Ikonický lob Karla Poborského, otočka s Nizozemci, vyřazení s Řeky či zkrat s Turky. Bílé dresy české reprezentace a evropské šampionáty mají svoje šťastné i smutné milníky. Po několika letech dostali Češi nový hábit. Čistě bílý dres s červeným pruhem na hrudi má odkazovat a stříbrné EURO v roce 1996. „Věřím, že vyvolá pozitivní reakce,“ přeje si šéf FAČR Martin Malík.
Už žádná žluto-zelená, jež odkazovala na lipový květ, jeden z národních symbolů. Na letošním EURO bude česká fotbalová reprezentace ctít tradiční národní barvy. K první červené variantě přibyla nová venkovní možnost, která je založena na bílé.
„Přestože je to již 25 let, stále máme v živé paměti vzpomínky na EURO 1996 v Anglii, kde český tým dosáhl na stříbrné medaile. Přáli bychom si, aby při letošním návratu na Ostrovy byla tato barevná kombinace podobně úspěšná,“ promuje za výrobce ošacení národního týmu Miloslav Ptáček, Teamsport manažer pro Českou republiku a Slovensko.
„Dres vypadá minimalisticky, což mám raději než všelijaké komplikované vzory, přesto je ještě brzy hodnotit. Neviděli jsme ještě celek, čísla. Rozhodně však vítám návrat bílé barvy s červeno-modrými detaily. Reprezentaci sluší, patří k ní stejně jako k naší zemi,“ chválí Karel Hejkal, autor blogu o sportovním designu Dresblog.cz.
Na sociálních sítích jsou však reakce v nesouladu, což se mimo jiné projevilo i v anketě serveru iSport.cz. Fanoušci návrat bílé kvitují, část ale namítá, že dres vypadá všedně a je téměř identický s tím, který představily týmy Itálie, Švýcarska a dalších zemí, jimž dresy dodává výrobce Puma. „Česká reprezentace měla možnost ovlivnit některé detaily dresu, včetně barevného provedení,“ vysvětluje tiskový mluvčí reprezentace Petr Šedivý, že design vychází z jednotného konceptu výrobce.
Což je strategie, které designový expert rozumí. „My jsme dnes zvyklí na nové dresy rok co rok, u národních týmů ob rok. Taková je doba, nese to s sebou i komercializace sportu, prodeje dresů. Je to však obrovský tlak na tvůrce a nelze být stále originální i napříč týmy.“
Všímaví příznivci jdou v kritice ještě hlouběji – poukazují na to, že zatímco Italové si prosadili umístění národního znaku hned vedle značky výrobce, Češi či Švýcaři se ostudně „hrbí“ pod ním. „Od výrobce je to drzost a od svazů, které to umožnily, naprostá nekompetentnost a ztráta elementárního respektu k nejcennějšímu dresu a jeho náležitostem. Za mne je to regulérní urážka národního dresu,“ nechápe Hejkal.
FAČR se ovšem brání. „Velikost i umístění loga má přesná a přísná pravidla, která určuje UEFA. V tomto případě se do povolené velikosti loga počítá i plocha písmen v nápisu s názvem země.“
„Podstatné je, aby se v nich dobře cítili hráči. Použité materiály i výsledný design tuto podmínku splňují. Nejdůležitější ovšem je, abychom v dresech byli úspěšní,“ uzavírá debatu trenér Jaroslav Šilhavý.
