Haškovy plusy a minusy: Naději vystřídala zatvrzelost. Nepomohly mu volby, ale hlavně výkony

Nezdá se to, ale reprezentace pod Haškem, co se nominací týče, opravdu otevřela dveře všem. Premiérových pozvánek a startů se dočkalo takřka dvacet hráčů. Teď se to bere jako samozřejmost, ale nebývala. Z Kováře, Červa nebo Šulce se staly důležité persony, šanci dostali talentovaní kluci jako Karabec, Jurásek nebo Jaroš, na EURO se předvedl Hranáč. Nehledělo se na věk, takže debutoval jak dvacetiletý Šín, tak o patnáct let starší Chramosta. Hašek splnil, co řekl při nástupu: šanci na povolání do elitní skvadry měl každý český fotbalista. Od Jablonce po Midtjylland.

S počtem nováčků souvisí i celkové omlazení, na loňském EURO v Německu byli Češi týmem s nejnižším věkovým průměrem vůbec. Pokračovalo se v tom i v kvalifikaci, například plzeňská hvězdička Panoš se rovněž objevila mezi náhradníky. Zapadalo to do Haškovy vize, čili postupně oťukávat perspektivní hráče, aby se v áčku etablovali co nejrychleji. Takhle realizační tým uvažoval už při skladbě mužstva na evropský šampionát. Měli tam nasbírat zkušenosti a prodat je v USA. To se možná stane, ale už asi bez Haška.

Bylo to velké téma hned na jaře 2024. Co se bude dít po nástupu Haška, jehož práci v tuzemsku málokdo znal? Deník Sport měl možnost detailně nahlédnout pod pokličku fungování národního týmu na kempu před EURO v rakouském Schladmingu i na samotném turnaji – a uvnitř se udělal kus práce. Navýšil se počet členů realizačního týmu, pořídilo se nové vybavení, nastavily se principy a pravidla, ujasnily role... Šlo se s dobou, progres si pochvalovali i legionáři ze zahraničí.

Půlroční přípravy po Haškově inauguraci směřovaly k vrcholu, který paradoxně zajistil jeho předchůdce Jaroslav Šilhavý. Jenže po nadějném startu angažmá přišel v ostré konfrontaci výbuch. Mdlé výkony, nerozpoznatelná herní tvář, zisk jednoho bodu a konec již v základní skupině udělaly z Čechů jeden z nejhorších celků na EURO. Nic moc reklama... Zatímco signifikantní Gruzínci nebo Slováci svět zaujali, Haškovo mužstvo odjíždělo jako neúspěšný a nudný soubor bez rukopisu. A co víc, ze všech vyjádření to působilo tak, jako by Německo bylo jen testem na světový šampionát.

Zprvu se všechno jevilo transparentně, zlom nastal na soustředění v Rakousku. Michal Sadílek si pořezal nohu při blbnutí na tříkolkách a začal kolotoč nepravd, které reprezentace do světa neochotně vypouštěla. Ať už to byl nápad Ericha Brabce či někoho jiného, nároďák ztratil důvěru. A ještě si po zmedializování smutné kauzy připadal dotčeně. Jako terč, do kterého se chce každý trefit. Dobře nepůsobilo ani vysvětlování absencí kanonýra Schicka či (ne)sebereflexe. Ať už po EURO nebo po Faerských ostrovech. Pořád se hledala nějaká „ale“, a to včetně kapitána Součka.

Kouč dobře zareagoval loni v září, kdy po porážce 1:4 v Gruzii změnil organizaci hry, rozestavení i základní sestavu. Trefil se personálně i takticky. Na rok to jakžtakž zafungovalo, nicméně po úvodním zlepšení další posun nenastal. Zatvrzele se sázelo na defenzivní střed pole, a když přišla oprávněná kritika, zmiňovaly se absence kreativních typů. Ano, není jich moc, ale třeba Bucha se nevyzkoušel vůbec. A Souček nebo Červ taky mohli hrát před stopery sami, nikoli ve dvou. Ruku na srdce: kolikrát jste si za necelé dva roky řekli, že vás ten fotbal fakt bavil a měl správný drajv?

Když se tohle všechno dohromady sečte, včetně nedělního trapasu u Atlantiku, nelze se divit, že fanoušci i šéfové FAČR dospěli k názoru, že nehodlají riskovat neúspěch v baráži o mistrovství světa. Jako by Haškova reprezentace vždycky udělala jeden krok dopředu a dva zpátky. A takhle pořád dokola. Jednou to byl přístup, byť Hašek to odmítal, podruhé netrefení základní sestavy, potřetí zvláštní či pozdní střídání. Křivka výkonnosti šla spíš dolů, naděje se postupně vytratila. Propadák v Tórshavnu s jedinou střelou na kasu, kde i poloprofesionálové působili lépe, to stvrdil.

Haška do prestižního křesla instaloval bývalý předseda FAČR Petr Fousek, a když se v červnu na Strahově fotbalová vláda vyměnila, ocitl se celý realizační tým pod obrovským tlakem. Nový boss David Trunda začal spolupracovat s Pavlem Nedvědem, Jaroslavem Tvrdíkem a Adolfem Šádkem, kteří od počátku dávali najevo, že Hašek a jeho kolegové jim po chuti moc nejsou. I na Tomáši Pešírovi, jenž byl součástí bývalého realizačního týmu kouče Šilhavého, jde vidět averze. Odvolání se řešilo v létě, několikrát pak na podzim. Čekalo se jen na zaváhání a Faeřané jim dali náboje.