Analýza reprezentace: Obhájit vizi se nepovedlo. Co budoucnost, trenére?
Výjimečný stav si žádá nestandardní řešení. V kritické chvíli je třeba uvažovat s rozumem, vážit okolnosti, přemýšlet nad důsledky a na základě toho volit správná rozhodnutí. Vzhledem k tomu, co se stalo v uplynulých dnech okolo reprezentace, by bylo pošetilé tvrdit, že se to Jaroslavu Šilhavému povedlo. Ne, nepovedlo. Povoláním, a to nejenom Stanislava Tecla, státní kouč připustil zcela legitimní otázku: má národní tým ucelenou vizi? Deník Sport se zamýšlí nad událostmi posledního týdne.
Každá nominace je velká věc. U národního mužstva to platí tuplem. A obzvlášť ve chvíli, kdy z týmu vypadne na desítku důležitých členů a veřejnost je zcela pochopitelně zvědavá, kým budou části kostry nahrazeny. Česko se v pokračující kvalifikaci o mistrovství světa muselo obejít bez trojice útočníků z nejlepšího kvarteta – Patrik Schick byl v trestu, Michael Krmenčík fyzicky zanedbaný a Tomáš Pekhart nebyl po zranění dotrénovaný.
Jestliže se předpokládá, že vedení reprezentace v čele s hlavním trenérem Jaroslavem Šilhavým nemá klapky na očích a fotbalové dění v tuzemsku i za hranicemi detailně monitoruje, očekává se, že má dopředu připravený záložní plán. S absencí tří hroťáků se totiž počítalo. Indicií, že stabilní opory nebudou na Bělorusko a Belgii připravené, bylo poměrně dost.
Minulé pondělí, v úvodní den srazu, pak Šilhavý prezentoval sedmičku náhradníků čistě z domácích zdrojů, mezi nimi i útočníky Stanislava Tecla a Martina Doležala. Celkem pochopitelně to vyvolalo vlnu reakcí. „Nechtěli jsme vybírat v zahraničí, protože příjezd takových hráčů by trval delší dobu a narušil by covidovou bublinu, kterou jsme počínaje pondělním ránem vytvořili. Cestování letadlem, pohyb na letištích a podobně samozřejmě zvyšuje případné riziko,” hladil zjitřenou situaci manažer Libor Sionko.
Vyznívalo to zvláštně, vyvolávalo otázky. A to především proto, že Česko mělo před sebou klíčovou fázi kvalifikace.
