V Kristových létech dostal mimořádnou šanci zachytat si poprvé na Ostrovech. Tomáš Vaclík chytil laso druholigového Huddersfieldu, klubu hloubajícího v sestupovém teritoriu Championship. Odchytal dvě utkání, o víkendu musel střídat. Ve středu už znovu stál v brance, ale jeho zdraví není stoprocentní. Jedním ze scénářů je absence reprezentační brankářské jedničky v březnovém startu kvalifikace o mistrovství Evropy. Trenéra Jaroslava Šilhavého uklidňuje fakt, že početná baterie Vaclíkových náhradníků vykazuje skvělou formu.
V sobotu čelil bombarďákům z Wiganu, šlo o zatraceně důležitý zápas celků strachujících se o holou existenci v druhé anglické lize. Šedesát minut držel Tomáš Vaclík čisté konto. Pak práskl pravačkou do balonu a za pikosekundu ucítil prudkou bolest v tříselné oblasti. Místo v brance musel přenechat australskému kolegovi Nicolasi Bilokapicovi. A Hudersfield prohrál 0:1. V tabulce se sesunul na třiadvacáté místo, ze kterého vede přímá cesta dolů. Do League One...
První zprávy z Ostrovů vypadaly hrozivě, prý výrazně poškozená tkáň v bolestivé krajině a pauza žádající si více než měsíční pauzu. Ve středu ale proti Stoke nastoupil. Přitom Vaclík přišel do Huddersfieldu pouze na hostování do konce sezony. „Výhled je odchytat tu co nejlépe tři měsíce a najít v létě klub na delší dobu. Věřím, že se mi to podaří,“ rozplýval se třiatřicetiletý gólman krátce po přestupu v rozhovoru pro deník Sport. A neopomněl dodat následující. „Snad všem ukážu, že jsem zdravotně v pořádku po operaci ramena. Doufám, že tenhle plán mi vyjde.“
Vaclík totiž v posledních měsících marodil. Minulý rok v říjnu si v zápase Ligy národů se Švýcarskem rozbil rameno, kloub museli opravit chirurgové. Více než tři měsíce nechytal. V mezidobí dostal od Olympiakosu Pireus svolení hledat si do konce sezony jiné angažmá.
V Anglii se toužil vrátit ve velkém stylu. Zazářit. Říct si o další zajímavou štaci.
Po podrobnějších vyšetřeních to údajně naštěstí nevypadá, že by Vaclík měl být mimo měsíce. Ve středu v brance stál, léčba poraněných třísel je však vysoce nevyzpytatelná.
Proto je v pozoru trenérský štáb reprezentace v čele s Jaroslavem Šilhavým. V uplynulých letech si Vaclík vyřídil kredit čísla jedna, byť o něj chvíli soupeřil s Jiřím Pavlenkou. Výtečnými výkony na mistrovství Evropy v roce 2021 však sílící debaty utišil. Odchytal následnou kvalifikaci o mistrovství světa, byť neskončila sukcesem. A měl být v brance i v začínajících bitvách o evropský šampionát konající se příští léto v Německu.
Už čtyřiadvacátého března se národní tým postaví v Edenu proti Polsku, tři poté se vydá do Kišiněva na druhý skupinový střet s Moldavskem. Kdyby Vaclík nebyl ze zdravotních důvodů k dispozici, Šilhavý nemusí propadat panice.
V rezervě má silnou trojici. Jiří Pavlenka bezpečně ovládá brankářský prostor v Brémách, v tuzemských vodách se perou o post nejlepšího ligového gólmana Ondřej Kolář ze Slavie a Jindřich Staněk z Plzně. Všichni si mohou sebevědomě nárokovat místo na hřišti a jít do výzvy proti polskému géniovi Robertu Levandowskému.
Přesto by byl Šilhavý nejradši, kdyby změnu v brance činit nemusel. Vaclíka poslal do uplynulých třinácti z patnácti soutěžních duelů. Věří mu. Navíc se nerad uchyluje k dramatickým zásahům do sestavy.
Stihne se dát borec z Huddersfieldu stoprocentně do kupy?
