V druhém poločase čtvrtfinále MS 1990 se chtěl prosmýknout do šance okolo Pierra Littbarskiho. Německý drobný technik ale Ľubomíru Moravčíkovi přišlápl kopačku. Měl se pískat pokutový kop. Jenže rakouský rozhodčí Helmut Kohl nechal hru plynout dál. „Čechoslováci byli komunisti, tak nás zařízli,“ štve i po dlouhých třiceti letech bývalého záložníka federální reprezentace, který byl následně za vzteklou reakci vyloučený. Německo postoupilo po výhře 1:0 a následně na šampionátu v Itálii získalo i titul.
Jsou vzpomínky stále živé?
„Nedávno se zápasy vysílaly v televizi. Vše se mi zase vybavilo. Měla to být penalta. Místo toho jsem dostal červenou kartu. Byla to zlomyslnost ze strany Rakouska, respektive sudího Helmuta Kohla. A také ze strany FIFA, která neměla problém poslat do zápasu s Němci tohoto rozhodčího. Byl to podvod na Československo. Němci možná byli o chlup lepší, ale na mě to byl jednoznačný faul. Littbarski mi šlápl na nohu a vyzul kopačku. Kdyby tehdy na stadionu byly kamery, nebylo co řešit.“
Evidentně jste i po třiceti letech naštvaný.
„Kohl nás prostě poškodil. Bylo to účelové. Přece nemůže Rakušan pískat zápas Němců. Stejné jako by zápas Slovenska pískal Čech. To je přece kravina, ne? V té době to ale bylo možné. Československo bylo postkomunistickou zemí, rovnost moc neexistovala. Máte v paměti zápas s Itálií?“
Zapojte se do diskuzí na iSport.cz>>>
Samozřejmě. Šlo o poslední zápas ve skupině a Stanislav Griga vstřelil regulérní gól na 1:1. Uznán ale nebyl pro domnělý ofsajd. To máte na mysli?
„Přesně tak. Další podlost na nás. Ve čtvrtfinále jsme vůbec nemuseli jít na Němce. Ve dvou z pěti zápasů nás rozhodčí vážně poškodili. Takový je ale život. Když to přeženu, FIFA by mi měla vrátit deset tisíc švýcarských franků. Takový byl tehdy trest za červenou kartu. Asi napíšu stížnost. (směje se) Víte, nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlel, nicméně po zhlédnutí inkriminovaného zápasu jsem byl zase rozčilený. Čechoslováci byli komunisti, tak nás zařízli. Byť bylo po revoluci, tak svět byl stále rozdělený na dvě části. Na západ a východ. Silnější byli vždycky preferovaní.“
Do řečí se dostala i penalta, z které Lothar Matthäus vstřelil jediný gól zápasu. Mnozí faul na Jürgena Klinsmanna neviděli…
„Myslím, že byla. Klinsmann si hodil míč mezi naše kluky a spadl na zem. Bylo to hodně podobné zákroku na mě. Kdyby tehdy Kohl zapískal, bylo to fifty fifty. Nedostal bych červenou kartu a hráli bychom za stavu 1:1 o postup do semifinále.“
Vyrovnat mohl i Václav Němeček, ale v životní šanci ani netrefil branku.
„Tuhle scénu jsem viděl jen dvakrát v životě. Když se odehrála v reálu, byl jsem už v kabině. Zahlédl jsem ji pouze v sestřihu a nyní v televizi podruhé. Venca byl v náběhu, naháněný dvěma hráči a ránu netrefil ideálně. Byla to velká šance na vyrovnání.“
Přebíjí křivda vše krásné, co jste na šampionátu prožili?
„Po roce 1934 a 1962 to bylo třetí nejúspěšnější mistrovství světa v historii Československa. Po dlouhé době jsme na světovém fóru udělali našemu fotbalu parádní reklamu. Beru to velmi pozitivně. Byl to fotbalový zázrak.“
Až natolik?
„Z mého pohledu určitě. V jednadvaceti letech jsem s Nitrou postoupil do ligy a za čtyři roky jsem hrál čtvrtfinále mistrovství světa. Nebyl jsem supertalentem, jemuž se předvídala velká budoucnost. Šel jsem postupnými kroky a turnaj si vybojoval. Pro mě to byl fantastický úspěch. Proto mluvím o zázraku. Naprosto otevřeně říkám, že o něčem takovém jsem ani nesnil.“
Nejen, že jste byl členem základní sestavy, ale celý šampionát jste odehrál znamenitě a následně získal angažmá ve francouzském St. Etienne.
„Po těch letech musím s plnou vážností konstatovat, že jsem na hřišti nevypadal směšně. A ani nikdo z nás. Se světovými velmocemi jsme hráli vyrovnané partie. Sám jsem sebral míč, udělal kličku, rozehrál, připravil šanci. Vůbec nebylo znát, že jsem na takovém turnaji poprvé v životě. Celý tým jsme to pojali jako jednu obrovskou příležitost. Naše hra mě bavila. Nebyl jsem posranej, hrál jsem svůj fotbal. To mě fascinuje dodnes. Nebyli jsme ustrašení, hráli otevřené ofenzivní zápasy. Konkrétně Němci měli v mužstvu samá esa, kluky ze světových klubů, přesto jsme jim stačili. Jen některé okolnosti šly proti nám. Mrzí mě, že nás vyřadili s pomocí rozhodčího. Copak to měli zapotřebí? Podle mě ne. Měli takové mužstvo, že nás měli porazit rozdílem třídy.“
