Kvalifikační krachy: Itálie v tom není sama, dřív selhal Albion i Oranjes 

Když Italové nezvládli baráž o světový šampionát v Rusku 2018, byla to velká senzace. V rozhodujícím dvojutkání je na fotbalový karneval nepustilo Švédsko. Porážku 0:1 z úvodního duelu squadra azzurra v odvetě nedohnala a na mistrovství světa absentovala poprvé od roku 1958 a finálový turnaj vynechala poprvé od roku 1992, kdy nebyla na EURU. Italská média tehdy v listopadu 2017 označila barážové selhání za národní katastrofu, reprezentační kariéru okamžitě ukončil Gianluigi Buffon.

A déjá vu prožili úřadující mistři Evropy letos v březnu znovu. V semifinále baráže padli v domácím prostředí s outsiderem ze Severní Makedonie. Čtyřnásobní mistři světa soupeře přestříleli 32:4, na rohy zvítězili 16:0, přesto padli, když v závěru vypálil z dvaceti metrů Alexandar Trajkovski a poslal míč přesně k tyči za bezmocného Donnarummu. Navzdory fatálnímu selhání Italové podrželi na lavičce kouče Roberta Manciniho, který tak v příští kvalifikaci může složit reparát.

Velké fiasko zažila Anglie takřka před patnácti lety, když vyhořela v kvalifikaci o postup na EURO 2008. Stalo se tak poprvé od roku 1994, kdy Albion chyběl na závěrečném turnaji. Angličané skončili v kvalifikační skupině až třetí za Chorvatskem a Ruskem. Právě Chorvaté vystavili kolébce fotbalu stopku, když sami už měli účast na fotbalovém svátku v Rakousku a Švýcarsku jistou. Anglii ve Wembley před 88 tisíci diváky porazili 3:2 a zatarasili jí cestu na EURO.

Hned v úvodu Carsona, který dostal přednost před obvyklou jedničkou Robinsonem, překonali v krátkém sledu Niko Kranjčar a Ivica Olič. Frank Lampard s Peterem Crouchem sice vrátili Ostrovany zpět do hry, pak ale zaskočil nejistého Carsona Mladen Petrič a bylo jasné, že Anglie zůstane doma.

Přestože Wales nelze považovat za fotbalovou velmoc, ostatně země z Britských ostrovů se historicky dostala jedinkrát na MS v roce 1958 a třikrát na ME, čekalo se, že po semifinálové účasti na EURO 2016 s povinností dokráčí parta okolo Garetha Balea, Bena Daviese a Aarona Ramseyho i na následné MS do Ruska o dva roky později. Opak byl však pravdou. Stárnoucí tým skončil v kvalifikační skupině až třetí za Srbskem a Irskem. Nyní ovšem Velšané zůstávají ve hře o Katar 2022. 

A na závěr tři výpadky Nizozemců. Ti rok po zisku bronzu na mistrovství světa 2014 zažili nepříjemný šok, když nepostoupili na EURO 2016.  Ve skupině skončili až čtvrtí za Islandem, Českem a Tureckem, což nestačilo ani na baráž. Premiérově se přitom ve Francii hrálo za účasti 24 týmů. UEFA počet mužstev rozšířila, aby dala šanci i menším zemím. Na turnaj, kam se dostala skoro polovina evropského kontinentu, se přesto Nizozemci nepodívali. 

Nizozemci chyběli i v roce 2018 na MS v Rusku. To se v kvalifikaci museli sklonit před Francií a Švédy. Oranjes se opírali o hráče, kteří dotáhli národní tým do finále MS 2010. Bavíme se o Klaas-Janu Huntelaarovi, Robinu van Persiem, Wesley Sneijderovi nebo kapitánovi Arjenu Robbenovi. Jenže tito borci už přece jen to nejlepší měli za sebou. 

Zatímco nizozemský stratég Guus Hiddink na MS 2002 dovedl Jižní Koreu k historickému bronzu, jeho krajané na turnaji chyběli. Neprošli kvalifikačním sítem - zaostali za Portugalskem a Irskem, přestože se opírali o hvězdy světového formátu v podobě Patricka Kluiverta nebo Ruud van Nistelrooye.