Dojemné loučení v Seville, úspěšné EURO, nová výzva v ambiciózním Olympiakosu Pireus. Český reprezentační brankář Tomáš Vaclík prožil bohatý rok. V Řecku mašíruje v dresu slavné značky za titulem, s reprezentací lační po postupu na mistrovství světa. „Bylo by moc hezké letět v listopadu do Kataru,“ přikývne dvaatřicetiletý gólman v rozhovoru pro iSport premium. V něm probírá vše, co se v uplynulých dvanácti měsících událo.
Sezonu byl v Seville dvojkou, brankář Tomáš Vaclík si vyzkoušel v kariéře novou roli. Nepovalila ho, spíš zocelila. Na evropském šampionátu chytal dobře a spolehlivě, dokonce vyskočila spekulace o tom, že by na něj mohl ukázat Real Madrid. Nakonec se přesunul do Olympiakosu, kde má pevné místo a cílí na trofeje.
Celou minulou sezonu jste v Seville dělal dvojku. Jak jste tuhle roli nesl?
„Bylo to složité. Nepřišel jsem o pozici jedničky vlastní vinou. Ještě v té předešlé sezoně jsem se zranil v zápase s Eibarem a na pár týdnů byl vyřazen ze hry. Po pauze se v létě dohrávala Evropská liga a já udělal rozhodnutí, o kterém si myslím, že všechno ovlivnilo. Trenér se mě ptal, jestli jsem schopný hrát. Kdybych řekl, že jo, nechal by mě chytat. Jenže v ten moment jsem ještě nebyl nachystaný, naopak Bono na tom byl skvěle. Vyhrála se Evropská liga a moje pozice se totálně změnila. Další rok byl opravdu náročný. Jezdil jsem na zápasy a věděl, že nebudu chytat. Ovšem snažil jsem se naplno trénovat, být vždy maximálně nachystaný. Myslím, že na EURO se mi všechno vrátilo.“
Tahle zkušenost vás tedy zocelila.
„Určitě. Bylo to pro mě jiné. Viděl jsem zápasy z tribuny, víc jsem vnímal, jak se ostatní připravují. Začal jsem pečlivěji sledovat, co se děje okolo v kabině, nemusel jsem se tolik soustředit jen na sebe. Nabral jsem nové zkušenosti. Možná to zní blbě, ale dá se najít i pár pozitiv, která mohu ve zbytku kariéry využít.“
Vztah s vaším konkurentem Bonem jste měl ale velmi vřelý, že?
„Musím ho ocenit. I když se celá situace změnila a začal chytat, chovali jsme se k sobě pořád stejně jako předtím. To se mi na Bonovi líbilo. Není to úplně obvyklé, ale měli jsme opravdu skvělý vztah. Celou dobu jsme se vzájemně podporovali. Naše tréninková morálka a pracovitost byly ukázkové, neměli jsme spolu žádný problém.“
Tomáš Vaclík |
|
Narozen: 29. března 1989 (32 let) Klub: Olympiakos Pireus Pozice: brankář Kariéra: Vítkovice (2007-2010), Viktoria Žižkov (2010-2012), Sparta (2012-2014), Basilej (2014-2018), FC Sevilla (2018-2021) Úspěchy: 1x mistr Česka (2014), 3x mistr Švýcarska (2015-2017), 1x vítěz Evropské ligy (2020), 1x vítěz Českého poháru (2014), 1x vítěz Švýcarského poháru (2017), 1x Fotbalista roku ČR (2018). |
Jak zpětně hodnotíte tříleté angažmá v Seville?
„Poslední rok mohl být po fotbalové stránce lepší. Doběhlo mě však zranění. Kdybych zůstal zdravý, věřím, že nastoupím do více zápasů. První dva roky byly přesto skvělé, vyhráli jsme i Evropskou ligu. Z českých hráčů to nemůže říct jen tak někdo, z gólmanů jsme ji vyhráli jen já a Petr Čech. A po životní stránce jsme si to tam zamilovali. Sevilla a Španělsko celkově nám přirostly k srdci, narodila se nám druhá dcera. Všechno můžu hodnotit jen pozitivně.“
Také při jste se s klubem loučil hodně emotivně, dojetím jste až brečel.
„Jo, tam toho bylo hodně. Už v posledním zápase s Alavésem mě přepadly emoce, protože jsem věděl, že za Sevillu chytám naposledy. A když pak při rozlučce pustili video se sestřihy a vzkazy, padlo to na mě úplně. (směje se) Měli to udělat naopak. Nejdřív jsem měl mluvit a až pak pustit video. Celou situaci bych pak emočně zvládnul líp.“ (usmívá se)
Neměl jste ale obavy, že vás malá vytíženost v sezoně ovlivní na EURO?
„Ne. Věřil jsem, že to bude dobré, protože v nároďáku jsem předtím odchytal téměř všechno. Řekl bych, že se mi hodně povedl poslední sraz před EURO v březnu. Pavlas (Jiří Pavlenka) nastoupil v Estonsku, já chytal doma s Belgií a ve Walesu. Myslím, že v obou zápasech jsem chytal dobře. Tyhle dva výkony mi dodaly kuráž. Cítil jsem, že to v reprezentaci bude dobré, i když v klubu nechytám. A byl si jistý, že můžu klukům v nároďáku pomoct.“
Na šampionátu se velmi povedl hned první zápas se Skotskem. Tým jste podržel několika výbornými zákroky, vyhráli jste 2:0. Byl to váš nejlepší zápas v reprezentaci?
„Když nad tím tak přemýšlím, tak ano, byl. Akorát slávu mi sežral Schicky (Patrik Schick) gólem z půlky. Po zápase se mluvilo jen o něm.“ (usmívá se)
Cítil jste, že by vám utkání se Skotskem mohlo takhle sednout?
„Paradoxně jsem měl den předtím špatný trénink. Při zakončení mi v bráně skončily střely, u kterých bych si myslel, že neprojdou. Ale věděl jsem, že se stává, že někomu se na posledním tréninku nedaří a v utkání je to naopak. Byl klidný. Vybavuji si, že když jsme přicházeli na stadion, s Mandym (náhradní brankář Aleš Mandous) usmívali jsme se. Hrálo se po dlouhé době před lidmi, atmosféra byla jiná. Už při rozcvičce jsem cítil, že by to mohlo být dobré. Sice jsem se balonu dotknul poprvé až v 16. minutě, ale nakonec z toho byl skvělý zápas.“
Během turnaje jste byl bez angažmá, rojily se různé spekulace o tom, kam byste mohl jít. Tyhle zprávy vás nějak nerozhodily?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
