Hříchy reprezentace pod Jarolímem? Tým bez výher, stylu i vize
V úterní poledne definitivně skončila éra Karla Jarolíma u národního týmu. Vedení Fotbalové asociace České republiky se s koučem dohodlo na ukončení spolupráce. Plodná nebyla, což ve své analýze ukazuje i deník Sport. Na stůl položil šest rozličných otázek, odpovědí bylo pokaždé NE. Pojďme si projít hříchy dvaašedesátiletého trenéra.
Měl odpovídající výsledky? Verdikt - NE
Jarolím rozjel svoji práci v kvalifikaci o mistrovství světa v Rusku. Už před jejím uplynutím bylo jasné, že se s mužstvem neprocpe ani do baráže. Čechům dokonce v případě porážky v závěrečném zápase „hratelné“ skupiny v Ázerbájdžánu hrozilo nejhorší umístění v historii. To se vítězstvím podařilo odvrátit, nicméně pochybnosti o směru, kterým se reprezentace pod novým koučem vydala, byly právem veliké.
Vedení asociace dokonce zvažovalo trenérovo propuštění. V přípravném období před vstupem do Ligy národů to šlo ode zdi ke zdi. Děsivá porážka s Austrálií 0:4, následně vítězství nad Nigérií 1:0.
Čtvrt roku poté přišel v mnoha ohledech marný zápas s Ukrajinou a pondělní ostuda v Rusku. Ve dvaadvaceti zápasech zvládl Jarolím přelstít pouze dva mírně nadprůměrné soupeře – Island a Nigérii.
Našel mužstvu typickou herní tvář? - NE
V předzápasovém rozhovoru pro Českou televizi v Rostově na Donu Jarolím pravil: „Musíme víc běhat a být silní na míči.“ Pokud s tímto taktickým plánem předstoupil i před hráče, není divu, že tým od první minuty vypadal naprosto nepřipraveně a v mnoha situacích se rozhodoval chaoticky a nesystematicky. Že mají fotbalisté běhat a kombinací přivádět protivníka do úzkých, je všem jasné i v soutěžích typu krajského přeboru. Experti se prakticky po každém zápase divili, že nedovedou rozeznat způsob hry českého týmu. Jarolím za celou dobu nebyl schopný jasně a srozumitelně říct, co vlastně od svých svěřenců požaduje. Střídal herní schémata, až na výjimky nic nefungovalo.
Vzbudil u hráčů nadšení pro práci? - NE
Stroje, co splní všechny úkoly, ale chybí jim vášeň, zápal a čistá radost ze hry.
Takovým dojmem působil národní tým na posledních srazech.
Vyčichlý, bez energie, bez viditelného nadšení pro věc. Po výplachu s Ruskem se ke všemu dostavila naprostá rezignace a deziluze. „Asi budeme muset čekat na nějakou další generaci, abychom mohli něco uhrát, protože poslední roky hrajeme špatně.“ Tak zní doslovný přepis vyjádření Jakuba Jankta, dříve nesmírně sebevědomého nebojsy, jemuž je – a to považte – teprve dvaadvacet let. Jak s jeho věkem souzní řeči o „čekání na novou generaci“? Co to značí? Že Jarolím selhal jako motivátor. Nečinně sledoval, jak se z mužstva vytrácí život. Pokud na to reagoval, tak neúčinně.
Vytvořil pevnou osu týmu? - NE
Třeba prvně jmenovaného úplně vynechal ze sestavy proti Německu a Severnímu Irsku, tedy v klíčové pasáži v bitvě o ruský šampionát. Nenašel stabilní stoperskou dvojici, křídelní hráče. Během dvouletky obléklo reprezentační triko obří množství třiapadesáti (!) hráčů. Způsob výběru a následné začlenění do sestavy budilo časté rozpaky. Ostré výtky se Jarolímovi dostalo od Romana Berbra. „Výkonný výbor je znepokojen informacemi o vlivu agentů na nominace,“ vypustil těžký šrapnel.
Zhodnotil správně schopnosti hráčů? – NE
Evidentně je nerozeznal. Reprezentační trenér U17 Václav Kotal praví toto: „Jestliže chcete být úspěšný trenér, musíte rozeznat typologii hráčů, jejich míru schopností, a na to ušít herní styl.“ Kotal je v tomto ohledu mistr, což dokázal třeba v Brně nebo v Hradci Králové. Velmi průměrné týmy vystrčil do první poloviny tabulky.
Jarolím v této důležité trenérské disciplíně tápal. Příkladem budiž zápas proti Ukrajině. Už po dvaceti minutách bylo zřejmé, že chybil při volbě systému, ve kterém se necítí komfortně Josef Hušbauer. Místo, aby hned reagoval změnou šablony a maximálně využil schopnosti slávistického kreativce ve prospěch týmu, nechal poločas ve stejném rozestavení dojet až do konce. Po změně stran došlo ke zlepšení, a to především díky Hušbauerovi.
Dostal z hráčů maximum? – NE
Otázka, která budí největší vášně. Obzvlášť po průšvihu s Austrálií a v Rusku a herní blamáži s Ukrajinou. Deník Sport je toho názoru, že český tým opravdu patří v současnosti k průměrným týmům v Evropě, nicméně má schopnosti sehrát mnohem lepší partie než v uplynulých měsících. Výsledkově i herně. Jarolímovi se z týmu nepodařilo vymáčknout maximum. Jediným zápasem, kdy se mužstvo opravdu pohybovalo na hraně svých reálných možností, byl domácí duel s Německem (1:2). S přimhouřením oka ještě úvodní remízové utkání kvalifikace o MS se Severním Irskem (0:0). Jinak to byla povětšinou stěží koukatelná představení.
