díváte na Koláře v Plzni, okamžitě sprintuje dopředu. Ať už s balonem, nebo bez balonu. V Japonsku, místo aby přihrál Rezkovi vpřed, dává ze třiceti čtyřiceti metrů malou domů Čechovi. Dále musíme zlepšit krytí míče a schází nám i dlouhé náběhy. U nás středoví hráči přihrají do křídla a tím to pro ně končí. Místo aby nasprintovali do šestnáctky.“

Není česká hra příliš roztažená? Mezi útočníky a obránci je větší vzdálenost než mezi obránci a útočníky Barcelony.
„To je. Hlavně v útočné fázi. A to se pak po ztrátě míče dá těžko napadat. Kompaktnost i v útočné fázi je důležitá. A když se naopak podíváme na naše obránce, a to nevztahuji na čtyřku, která hrála v Japonsku, ale obecně k nim, moc si nevěří s balonem, ani rychlostně, proto zůstávají vzadu. Středová řada si s nimi nemůže pomoci přihrávkou. To je taky problém.“

Nejsou problémem i věčné výmluvy? Už teď slyším, jak mnoho lidí v tuzemsku řekne: Nemohli jsme hrát útočněji, protože na turné v Japonsku mužstvu scházeli Rosický a spol.
„Pokud bychom si to takhle vyhodnotili, tak jsme tam neměli vůbec jezdit. A ani příště by to o moc lepší nebylo.“